Bombardování Berlína, které udělalo z obézního říšského maršála Göringa klauna

Hermann Göring byl hněvem bez sebe. Před lety řekl lidu Německa, že žádné nepřátelské letadlo nepřekročí hranice země. Nyní, 30. ledna 1943, v den státní oslavy při příležitosti 10. výročí Hitlerova nástupu k moci, vypadal Göring jako klaun.

V Berlíně, uprostřed přívalu ponurých zpráv z front v severní Africe a Stalingradu, měla oslava 30. ledna zbavit německé mysli myšlenek na jejich padlé vojáky a zvraty štěstěny. Nacisté měli přehlídku. Göring, jedna z nejmocnějších osobností nacionálně socialistické německé dělnické strany, se chystal přednést projev. Britští operativci věděli vše, zjistili dokonce, kdy měl velitel Luftwaffe vstoupit na pódium budovy ministerstva letectví - přesně v 11:00.

Britská RAF vyslala na nálet dvě vlny letadel Mosquito s posádkami zkušenými v náletech v nízké výšce, piloti se dozvěděli cíl náletu těsně před odletem.

Bleskurychlá Mosquita tak byla prvními stroji RAF, které zaútočily na Berlín během dne. Jejich cílem nebyla přehlídka, nebo dokonce sám nafoukaný Reichsmarschall, ale berlínské vysílání rozhlasu, které šířilo nacistickou propagandu.

Göring a budova rádia byly od sebe vzdáleny o něco víc než čtyři míle, vzdálenost, kterou mohla Mosquita překonat za zhruba 40 sekund. A kakofonie zvuků, kterou s sebou přinesli, byla ještě rychlejší. Jak ožily mikrofony a Göring začal mluvit, v rádiu se ozval řev blížící se katastrofy.

Rozhlasoví technici čelili hrozivé volbě – dál vysílat zvuky útoku, nebo projev říšského maršála vypnout, což udělali a místo hřímání hrdiny Velké války pustili starou desku se Symfonií č.7 E Dur Antona Brucknera. Pak vyrazili do úkrytu.

Britský dřevěný zázrak udělal na Göringa dojem a podle knihy Historie Luftwaffe z roku 1973 řekl: „Britové, kteří si mohou dovolit hliník víc než my, dokážou dát dohromady krásné dřevěné letadlo, které tam staví každá továrna na klavíry… Mají génie a my hlupáky. Po válce si koupím britské rádio, budu alespoň vlastnit něco co vždy funguje.“

Reichsmarschall nebyl jediný vysoce postavený nacista na akci. Ačkoli sám Führer se neúčastnil, poslal tam jednoho ze svých nejbližších spolupracovníků, říšského mistra propagandy Goebbelse.

Goebbels přistoupil k mikrofonům přesně v 16:00 v okamžiku, kdy se do berlínského vzdušného prostoru vtrhla druhá trojice Mosquit z eskadry RAF č. 139. V tuto chvíli již byla protiletadlová obrana kolem města v plné pohotovosti a chrlila do vzduchu oheň. Stejně jako předchozí nálet, útok způsobil jen malé poškození.

Tentokrát zůstali zvukoví inženýři u vysílačů a Goebbelsova řeč byla přerušovaná slabými zvuky bombových výbuchů, výbuchů nábojů a řevu. Než skončil proslov, britská letadla byla daleko na západ a mířila domů.

Mise byla téměř dokončena, když byl jeden z ustupujících bombardérů zasažen protiletadlovou palbou. Mosquito havarovalo asi 50 mil od cíle a zahynul v něm velitel eskadry Donald F.W. Darling, DFC a důstojník William Wright.

Kromě znemožnění nacistického vedení přinesla tato mise cenné informace, včetně doby letu, obrany a míry spotřeby paliva, které byly použity k vytvoření profilů letu pro budoucí nálety na hlavní město Třetí říše.

 

Zdroj: Airspacemag.com