Autor fotografie: USMC Archives / Flickr|Popisek: Američtí vojáci v bitvě o Tarawu
Bitva o Tarawu ze závěru roku 1943 představovala pro americkou námořní pěchotu zatěžkávací zkoušku. Tu sice proti houževnatým Japoncům zvládli, nicméně za ni draze sama zaplatila.
V roce 1943 byla válka v Tichomoří v plném proudu. Američané chtěli uskutečnit na konci tohoto roku rozsáhlejší ofenzivu ve středním Pacifiku, která zahrnovala mimo jiné Gilbertovy ostrovy. Jejich součástí byl i malý atol Tarawa, který, jak se později ukázalo, měl strategickou hodnotu pro obě strany konfliktu. Japonci se jej proto rozhodli ubránit za každou cenu. Američané byli naopak pevně rozhodnuti atol získat pod svou kontrolu a rozbít japonské linie.
Úporná vřava v bitvě o Tarawu
Zvláštností nastávajících bojů byla skutečnost, že bitva o Tarawu se odehrávala na velmi malé ploše 12 čtverečních mil. Intenzivního střetu se zúčastnilo na americké straně přes 18 tisíc mužů, na japonské pak 2 600 vojáků a 1 247 ženistů. Obráncům pomáhali i japonští a korejští dělníci, jichž bylo dohromady přes 2200. Japoncům velel admirál Keidži Šibazaki a Američanům generál námořní pěchoty Julian C. Smith. Nesrovnatelná byla též výzbroj. Japonci disponovali 14 tanky, 14 námořními děly a Američané mohli použít 22 torpédoborců, tři bitevní lodě, dva lehké křižníky, dva těžké křižníky a další výbavu podle potřeby.
Strategicky důležitý ostrov v bitvě o Tarawu
Kromě Tarawy se obě strany soustředily na ovládnutí malého, ale strategicky důležitého ostrova Betio, který tvořil součást atolu Tarawa. Jakkoli se zdálo, že Američané mají lidskou i materiální přesilu, skutečnost byla poněkud jiná. Dne 20. listopadu 1943 mířila k ostrovu výsadková loď, naložená vojáky, výbavou a obojživelnými vozidly, nicméně Japonci byli na tuto akci připraveni. Pobřeží Tarawy důsledně opevnili, spustili doslova zběsilou palbu a bombardování na obojživelná vozidla, která se začala přibližovat k pobřeží. Další americké plány japonský „přepad" momentálně zbrzdil.
Americká námořní pěchota, jejíž technika uvízla na pláži, byla nucena postupovat pod stálou kulometnou a minometnou palbou. První den operace tak odhalila americké slabiny, jako například potíže s komunikací nebo pomalou přepravu zbraňové techniky na ostrov. Dne 21. listopadu 1943 se situace pro mariňáky znatelně zlepšila, protože dorazily další posily. Američané mohli nyní podnikat rozhodné akce proti nepříteli.
.png "Cassowary Colorizations/Joel Bellviure / Wikimedia commons / CC-BY")
Hlavní boje bitvy o Tarawu
Dne 22. listopadu probíhaly hlavní boje. I přes lidskou a materiální převahu se Japonci ukázali být velmi nepříjemnými a dotěrnými protivníky. Američané museli doslova čistit ostrov metr po metru. Bojů se zúčastnily i legendární tanky Sherman, proti nimž Japonci neměli adekvátní prostředek. Postupně se začaly bojové misky vah nevyhnutelně vychylovat na stranu Američanů, kteří postupně získávali důležité opěrné body na ostrově. To současně vedlo k tomu, že japonští obránci se soustředili ve východním cípu ostrova, což se ve skutečnosti rovnalo jistému čekání na smrt, nebo na zajetí.
Dne 23. listopadu 1943 však americká námořní pěchota mohla slavit důležité vítězství, nicméně za ně poměrně draze zaplatila. Více než tisícovka mariňáků se už nikdy nevrátila do akce. Japonci počítali ztráty 4 700 vojáků. Za tři dny lítých bojů tedy dohromady padlo 5 700 mužů. Bitva o Tarawu měla ještě zásadnější dohru. Kromě strategického významu ostrova znamenaly boje poučení pro Američany. Bylo to poprvé, kdy Američané zažili reálný a účinný odpor nepřítele při obojživelném výsadku, proto napříště upravili své plány tak, aby byly při podobné akci ztráty pokud možno minimální. Ani podobné bitvy jako o Tarawu však nedokázaly zlomit japonskou houževnatost, která nakonec přispěla ke svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: Warhistoryonline.com