Bitva tří císařů u Slavkova - Austerlitz 2021. Napoleon z Virginie a 1060 vojáků z celého světa

08. 11. 202110:00

Bitva tří císařů u Slavkova - Austerlitz 2021. Napoleon z Virginie a 1060 vojáků z celého světa

foto: Michaela Wecker; Austerlitz.org, se souhlasem AusterlitzPro s.r.o./Napoleon (Mark Schneider) na Žuráni při východu "slavkovského slunce"

Na dny 1.-5. prosince 2021 je připravována tradiční vzpomínková akce Austerlitz věnovaná letošnímu 216. výročí bitvy tří císařů u Slavkova (2. prosince 1805). Po loňské proticovidovými opatřeními vynucené přestávce stále existuje naděje, že letošní program bude moci proběhnout. Registrováno je 1061 účastníků vyzbrojených 682 puškami, 15 děly a sedlajících 57 koní. Vzpomínková akce Austerlitz je největším každoročně konaným programem svého druhu v Evropě. Rekonstrukce bitvy u Slavkova proběhne u Tvarožné pod kopcem Santonem v sobotu 4. prosince od 14 hodin. V neděli v poledne pak program uzavře pietní akt u Mohyly míru nad obcí Prace.

V loňském roce platila na přelomu listopadu a prosince z dnešního pohledu drakonická opatření, která znemožnila přípravu a průběh běžného programu. Desítky členů klubů vojenské historie se přesto na bojiště vydaly a přispěly během velmi omezeného programu ke vzpomenutí 215. výročí bitvy u Slavkova individuální účastí. Protože program celé akce probíhá venku, pořadatelé věří, že se situace do začátku prosince nezhorší natolik, aby vláda přistoupila k opatřením, která průběh akce opět zásadním způsobem zkomplikují.

Vzpomínková akce 216. výročí bitvy u Slavkova, Austerlitz 2021, proběhne ve dnech 1.-5. prosince. Přihlášeno je 1061 účastníků z 12 zemí světa (České republiky, Polska, Maďarska, Itálie, Německa, Rakouska, Belgie, Francie, Slovenska, Litvy, Spojených států a Kanady), 57 koní a 15 děl. Úplný program zahrnuje vzpomínkovou akci v Kučerově (1. prosince od 15 hodin), ohně na Žuráni (3. prosince od 17:30), rekonstrukci bitvy u Slavkova na bojišti pod Santonem u Tvarožné (4. prosince od 14:00) a pietní akt na Mohyle míru u Prace (5. prosince od 12:00).

video: youtube

2. prosince 1805 se proti sobě postavilo na 75 tisíc Francouzů a Italů a na 90 tisíc Rusů a Rakušanů (včetně samozřejmě tisíců Čechů, Moravanů a Slezanů). Letos budou mít Francouzi mírnou početní převahu: 611 proti 450 - a tématem scénáře rekonstrukce bitvy bude závěr bojů na Prateckých výšinách a ústup koaličních sil z této klíčové pozice.

Popisují-li vojenští historikové bitvu u Slavkova, ve zkratce říkají, že zde Napoleon překvapivě napadl střed koaliční sestavy, rozdělil protivníkovu armádu na dvě části a levé rusko-rakouské křídlo porazil v souladu se svým plánem obchvatem ze severovýchodu. To se opravdu stalo. Původně ale francouzský vojevůdce zamýšlel sevřít mezi své hlavní síly a od Vídně přicházející posily celou koaliční armádu. Pratecké výšiny v jeho plánu hrály zásadní roli. Roli návnady.

Kdyby byl Napoleon býval chtěl koaliční postup zastavit, mohl na výšinách mezi Slavkovem a Brnem zůstat. Ve výhodné pozici by se snadno ubránil. Ve své napínavé strategické situaci ale potřeboval generální bitvu. Rozhodující bitvu. Později prohlásí, že kdyby se byl Rusům a Rakušanům postavil na výšinách, získal by tzv. "obyčejnou bitvu". Dobovou vojenskou terminologií je "obyčejná bitva" (bataille ordinaire) čelním střetnutím dvou rovnocenných protivníků. A takové střetnutí s ohledem na tehdejší prostředky konečné rozhodnutí nezaručuje. Napoleon potřeboval bitvu neobyčejnou. Vyklizením výšin vnutil protivníkovi výchozí pozici, a svůj manévr předem dobře promyslel. Nabídl nepříteli způsob a směr útoku, a nastražil past.

Bojiště u Slavkova patří k největším napoleonským bitevním polím a zabírá plochu přibližně 10 x 12 km. Bitvu lze rozdělit na tři na sobě v různých fázích spíše nezávislá střetnutí. Z toho na dvou místech ani jedna strana nepředpokládala, že se zde s nepřítelem střetne. Podél Olomoucké silnice postupovali francouzští maršálové Lannes a Murat s úkolem stočit se přes výšiny jižním směrem a přidat se k útoku do boku koaliční sestavy. Narazili zde ovšem na předvoj ruského generála Bagrationa a na ruské jezdectvo generála Uvarova a po celý den s nimi sváděli vyrovnaný boj, de facto "obyčejnou bitvu", jejímž výsledkem byl ruský ústup, nikoli však rozhodnutí. Tato část koaliční armády ustoupila v relativním pořádku a naznačila, k čemu by byla vedla "obyčejná bitva" v celkovém měřítku - tažení ani válku by neukončila.

video: youtube

Rozhodnutí přišlo na středním úseku bojiště, na Prateckých výšinách. A rovněž nečekaně. Podle Napoleonova předpokladu měla totiž koaliční armáda při svém ofenzívním pohybu tyto výšiny zcela vyklidit. Jednotky maršála Soulta a francouzské zálohy by je obsadily a stočily by se do boku a do týlu koaličních formací pochodujících přes Zlatý potok v prostoru Kobylnice-Sokolnice na Tuřanskou planinu. Zabránily by rusko-rakouské armádě v ústupu zpět na výšiny a dostaly by je mezi dva ohně: od Vídně přiváděl maršál Davout svůj armádní sbor. Napoleon předpokládal, že koaliční armáda napadená ze dvou stran by záhy podlehla.

Vlivem špatné koordinace a náhody byl ovšem koaliční pohyb z výšin zdržen. Kromě toho by byl ve skutečnosti veden poněkud severněji, než Napoleonův plán předpokládal. V každém případě postupující jednotky dvou divizí sboru maršála Soulta v manévru, který bude nazván "Lvím skokem", narazily oproti očekávání v Praci a následně za horizontem na jednotky části 2. ruské kolony (na Prateckém kopci) a celé 4. kolony (v Praci a na Starých vinohradech). Překvapení bylo oboustranné - koaliční velení o koncentraci francouzských útočných formací nemělo ponětí. Francouzské síly totiž kryla v údolí Zlatého potoka mlha. A předpokládalo, že Napoleon nemá více než 40 tisíc mužů, a že, pokud vůbec přijme boj, bude se jen bránit. Proč se tedy nebránil na Prateckých výšinách? Netrpělivost a sebevědomí nedovolily koaličním velitelům toto varování prohlédnout.

Boj na Prateckých výšinách nebyl ani zdaleka jednostrannou záležitostí a francouzští generálové museli předvést to nejlepší, co v sobě měli, zúročit zkušenosti a naplno využít všech prostředků, kterými disponovali. Generál Vandamme na Starých vinohradech rozbil první (ruskou) linii poměrně rychle, během půlhodinového střetnutí. Další hodinu pak trvalo, než přiměl k ústupu také druhou (rakouskou) linii, a mezitím se ruskému generálu Miloradovičovi podařilo obnovit pořádek ve svých jednotkách a znovu se zapojil do boje. Byl však opět donucen k ústupu. Na Prateckém kopci čelila divize generála Saint-Hilaira početní převaze: se 6000 muži bojoval francouzský generál proti 6000 Rusům a 4-5 tisícům Rakušanů. S výhodou postavení, rozhodností a dovednými kombinacemi nakonec i zde Francouzi protivníka z výšin srazili. Rozhodnuto bylo před polednem, a na situaci již nic nezměnilo ani víceméně náhodné a epizodní nasazení ruské gardy na Starých vinohradech.

Následoval francouzský útok z výšin do týlu koaličního levého křídla, které na Zlatém potoce zastavili generál Legrand a maršál Davout, a úspěch na Prateckých výšinách se promítl do celkového drtivého Napoleonova vítězství. Znásobeného propagandou a legendami, a majícího tím větší dopad na psychiku protivníků, že se jim porážky dostalo od hrubě podceňovaného protivníka.

video: youtube

Akci Austerlitz 2021 pořádají v rámci Projektu Austerlitz spolupracující Středoevropská napoleonská společnost sdružující desítky klubů vojenské historie z České republiky, Polska, Rakouska, Slovenska, Německa, Rumunska, Litvy a Lotyšska, obce Tvarožná, Prace a Kučerov, s finanční podporou Jihomoravského kraje. Napoleonem bude Mark Schneider z americké Virginie, který roli francouzské císaře ztvárňuje od roku 2005. V roce 2020 jsme v době lockdownů psali, že doufáme v lepší rok 2021. Držme si palce.

Zdroj: Austerlitz.org; Lombarès, Devant Austerlitz, sur les traces de la pensée de l’Empereur, Alombert-Colin, La Campagne de 1805 en Allemagne, Tome V, Relations et Rapportts officiels de la bataille d’Austerlitz