Bitevní lodě – pre-dreadnoughty japonského námořnictva (1897-1922)

Bitevní lodě – pre-dreadnoughty japonského námořnictva (1897-1922)
03 / 10 / 2018, 10:00

Císařské Japonsko v období Meidži za vlády císaře Mucuhita (1868-1912) vystavělo velmi silné válečné loďstvo, které odpovídalo ambicím modernizovaného státu být první velmocí dálného východu. Stejně jako v Evropě i v Japonsku se síla válečného loďstva opírala o těžké jednotky: bitevní lodě. A právě Japonsko také, spolu s Ruskem, učinilo první velkou a intenzivní zkušenost s jejich nasazením ve velké a rozhodující námořní bitvě: u Cušimy, 27.-28. května 1905. Tyto zkušenosti se promítly do konstrukcí moderních bitevních lodí.

Impulsem pro pořízení prvních bitevních lodí byla vzájemná rivalita s Činou, která v 80. letech zakoupila v Německu dvě silné obrněné lodě, proti kterým byly dosavadní jednotky japonského námořnictva prakticky bezmocné. A protože Japonsko zatím nemělo možnosti a schopnosti stavět vlastní těžké válečné lodě, vydalo se cestou objednání osvědčených plavidel v Evropě.

První třídou bitevních lodí japonského císařského námořnictva se tak staly dvě lodě původem z Velké Británie: třída Fudži (Fudži a Jašima). Do služby byly zařazené v roce 1897. Šlo o lodě příbuzné britské třídě Royal Sovereign, byly však o 2000 t lehčí a místo 343mm děl byly vyzbrojené čtyřmi 305mm hlavněmi. Obě se účastnily v sestavě 1. loďstva úvodních bojů rusko-japonské války. Jašima se potopila v minovém poli 15. května 1904; zatímco Fudži pokračovala v úspěšné službě, u Cušimy jí bylo připsáno potopení ruské bitevní lodě Borodino. Později sloužila jako loď pobřežní obrany a loď výcviková, v roce 1922 byla odzbrojena a dosloužila jako plovoucí ubikace. Těžce ji poškodí nálet amerických palubních bombardérů na přístav Jokosuka z 18. července 1945.

Psali jsme: Co předcházelo Dreadnoughtům? Predreadnoughty

Také další dvě lodě, třída Šikišima (Šikišima a Hacuse), pocházely z Velké Británie, a vycházely z britské třídy Majestic. Stroje a výzbroj odpovídaly třídě Fudži, se kterou měly lodě třídy Šikišima tvořit homogenní skupinu. Lodě měly více sekundárních 152mm děl (14 proti 10), větší dosah (5000 námořních mil proti 4000) a slabší pancéřování. Šikišima vstoupila do služby v roce 1900. U Cušimy utrpěla několik zásahů a podílela se spolu s vlajkovou Mikasou na potopení lodi Osljabja. Dosloužila jako výcviková loď v Sasebu a v roce 1948 byla rozebrána. Hacuse, ve službě od roku 1901, potkal stejný osud jako Jašimu: potopila se po najetí na dvě námořní miny 15. května 1904.

Dvě další lodě vycházely z britské třídy Formidable. Od roku 1900 sloužící Asahi, a Mikasa, která vstoupila do služby v roce 1902. Lodě měly silnější sekundární výzbroj než jejich britské vzory (čtrnáct 152mm děl). Obě se velmi intenzivně podílely na rusko-japonské válce: Asahi byla poškozena v bitvě ve Žlutém moři, u Port Arthuru najela na minu, ale byla opravena včas na to, aby se mohla účastnit bitvy u Cušimy, z níž vyšla bez poškození. Po první světové válce sloužila krátce jako eskortní loď při japonské intervenci proti bolševické revoluci; a dosloužila jako opravárenská a také dopravní. Byla potopena v květnu 1942 ponorkou USS Salmon, když převážela armádní jednotky v zátoce Chang-čou.

Mikasa byla vlajkovou lodí velitele Spojeného loďstva admirála Tógó během celé rusko-japonské války. V bitvě ve Žlutém moři vedla japonskou kolonu a utrpěla těžká poškození, protože právě na ni se soustředla ruská palba. A podobně i u Cušimy, kde utrpěla na 40 zásahů projektily těžké i střední ráže, ale odolala, japonskému admirálovi se podařilo položit příčku na T, překřížit ruské eskadry, a japonské vítězství bylo úplné. Šest dní po válce se Mikasa potopila v přístavu Sasebo po explozi skladu munice. Byla vyzvednuta, modernizována a v roce 1908 se vrátila do služby. Během první světové války sloužila v roli lodi pobřežní obrany, podílela se na intervenci během ruské revoluce, a v důsledku Washingtonské námořní dohody z roku 1922 byla určena k rozebrání. Mocnosti však vyhověly japonské žádosti zachovat loď jako památník.

Psali jsme: První světová válka – bitevní lodě Royal Navy (1914–1918)

Loď je přístupná veřejnosti od roku 1926. Zahajovací ceremonii byl přítomen císař Hirohito i admirál Tógó. Po japonské kapitulaci v roce 1945 přestala být udržována a dostala se postupně do velmi špatného technického stavu. Díky veřejné sbírce, a také podpoře amerického admirála Nimitze, byla opravena, a znovu zpřístupněna v roce 1961.

Nejen Mikasu, ale všechny japonské bitevní lodě typu pre-dreadnought uvidíte v přiloženém videu - jde o lodě, které, pokud přežily, byly vyřazované ze služby nejpozději podle Washingtonských dohod z roku 1922, aby uvolnily povolenou tonáž moderním dreadnoughtům, kterým se budeme věnovat jindy:

Kromě v Británii objednaných a postavených lodí zařadilo císařské námořnictvo do svého stavu také pět původně ruských bitevních lodí. První byla loď Tango což byla ruská Poltava potopená japonským dělostřelectvem v pr osinci 1904 u Port Arthuru. Japonci ji vyzvihli, opravili a zařadili do stavu svého loďstva. Během první světové války se účastnila akcí proti německým koloniím, a v roce 1916 ji Japonsko prodalo zpět Rusku, v jehož námořnictvu dosloužila jako Česma, protože její původní jméno mezitím dostala nová loď.

Další dvě lodě podobného původu, ruské Peresvět a Poběda, potopené rovněž v Port Arthuru, sloužily v japonském námořnictvu jako Sagami a Suwo. Sagami byla v roce 1916 prodána zpět Rusku, ale jako Peresvět najela na minu u Port Saidu a potopila v lednu 1917. Suwo bude podle Washingtonské dohody odzbrojena, a rozebrána.

Stejný osud jako Poltavu, Peresvět a Pobědu potkal v Port Arthuru také loď Retvizan, sloužící v japonském loďstvu jako Hizen. Během první světové války se účastnila mj. operace proti německému dělovému člunu SMS Geier u Havajských ostrovů. Podporovala japonskou intervenci proti bolševické revoluci a dosloužila jako loď pobřežní obrany. Bude odzbrojena a potopena jako cílová loď v roce 1924.

Psali jsme: První světová válka – bitevní lodě německého námořnictva (1914–1918)

Mimořádným je případ bitevní lodě Orjol, ruské lodě třídy Borodino. U Cušimy se po těžkém poškození a v situaci drtivé převahy nepřítele vzdala: Japonci ji eskortovali do námořního arzenálu Maizuru, opravili, a zařadili do služby pod jménem Iwami. Během první světové války se účastnila akcí proti německým koloniím a sloužila jako loď pobřežní obrany. Aktivně se zapojila do protibolševické intervence a účastnila se japonského útoku na Vladivostok. V důsledku Washingtonských dohod byla ze služby vyřezena a byla potopena jako cílová letouny námořnictva 10. července 1924.

Psali jsme: Bitva u Cušimy: Japonské drtivé vítězství a ruské námořní ,,Waterloo"

Až po rusko-japonské válce byly do služby zařazeny dvě poslední bitevní lodě, které Japonsko objednalo ve Velké Británii: Katori a Kašima (připomeňme, že loď Kongó, které se budeme věnovat ve druhé části článku, byla původně bitevním křižníkem). Vycházely z britské třídy King Edward, ale podle výzbroje je lze zařadit mezi přechodové semi-dreadoughty: kromě čtyř 305mm děl nesly čtyři děla ráže 254 mm a dvanáct děl ráže 152 mm. Významnější válečné akce se neúčastnily, ale v roce 1921 vezly korunního prince Hirohita do Evropy. Podle Washingtonské dohody byly odzbrojeny, rozebrány a prodány do šrotu.

Prvními bitevními loděmi postavenými v japonských loděnicích byly lodě třídy Sacuma (Sacuma a Aki), které vstoupily do služby v letech 1910 a 1911. V reakci na HMS Dreadnought měly být původně vyzbrojené dvanácti 305mm děly, což však zatím stále převyšovalo japonské možnosti: proto byly ve finále vyzbrojené čtyřmi děly hlavní ráže, a dvanácti děly ráže 254 mm. Jako semi-dreadnoughty byly v době svého zařazení do služby beznadějně zastaralé. Během první světové války operovaly proti německým koloniím na Karolínách a v souoostroví Palau. Obě budou po válce odzbrojeny v souladu s Washingtonskou námořní dohodou a v roce 1924 potopeny jako cílové palbou nových mocných bitevních lodí Nagato a Mucu.

V dalších částech článku budeme pokračovat japonskými dreadnoughty tříd Kawači, Fusó, Ise, Nagato, a zmíníme také projekty Tosa a Kii – a bitevní křižníky třídy Kongó, reklasifikované po modernizaci z počátku 30. let jako bitevní lodě.

Doporučujeme: Jiří Kovařík: Cušima, preview knihy o námořní bitvě

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace