Autor fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jan_%C5%BDi%C5%BEka.JPG|Popisek: Jan Žižka z Trocnova
Přesně před 596 lety se Jan Žižka z Trocnova u Hořice na Královéhradecku utkal se svým rivalem a přeběhlíkem Čeňkem z Vartemberka. Krvavá bitva, která podle pramenů trvala necelé tři hodiny, nakonec skončila Žižkovým vítězstvím.
V začátcích za života mistra Jana a na začátku husitské revoluce byl Čeněk z Vartemberka horlivým podporovatelem kališnictví. Janu Husovi dovolil bydlet na Kozím Hrádku a byl pravděpodobně jedním z největších podporovatelů a iniciátorů listu proti jeho upálení.
psali jsme: Bitva u Sudoměře: V bahně nalezlo smrt několik set „železných pánů“
Po smrti Václava IV. se stal jasným odpůrcem Zikmunda Lucemburského. Ten se ho snažil jakkoli dostat na svou stranu a dokonce mu daroval rytířský Dračí řád. I přesto ale dál stál v čele šlechty, která se odmítala Zikmundovi podvolit. Protože nesouhlasil se spoluprací pražských a radikálních kališníků, v bojích o Prahu Zikmundovi vydal Pražský hrad, čímž se na čas postavil na jeho stranu.
O rok později se ale znovu smířil s Pražany, ale v létě 1421 se přidal k k Zikmundovi a jeho druhé křížové výpravě. Pomyslnou poslední kapkou, která způsobila, že Žižkův pohár trpělivosti přetekl, bylo Čeňkovo zřeknutí se kalicha a přísaha věrnosti Zikmundovi. Jan Žižka se rozlítil a rozhodl se proti neloajálnímu šlechtici vytáhnout.
Podle písemných pramenů není přesně jasné, proč se bitva konala právě u Hořic. Historik JUDr. Otakar Frankenberger je přesvědčen, že Žižka chtěl ve svém tažení od Hradce Králové postupovat co nejvíce k Jičínsku Čeňka z Vartemberka, ale v okolí Hořice mu cestu zkřížilo vojsko nepřítele. Proto se zde Žižka rozhodl rozbít vozovou hradbu a připravit se na boj. Jiní historikové, vycházející ze Starých letopisů českých, naopak pracují s teorií, že si vojevůdce v postupu Vartemberkovým územím Hořici takticky vybral, jelikož byla vhodná pro husitský způsob boje.
psali jsme: Zikmund Lucemburský: král, kterého se báli husité i Turkové
V okamžiku, kdy již slepý vojevůdce Žižka stanul na vrcholu Gothard u Hořic, nechal své muže rozestavět hradbu a vyčkával, jak se zachová protivník. Podle odhadů Starých rukopisů českých měl hrdinný velitel k dispozici asi tři tisíce mužů, z toho 300 na koních a 120 vozů. Čeňkovy oddíly pravděpodobně zaútočily ze severní nebo západní části, kde byl svah nejschůdnější. Při náročném stoupání do kopce se však vojáci setkali s okamžitou palbou kališníků. Mnoho mužů bylo pobito, než bylo teprve schopno se dostat přímo k vozové hradbě, která po úpěnlivém boji začala vítězit. Když byla převaha husitů jasná, zavelel Žižka, aby se muži dali do protiútoku, což katolíci nečekali a dali se do zděšeného útěku.
Touto bitvou si Žižka definitivně potvrdil svou moc ve Východních Čechách. Bitva u Hořice však nebyla posledním bojem, kde musel Žižka čelit svým odpůrcům.