Popisek: Bitva u Petrovaradína
5. 8. 1716 přišel další z geniálních momentů ,,turkobijce" Evžena Savojského, který rozprášil Turky v důležité bitvě u Petrovaradína.
16, 17. a 18. století se nesla ve znamení bojů mezi expandující Osmanskou říší a Habsburskou monarchií, která čelila jejich náporu. V roce 1683 Osmané oblehli Vídeň, ale stejně jako v roce 1529 se vraceli s nepořízenou.
psali jsme: 7. října 1571 zlomila spojenecká flotila Svaté ligy osmanskou námořní moc
Podunajská monarchie však měla ve svém čele Evžena Savojského, mimořádně nadaného vojevůdce, který se vyznamenal ve strategicky důležité bitvě u Zenty svedené roce 1697. Tam Evžen Savojský rozdrtil osmanské vojsko na padrť a nepřítel Habsburků musel podepsat v roce 1699 Karlovický mír, v němž se promítla právě drtivá porážka Osmanů v bitvě u Zenty. I přes prozatimní úpadek se však Turci rozhodně nehodlali vzdát a ani Uhry, ani Sedmihradsko si před nimi nemohly být jisté. Další kolo vzájemného mocenského zápasu začalo v roce 1716 a skončilo o dva roky později. Osmané byli frustrováni podmínkami ustanovenými v rámci Karlovického míru a začali plánovat odvetu.
psali jsme: Komentář: 16. července se zrodila Osmanská říše se sultánem Erdoganem
Tu osnoval velkovezír a vojevůdce Damad Ali, který toužil odčinit jednak bitvu u Zenty a také klíčovou bitvu o Vídeň z roku 1683. Schylovalo se tak k velkému měření sil, které vstoupilo do historie jako bitva u Petrovaradína. Bitva se konala 5. 8. 1716 a proti sobě stanulo zhruba dvousettisícové Aliho vojsko a rakouské vojdko v čele s Evženem Savojským a polním maršálem Ludwigem Andreasem von Khevenhüllerem, kteří měl k dispozici asi 90 000 mužů v poli, takže se vlastně opakovala stejná situace jako v bitvě u Zenty, kdy Evžen Savojský čelil také přesile svého protivníka.
Evžen Savojský, ,,turkobijce" a jeden z nejúspěšnějších rakouských velitelů
Podunajská monarchie chtěla vytlačit Turky z Balkánu a Peloponéského poloostrova a zároveň vystupovala jako ochránkyně Benátské republiky. Evžen Savojský se rozhodl v bitvě k několika riskantním krokům, jeden z nich bylo překvapivé překročení rozbouřeného Dunaje směrem k osmanským vojskům, aby si získal moment překvapení, a zaútočil na střed jejich armády. Turkové sice přešli do protiútoku, ale ten jim nebyl nic platný, protože rakouská vojska podpořila těžká kavalérie, kterou doplnilo i petrovaradínské dělostřelectvo. Evžen Savojský tak postupně začal mít navrch a ,,čistil" osmanské šiky. Těm nepomohl ani sebevražedný Aliho útok jeho gardy. Habsburkové slavili posléze další významný vojenský úspěch nad odvěkým nepřítelem.
Rakouské ztráty činily 5 000 mužů, zatímco Turkové je po bitvě u Petrovaradína počítali na desetitisíce. Odhaduje se, že přišli až o 30 000 vojáků. Evžen Savojský tak ukázal znovu svou ,,třídu", když si Habsburkové uvolnili ruce k pozdějšímu útoku na strategicky důležitý Bělehrad. Mírem v Požarevaci v roce 1718 tak skončila další krátká fáze rakousko-osmanských bojů, v nichž byla úspěšnější podunajská monarchie.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více