20. dubna proběhne první ročník rekonstrukce jedné z největších bitev husitských válek - bitvy u Hořic neboli bitvy na Gothardu z dubna roku 1423. Na 150 účastníků se utká v bitvě pod velením Jana Žižky z Trocnova a Diviše Bořka z Miletínka na straně husitské a Čeňka z Vartemberka na straně české katolické šlechty.
V sobotu 20. dubna po oficiálním zahájení u sochy Jana Žižky se můžete těšit na představení HMB (Historical Medieval Battles - stále populárnější bojový sport) boje a jeho historické pozadí. Dále se můžete těšit na komentovanou přednášku projektu Civitas Pragensis, který Vám představí zbraně a zbroj doby husitské a bojovníky tehdejší doby. Během konání celé akce budou také k nahlédnutí nejrůznější stánky s dobovými řemesly. A samozřejmě občerstvením.
Celý den pak vyvrcholí komentovanou bitevní ukázkou Bitva u Hořic 1423 - Žižkovo slepé vítězství, ve které se Vám pokusíme přiblížit události, které se zde měly odehrát. K dispozici bude také bezplatné parkoviště, které se nachází poblíž Gothardského hřbitova. Akce bude pro diváky volně přístupná bez vstupného (resp. vstupné dobrovolné).
Bitva u Hořic 1423
Hlavní příčinou bitvy u Hořic byla snaha o rozšíření radikálního husitského vlivu ve východních Čechách. K bitvě mělo dojít v druhé polovině měsíce dubna, léta páně 1423. Její přesné datum ovšem není známo.
Poblíž v té době ještě malého městečka Hořice, na vrchu zvaném Gothard a jeho okolí měla svést bitvu vojska panské jednoty pod vedením Čeňka z Vartemberka a královehradeckých radikálních Orebitů pod vedením Jana Žižky z Trocnova.
Poté, co se Jan Žižka rozkmotřil s táborskými husity odešel působit do Hradce Králové, kde později převzal vedení nad celým Hradcem Králové a orebitským svazem. Když Čeněk z Vartemberka počtvrté přešel od husitů na stranu panské jednoty, rozhodl se Jan Žižka postupně začít ničit a napadat svými vojsky Čeňkův majetek a državy. Záměrem bylo opět vrátit původní území v okolí Miletína a Dohalic husitskému hejtmanovi Divišovi Bořkovi z Miletínka, který se svojí družinou táhl společně s orebitským vojskem.
Toto se neobešlo bez odpovědi a Čeněk začal na Jičínsku shromažďovat šlechtu, která byla loajální králi Zikmundovi, a na potlačení vlivu východočeských husitů měla velký zájem. Během operování Žižkových vojsk v Jičínském prostoru a plenění Čeňkových držav zřejmě Žižka zjistil, že se proti němu shromažďuje značná síla "železných pánů" a proto se raději stáhl zpět do kopcovitého terénu v okolí Hořic, kde na vozových hradbách vyčkával na nepřítele.
Jan Žižka byl již v té době zcela slepý. O druhé oko přišel při dobývání hradu Rábí, zřejmě odštěpkem z kamenné zdi po zásahu střelou z katapultu. Žižka zemřel na otravu krve v důsledku zranění o necelý rok později při husitském tažení na Moravu. Vzhledem ke zdravotnímu stavu nikdy neporaženého Žižky je tedy pravděpodobné, že jako vysoce postavený šlechtic vedl bojové operace husitů Diviš Bořek z Miletínka a to právě díky výborné znalosti terénu v okolí Hořic.
Bitva samotná byla v podstatě opakováním husitské osvědčené taktiky vozové hradby. Prostor bitvy byl vybraný tak, aby obrnění rytíři panské jednoty nejprve unavily své koně v kopcovité krajině a nezbylo jim sil k útoku proti vozům do kopce. Čeňkovi "železní páni" měli údajně sesednout z unavených koní v rozbahněných lukách a rozhodli se pro pěší boj.
Čeněk zaútočil se svými oddíly bez zbytečného přemýšlení přímo proti vozové hradbě, přičemž jim při první příležitosti odpověděli husité z vozů mohutnou palbou z kuší, hákovnic, děl a tarasů. Když se konečně "železným pánům" podařilo dostat do kontaktního boje s vozy, byli na hlavu poraženi a utlučeni čerstvými bojovníky na vozech.
Čeňkovi vojáci se obrátili na útěk, přičemž jim ještě do zad vpadla husitská jízda a pěší vojsko, které čekalo přesně na tento okamžik zmatku a porážky. Vzhledem k tomu, že panští sesedli v otevřených lukách kde nebylo možné koně uvázat, všechny koně utekli s prvními výstřely bitvy. To mělo za důsledek úplné poražení Čeňkova vojska, které nemělo už jak uniknout.
Čeněk sám si prý s těží zachránil holý život s malým množstvím svých družníků. Počet ztrát v bitvě není znám. Husité však měli údajně do bitvy u Hořic nasadit okolo 3000 bojovníků a 120 vozů. Bitva u Hořic byla první bitvou radikálních husitů a umírněných husitů ve spojení s panskou jednotou.
Autor: Adam Balcárek
Tagy