Bitevní lodě Námořnictva Spojených států – pre-drednoughty a dreadnoughty (1895-1922)

Bitevní lodě Námořnictva Spojených států – pre-drednoughty a dreadnoughty (1895-1922)
10 / 10 / 2018, 10:00

Námořnictvo Spojených států, United States Navy, zahájilo stavbu těžkých lodí až se zpožděním a v reakci na pořízení silných bitevních lodí Argentinou, Brazilií a Chile, přičemž Brazílie si pořízením obrněné bitevní lodi Riachuelo v letech 1881-1883 zajistila pozici nejsilnější námořní mocnosti amerického kontinentu. Spojené státy přistoupily urychleně ke stavbě obdobných, ale především také silnějších lodí. V letech 1895-1908 zařadily do stavu 26 bitevních lodí, z nich 5 byly lodě pobřežní obrany, a 21 pre-dreanoughtů. A dále pak pokračovaly stavbou dreadnoughtů. Z těch nás budou dnes zajímat jen ty, které byly vyřazené ze služby podle Washingtonské námořní dohody z roku 1922, a takové lodě vstoupily do služby v roce 1910 čtyři.

První „bitevní lodí“ amerického námořnictva byla loď USS Texas zařazená do služby v srpnu roku 1895. Ve skutečnosti šlo o obrněnou loď pobřežní obrany vyzbrojenou pouhými dvěma hlavněmi ráže 305 mm. Zúčastnila se španělsko-americké války a 3. července 1898 také rozhodujícího námořního střetnutí: bitvy u Santiaga de Cuba. Jako zastaralá bude v roce 1911 vyřazena a v březnu 1912 potopena jako cílová.

Psali jsme: Bitevní lodě – pre-dreadnoughty japonského námořnictva (1897-1922)

Řada skutečných bitevních lodí nesoucích známý trupový kód BB začíná až loděmi třídy Indiana (BB-1 Indiana, BB-2 Massachussetts, BB-3 Oregon), které byly zařazeny do služby od listopadu 1895 do července 1896. Byly to první lodě srovnatelné se svými evropskými protějšky, ač stále předurčené pro roli pobřežní obrany. Jejich konstrukce neumožňovala čelit vysokým vlnám na širém oceánu. Lodě vyzbrojené čtyřmi děly ráže 330 mm sloužily po španělsko-americké válce spíše v roli cvičných plavidel, přičemž Oregon byl využit také jako doprovodná loď během protibolševické sibiřské intervence. Definitivně budou vyřazené ze služby v roce 1919, a potopeny jako cílové - kromě Oregonu, který byl zachován jako muzeum, ale později jeho trup ještě jednou námořnictvu posloužil: jako muniční člun během bitvy o Guam (21. července – 10. srpna 1944), a do šrotu byl prodán až v roce 1956.

Mimo třídu Indiana jako její vylepšení stojí loď BB-4 Iowa, která byla zařazena do služby v roce 1897. Byla s rychlostí 17 uzlů o dva uzle rychlejší než předchozí třída, ale uvedení prvních pre-dreadnougtů do služby o tři roky později znamenalo i pro ni konec aktivní služby a podobný osud: definitivně byla vyřazena ze služby v roce 1919 a potopena jako cílová v roce 1923.

21 pre-dreadnoughtů U.S. Navy se dělí do šesti tříd:

  • dvě jednotky třídy Kearsarge (BB-5 Kearsarge, BB-6 Kentucky) z roku 1900,
  • tři jednotky třídy Illinois (BB-7 Illinois, BB-8 Alabama, BB-9 Wisconsin) z let 1900-1901,
  • tři jednotky třídy Maine (BB-10 Maine, BB-11 Missouri, BB-12 Ohio) z let 1902-1904,
  • pět lodí třídy Virginia (BB-13 Virginia, BB-14 Nebraska, BB-15 Georgia, BB-16 New Jersey, BB-17 Rhode Island) uvedených do služby v letech 1906-1907,
  • šest jednotek třídy Connecticut (BB-18 Connecticut, BB-19 Louisiana, BB-20 Vermont, BB-21 Kansas, BB-22 Minnesota, BB-25 New Hampshire) z let 1906-1908
  • a konečně dvě lodě třídy Mississippi (BB-23 Mississippi a BB-24 Idaho) z roku 1908.

Většina z nich byla prodána do šrotu krátce po první světové válce, během níž sloužily jako cvičné, některé byly později potopené v roli cílových lodí, a lodě třídy Mississippi byly v roce 1914 prodané Řecku a potopené jako Kilkis a Lemnos německou Luftwaffe v dubnu 1941.

Psali jsme: První světová válka – bitevní lodě německého námořnictva (1914–1918)

Šestnáct z těchto lodí bylo také součástí tzv. Great White Fleet, Velkého bílého loďstva, které v letech 1907-1909 vykonalo z rozkazu prezidenta Theodora Roosevelta plavbu kolem světa, aby demonstrovaly moc amerického námořnictva, která přinesla cenné zkušenosti, ač všechny lodě, jež se plavby účastnily, byly tou dobou již zastaralé a překonané moderními dreadnoughty.

Tím se dostáváme k prvním dvěma třídám amerických dreadnoughtů: třídě South Carolina (BB-26 South Carolina a BB-27 Michigan) a třídě Delaware (BB-28 Delaware a BB-29 North Dakota), jejichž jednotky byly uvedené do služby všechny v roce 1910. Relativně malé lodě třídy South Carolina byly vyzbrojené osmi 305mm děly a 22 lehkými děly nedostatečné ráže 76 mm. Zaostávaly také rychlostí pouhých 18,5 uzlu, což neodpovídalo pozdějšímu standardu 21 uzlů lodí modernějších tříd, a byly tedy logicky první na seznamu dreadnoughtů, které musely v důsledku omezení tonáže těžkých plavidel Washingtonskou námořní dohodou udělat místo perspektivnějším jednotkám: obě budou prodány do šrotu v roce 1924.

Psali jsme: První světová válka – bitevní lodě Royal Navy (1914–1918)

Podobný osud čekal také lodě třídy Delaware, ačkoli ty již měly výtlak přes 20 tisíc tun a dosahovaly rychlosti 21 uzlů. Nesly také silnější výzbroj v podobě deseti 305mm děl a 14 sekundárních hlavní ráže 127 mm. Zatímco North Dakota strávila první světovou válku v domácích vodách při výcviku posádek, Delaware byla zařazena do stavu britské Grand Fleet v sestavě 9. divize bitevních lodí amerického Atlantského loďstva, doprovázela konvoje a podílela se na blokování německé Hochseeflotte v přístavech. „Unavenější“ Delaware byla také jako první určena k rozebrání, k němuž byla prodána v roce 1924. North Dakota byla stejně jako její sestra vyřazena ze služby v roce 1923, ale až do roku 1930 sloužila v roli rádiem řízené cílové lodě. Nahradí ji BB-31 Utah, jedna z lodí potopených v prosinci 1941 v Pear Harboru, a North Dakota skončí v roce 1931 ve šrotu.

Psali jsme: Nejmenší bitevní lodě – nešťastné španělské dreadnoughty España

Následovat budou početné a stále silnější třídy superdreadnoughtů, lodí proslulých jmen a skvělých či pohnutých osudů. Jejich role se změní – ty pomalejší doslouží jako lodě palebné podpory vyloďovacích operací, zatímco nové rychlé bitevní lodě čeká role doprovodných plavidel a především silných protiletadlových baterií pro svazy rychlých letadlových lodí. Čtyři nejmocnější budou nasazovány také během studené války.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace