Bitva o Atlantik v sovětském podání měla zamezit americkým konvojům s pomocí dorazit do Evropy
.jpg)
Autor fotografie: Autor: Fedor Leukhin – _MG_0277, CC BY-SA 2.0|Popisek: Tu-142
V případě, že by se studená válka náhle změnila v horkou, bylo cílem Sovětů dosáhnout břehů západní Evropy, než by mohly dorazit posily mužů a techniky z USA. Američané by museli překročit Atlantik a vylodit se v okupované Francii a Belgii. Na ty, kteří by přežili plavbu, měla čekat jatka, proti kterým byl Den D procházkou růžovým sadem.
Zatímco by sovětské pozemní síly válcovaly západoevropské státy NATO podobně jako Hitler v roce 1940, sovětské námořnictvo a námořní letectvo by udělaly vše pro to, aby zachytily spojenecké konvoje překračující Atlantik. K tomu byla určena námořní verze strategického bombardéru Tu-95 Bear s označením Tu-142.
Tu-142 byl vybaven pasivní detekční sadou včetně přijímačů ELINT SRS-6/7 'Romb 4' a Kvadrat ELINT v zadní pumovnici. Měl také systém přijímače Vishnia SIGINT. Všechny byly navrženy k lokalizaci a identifikaci radarových a komunikačních emisí západních válečných lodí. Uvedené válečné lodě by vždy byly buď součástí bitevní skupiny letadlové lodi, nebo by doprovázely konvoje. Kromě toho měl sovětský „medvěd“ aktivní sadu s námořním vyhledávacím a zaměřovacím radarovým systémem MTsRS-1 Uspekh-1A „Big Bulge“. Big Bulge měl dosah asi 400 km na zachycení námořních povrchových cílů. Subvarianty měly dosah ještě větší.
Tato platforma byla navržena k vypátrání a zachycení bojových skupin nebo konvojů překračujících Atlantik a předání jejich souřadnic úderným bombardérům vybaveným protilodními raketami. Daleko vzadu by za Tu-142 byly bombardéry Tu-22M vybavené raketami Kh-22 čekající na souřadnice od předsunutých bombardérů Tu-142. Střely s dosahem 600 km by letěly směrem k daným souřadnicím rychlostí Mach 4,6 před zapnutím aktivních radarů pro terminální navádění až do zachycení nebo nárazu...
Protilodní rakety Kh-22 se vyráběly v SSSR od roku 1962 a disponovaly konvenční bojovou hlavicí o hmotnosti 1 000 kg, nebo nukleární hlavicí 350 – 1 000 kilotun.
Zdroj: defensionem.com
Tagy článku