Bitevní křižník HMS Tiger rány snášel dobře, ale neuměl je rozdávat

Bitevní křižník HMS Tiger rány snášel dobře, ale neuměl je rozdávat
Autor: William Lionel Wyllie; Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: HMS Tiger
04 / 01 / 2022, 10:00

Bitevní křižník HMS Tiger z roku 1914 byl pozoruhodnou lodí jak svou konstrukcí, tak průběhem služby, a svým způsobem i důvody svého zániku. Jeho stavbu ovlivnily zkušenosti s konstrukcí jiné později proslulé lodi: japonského bitevního křižníku Kongo stavěného ve Velké Británii. Ve slavné bitvě u Jutska v roce 1916, během níž byla potopena řada mocných lodí této pochybné kategorie, utrpěl jako jediný navzdory četným zásahům jen lehká poškození. S křižníky Lion a Hood se střídal v roli vlajkové lodi eskadry, ale v roce 1931 byl vyřazen ze služby. V důsledku omezení plynoucích z výsledků Londýnské námořní konference. Během své služby zasáhl nepřítele pouhými čtyřmi těžkými granáty ze stovek vypálených.

Již jen historie britských válečných lodí jména Tiger je přebohatá. Najdeme mezi nimi vlajkovou loď Sira Waltera Raleigha při jeho expedici do severní Ameriky v polovině 16. století. Několik řadových lodí 18. století, mezi nimi 64dělovou loď HMS Ardent, kterou ukořistili v roce 1779 Francouzi a nasadili mj. ve slavné bitvě u Chesapeaku v roce 1781, ale v roce 1782 byla dobyta zpět Brity, kteří ji přejmenovali na HMS Tiger. V roce 1795 se Royal Navy zmocnila zbrusu nové francouzské 74dělové řadové lodi Tigre, která pak až do roku 1817 sloužila jako HMS Tiger. Následovaly briga, šalupa a fregata, v roce 1900 torpédoborec, který se potopil v roce 1908 při cvičení po srážce s obrněným křižníkem; a v roce 1913 bitevní křižník, jehož konstrukce a osudy nás budou zajímat dnes.

Bitevní křižník HMS Tiger byl podobný lodím třídy Lion (HMS Lion a HMS Princess Royal) a křižníku Queen Mary, ale překonával je ve všech parametrech. Na první pohled velikostí - měl o více než 2000 tun větší výtlak (plný 33790 tun), a až do roku 1918 byl největší lodí Královského námořnictva. Vystřídá jej až bitevní křižník Hood. Na začátku první světové války šlo současně o britský bitevní křižník s nejsilnějším pancéřováním, a to aniž by tím utrpěla rychlost, naopak - loď byla o půl uzlu rychlejší než Lion a Princess Royal a stejně rychlá, 28 uzlů, jako Queen Mary.

Výzbroj odpovídala své době a nastavenému standardu - čtyři dvoudělové věže na ose trupu, hlavně ráže 343 mm, resp. 13,5 palce, děla označovaná jako Mark V(H), jimiž byly v minulosti osazeny rovněž věže bitevních lodí třídy King George V, Iron Duke, lodi HMS Erin a také bitevních křižníků třídy Lion a Queen Mary. Na rozdíl od Lionu nebo Queen Mary byla věž Q (třetí) umístěna za posledním komínem a nástavbou a mohla vést palbu přímo za záď lodi.

Dělo bylo odpovědí na neúspěch námořního 12palcového (305 mm) kanónu Mark XI, který měl dosahovat vyššího účinku díky vysoké úsťové rychlosti. Řešením musela být kombinace vyšší rychlosti i hmotnosti projektilu (dobrých výsledků dosáhnou Američané s novou konstrukcí 12palcových děl z výzbroje velkých křižníků třídy Alaska, ovšem o tři desetiletí později).

Děla Mark V(H) - H jako Heavy, těžké - s kadencí 1,5-2 rány za minutu vystřelovala protipancéřové projektily o hmotnosti 635 kg při maximálním náměru 20° na vzdálenost 23740 m. Ve své době šlo o dobrý výkon, ale při rozhodování o tom, které lodě budou po Londýnské námořní konferenci uprostřed světové hospodářské krize vyřazeny ze služby, dostanou jasnou přednost 15palcová děla křižníků třídy Repulse. Pokud jde o sekundární výzbroj, měl HMS Tiger silnější zbraně než předchozí křižníky, na nichž šlo o 16 4palcových (102 mm) hlavní; HMS Tiger disponoval dvanácti 6palcovými (152 mm) děly. Standardem bylo také několik protiletadlových děl a čtyři torpédomety ráže 533 mm.

Pancéřování lodi bylo posílené pásem třípalcového pancíře mezi věžemi A a B umístěným pod hlavním pásem po vzoru souběžně stavěného japonského bitevního křižníku Kongo, kterému odpovídala i celková silueta Tigeru. Kongo ovšem ponese 14palcová děla.

HMS Tiger, jehož kýl byl položen 6. června 1912 a spuštěn na vodu 15. prosince 1913, vstupuje do služby 3. října 1914 jako součást 1. eskadry bitevních křižníků. Zúčastní se 24. ledna 1915 bitvy u Dogger Banku (5 britských bitevních a 7 lehkých křižníků proti německým 3 bitevním, 1 obrněnému a 4 lehkým křižníkům). Palbu vede rychlou, ale velmi nepřesnou (po jednom granátu zasáhne křižníky Seydlitz a Derfflinger), což je bolavou patou Royal Navy této doby.

U Jutska na přelomu května a června 1916 pluje HMS Tiger v sestavě 460 m za HMS Queen Mary, která zanikne v obrovské explozi skladů munice a Tiger se musí potápějícímu se vraku ostrou změnou kurzu vyhnout. Tiger samotný byl jen během prvních sedmi minut šestkrát zasažený palbou německého křižníku Moltke. Zásahy dočasně vyřadily zadní věže z akce, ale škody nebyly vážné. Dílem šlo o štěstí, dílem o lepší dispozice snášet rány díky silnějšímu pancéřování. Ani dalších dvanáct zásahů 280mm německými granáty nedokázalo Tiger vážněji poškodit natož vyřadit z akce. Křižník přišel o 24 zabitých a 46 zraněných námořníků, a podobně jako u Dogger Banku, nepřítele zasáhl jen dvěma ze 303 vypálených granátů (jeden granát na Moltke a jeden na Von der Tann). Několik zásahů si připsaly obsluhy 6palcových děl proti německým lehkým křižníkům a torpédoborcům. Žádná sláva.

Tiger bude s ohledem na lehké poškození také první opravený a nahradí Lion v roli vlajkové lodi 1. eskadry. V dalším průběhu Velké války ale již nic mimořádného nezažije, nepočítáme-li pokusnou instalaci vzletové dráhy na věži Q, z níž mohl operovat stíhací letoun Sopwith Camel. Rostoucí hmotnost letounů podobná řešení záhy odsoudí k zapomnění.

Washintonskou námořní dohodu z roku 1922 HMS Tiger ještě přečká, byť po většinu 20. let v roli záložního a výcvikového plavidla. Ze zálohy se nakrátko vrátí v roce 1929, a to přímo do čela eskadry bitevních křižníků (Hood, Repulse, Renown), když byl mocný Hood stažen ze služby k modernizaci. Repulse a Renown jsou sice menší, ale mají nepoměrně účinnější zbraně v podobě šesti 15palcových děl Mark I. Starší Tiger jim nemůže konkurovat, přezbrojení si Británie nemůže dovolit, a omezení plynoucí z Londýnské námořní konference z roku 1930 mu vystaví definitivní tečku za kariérou. V únoru 1932 bude rozebrán na šrot.

Zdroj: Válečné lodě 3; navweaps.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace