Bitva o ostrov Wake: Američani se neubránili přesile. Japonský velitel si k popravě zajatců vzal i katanu

Bitva o ostrov Wake: Američani se neubránili přesile. Japonský velitel si k popravě zajatců vzal i katanu
10 / 12 / 2019, 16:00

Den po japonském útoku na Pearl Harbor v prosinci roku 1941 se začalo odehrávat dvoutýdenní drama: bitva o ostrov Wake. Něco málo přes pět stovek Američanů se od 8. do 23. prosince bránilo zdrcující japonské přesile. Ta musela vynaložit značné úsilí. Poprvé byli Japonci dokonce s velkými ztrátami odraženi. Teprve druhý pokus byl úspěšný. Japonci pak ostrov okupovali až do kapitulace v roce 1945 - japonská posádka atolu kapitulovala 4. září. Během války se zde dopustila válečných zločinů.

Atol Wake ztracený v Tichém oceánu, vzdálený 2500 km od Marianského souostroví, 3700 km od Havaje nebo 3200 km od Tokia byl jako americké teritorium (od poloviny 19. století) v lednu 1941 v souvislosti s rostoucím napětím militarizován a byla zde vybudována významná námořní základna, kam v srpnu přibyla také stálá posádka skládající se především z příslušníků 1. obranného praporu námořní pěchoty v síle asi 450 mužů. Kromě pozemních sil na letišti přistálo 12 stíhaček Grumman F4F-3 Wildcat od 211. perutě námořní pěchoty, a dále zde působilo na 70 příslušníků námořnictva, a kromě nich také přes 1200 civilních pracovníků stavební společnosti Morrison-Knudsen, a zaměstnanci Pan American Airways, protože ostrov byl jednou z významných zastávek pro transpacifické lety.

Obrana disponovala šesti pobřežními 127mm kanóny původně z výzbroje bitevní lodě Texas a dvanácti protiletadlovými děly ráže 76 mm, osmnácti kulomety ráže 12,7 a třiceti ráže 7,62 mm. Pro Japonce byl atol lákavým soustem, protože vzhledem ke své vzdálenosti od ostatních amerických základen se mu těžko mohlo dostat adekvátní podpory, a to především za předpokladu úspěšné operace proti hlavní tichomořské základně amerického námořnictva na Havaji. Současně se Wake mohl stát užitečnou zásobovací základnou pro budoucí operace.

Již 8. prosince byla základna na ostrově Wake napadena japonskými letouny: středním bombardérům G3M ze základen v Marshallově souostroví se podařilo na zemi zničit osm z dvanácti Wildcatů. Na Wake nebyly včas dopraveny protiletecké radary. Následovaly další nálety. Posádka ostrova umístila do původních dělostřeleckých pozic dřevěné atrapy děl, a nálety velké škody nezpůsobily.

První útok na ostrov proběhl 11. prosince. Japonské 4. loďstvo admirála Šigejošiho Inoueho vyslalo proti ostrovu Wake svaz složený ze tří lehkých křižníků, šesti moderních a dvou starých torpédoborců, zásobovací lodě pro ponorky (které prováděly blokádu) a dvě dopravní lodě se 450 vojáky Speciálních námořních vyloďovacích sil. Americkým pobřežním dělostřelcům se podařilo potopit torpédoborec Hajaté, zasáhnout křižník Júbari, a Wildcaty potopili torpédoborec Kisaragi, když se jim podařilo mistrně  umístit lehkou pumu mezi jeho hlubinné nálože na zádi. Se ztrátou 340 zabitých a 65 raněných museli Japonci ustoupit. A posádka v předtuše, že se útok bude opakovat, žádala o podporu.

Operační svaz 14 soustředěný kolem letadlové lodi Saratoga spolu s posilami pro pozemní i letecké síly atolu skutečně vyplul, ale Japonci do oblasti vyslali letadlové lodě Sórjú a Hirjú, s nimiž si Američané netroufli měřit síly a ustoupili. Druhý útok na Wake byl nepoměrně mocnější než první. Kromě letadlových lodí se jej účastnily čtyři těžké křižníky, a transportní lodě tentokrát přivážely 2500 pěšáků. Přesto nebyl ani tento druhý útok pro Japonce snadný. Dva staré torpédoborce, které najely 23. prosince brzy po půlnoci na břeh, aby v agresívním manévru vylodily první útočné oddíly, byly zapáleny a zničeny. Boj probíhal po zbytek noci a následující den, kdy se obránci atolu v odpoledních hodinách vzdali se ztrátou 52 padlých a 49 raněných. Japonci přišli o 144 padlých vojáků armády i námořnictva.

Zajatí Američané pak budovali pro Japonce na ostrově obranná postavení, ale k americkému útoku nedošlo. Admirál Nimitz se bez základny dovedl obejít, a veškeré akce byly omezeny na několik náletů a ponorkovou blokádu. 5. října 1943 japonský velitel ostrova kapitán Sakaibara nařídil v obavě před invazí po jednom z náletů zavraždit 98 zajatých Američanů - poprava byla provedena kulometem. Jeden z Američanů unikl, ale byl znovu chycen a Sakaibara mu osobně sťal hlavu katanou. Bude odsouzen k smrti a popraven oběšením v roce 1947.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace