Bitevní křižník Stalingrad: Sovětská Iowa, nebo jen Stalinova nemesis?

Křižníky třídy Stalingrad byly oficiálně těžkými křižníky, ačkoli de facto to byly zcela jednoznačně bitevní křižníky. Rozestavěny byly lodě Stalingrad, Moskva a Archangelsk. U Mosky a Archangelska šla práce pomalu, nikdy nebyl dokončen ani trup.

Loď Stalingrad ale byla podporována iniciativou samotného Stalina, který až do své smrti v roce 1953 trval na dokončení lodi. V roce 1954 byla loď Stalingrad dokonce spuštěna na vodu, v té době už šly ale zbylé dvě do šrotu a po Stalinově smrti nebyla prioritou ani ta první. Nakonec to zašlo tak daleko, že byla loď v roce 1956 (po dlouhých rozepřích o jejím osudu) použita jako cvičný cíl.

Nicméně pokusy o její potopení selhaly a loď i po 7 zásazích těžkými protilodními raketami stále plula. Poté byla loď dalších 6 let používána na různé testy, následně byla též sešrotována.

Býval by to byl dobrý projekt, kdyby ale přišel tak o 15 let dříve. Hlavní výzbroj se skládala ze 3 trojhlavňových věží s děly ráže 305mm. To se sice může zdát jako málo, nicméně tato děla měla mít extrémně vysokou úsťovou rychlost, která jim umožňovala dostřel přes 53km!

Dále měla být loď vybavena radarem, a to včetně detekce vzdušných cílů a maximální rychlost lodi měla být téměř 36 uzlů. Bohužel (pro někoho spíše naštěstí) přišla v době kdy mořím vládly letadlové lodě a raketové křižníky. 

 

Zdroj: Warships.cz Pavel Sláma