Bitevní loď Kongó: Pýchu japonského námořnictva poslala ke dnu ,,reinkarnovaná" americká ponorka

Kongó byl původně bitevním křižníkem japonského císařského námořnictva, později překlasifikovaný na bitevní loď. Japonské plavidlo bylo potopeno americkou ponorkou USS Sealion 21. listopadu 1944 v Taiwanském průlivu.

Bitevní loď Kongó měla být pýchou japonského císařského námořnictva a současníci ji považovali za ,,nepotopitelnou". Plavidlo dostalo jméno po hoře Kongó, která leží poblíže města Ósaka. Není bez zajímavosti, že právě Kongó představovala poslední velké válečné plavidlo, které si Japonsko objednalo u anglických loděnic. Kontrakt byl s anglickou stranou stvrzen v roce 1910, stavba pak zahájena zanedlouho, v lednu 1911.

Návrh lodi vycházel z tureckého bitevního křižníku Reshadieh, zrekvírovaného britskou admiralitou a zařazeného do Královského námořnictva jako HMS Erin. Pancíř Kongó měl loď chránit před děly ráže 356 mm na vzdálenost mezi 20 a 25 km. Hlavní výzbroj osmi 356mm děl se nacházela v překrývajících se dělových věžích, na nichž byla namontována 12liberní rychlopalná děla. Výtlak lodi o délce 222 metrů činil 36 600 tun, Kongó mohla dosáhnout rychlosti 30 uzlů a její dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.

Za první světové války prožila klidnou službu, neboť po odplutí německé Východoasijské eskadry admirála Maximiliána von Spee se v Pacifiku nenacházela žádná nepřátelská loď. V září 1917 se na palubě Kongó testoval prototyp vzletové plošiny pro letadla.

                                    Kongó v roce 1931 (Foto: Wikimedia Commons, autor neznámý)

 

Po skončení války podstoupila Kongó modernizaci. Zásadní rekonstrukcí prošlo plavidlo v letech 1929-1931 a poté bylo překlasifikováno na bitevní loď. Zvedl výtlak o 3 915 tun a snížila rychlost na 26 uzlů. Také se snížil počet kotlů z 36 na 16 (6 kotlů vytápěných naftou a 10 se smíšeným vytápěním). Díky tomu mohl být odstraněn přední komín a jeho místo zaujal věžovitý můstek. Přidaly se boční protitorpédové výdutě a palubní pancíř. Odstranila se polovina torpédometů a úhel zdvihu děl ráže 356 mm vzrostl z 33 na 43 stupňů, čímž se zvýšil dostřel na 25 km. Loď získala další tři 78mm protiletadlové kanóny (k původním čtyřem) a mezi třetí a čtvrtou věží byl instalován katapult pro tři hydroplány.

Zatímco v první světové válce se loď nezúčastnila přímých bojů, ve druhé světové válce byla využita naplno při mnoha kampaních a zvlášť aktivně se Kongó angažovala v Pacifiku. Japonská bitevní loď zasáhla mimo jiné do klíčové bitvy o Midway, zapojila se do bitvy o Guadalcanal, ve Filipínském moři a dalších střetů. Kongó se zúčastnila také vylodění v Malajsii a Holandské východní Indii, podporoval letadlové lodě při útocích na Cejlon a Darwin.

Na podzim probíhaly přípravy pro ,,Operaci Šo-1, tedy mohutný protiúder v bitvě u Leyte na Filipínách, kde proti sobě ve dnech 23.-26. října stanula americká a japonská námořnictva. Kongó vyplula z ostrova Lingga a předpokládalo se, že to bude právě tato bitevní loď, která výrazně zkříží americké plány v nadcházející bitvě. 24. října 1942 byla Kongó ostřelována Američany z letadlové lodi, ale plavidlo vyvázlo nepoškozeno.

Během bitvy u ostrova Samar, tvořící součást bitvy u Leyte, Kongó útočila na bojovou skupinu sestávající z torpédoborců a eskortních letadlových lodí. Kongó několikrát zasáhlo eskortní letadlovou loď USS Gambier Bay a torpédoborce Hoel a Heermann. 24. října 1942 ráno pak Kongó potopila torpédoborec Samuel B. Roberts. Američané reagovali úpornou obranou svých lodí, kdy byly potopeny tři japonské těžké křižníky, a nařízeno stažení bitevní lodi Kongó, která byla lehce poškozena.

To už se ale blížila neodvratná zkáza hrdého japonského plavidla. Kongó vplula společně s dalšími bitevními loděmi Nagato a Jamato do Taiwanského průlivu. Tam operovala americká ponorka USS Sealion. ,,Původní" ponorka třídy Sarge byla Američany potopena poté, co utrpěla vážné poškození japonskými letouny 10. prosince 1941. Její reinkarnací byla stejnojmenná ponorka, tentokrát třídy Balao, která vstoupila do služby v březnu 1944. A v listopadu 1944 se naskytla šance, jak poslat ke dnu ,,nepotopitelnou" japonskou bitevní loď Kongó.

Krátce po půlnoci 21. listopadu 1944 Sealion zaznamenala radarový kontakt s formací nepřítele. Před třetí hodinou ranní se Kongó dostala na mušku americké ponorky. Ta vypálila na japonské plavidlo 6 torpéd a malou chvíli později 3 torpéda na Nagato. Torpéda úspěšně zasáhla svůj cíl, ale Kongó byla schopna i nadále plout, i když musel snížit rychlost na 11 uzlů. Nicméně později se začala nebezpečně naklánět a byl vydán rozkaz k opuštění lodi. Několik minut po páté hodině ranní, když byla evakuace v plném proudu, došlo k explozi munice , která urychlila potopení lodi. Ztráty byly obrovské - na dno s sebou vzala Kongó přes 1 200 členů posádky z celkového počtu 1 360.

Sen o nepotopitelné lodi se tak zhroutil a Američané si mohli připsat významný zářez.

 

Zdroj: history.com, Wikipedia

Tagy