Bonapartovo Marengo - bitva plná zvratů, v níž se zaskvěla "zběsilá" kavalerie

Bonapartovo Marengo - bitva plná zvratů, v níž se zaskvěla &quote;zběsilá&quote; kavalerie
Autor: Louis-François, Baron Lejeune, wikipedia, public domain|Popisek: Bitva u Marenga
14 / 06 / 2020, 16:00

Před 220 lety byla svedena jedna z nejznámějších a nejstudovanějších bitev revolučních a napoleonských válek, slavná bitva u Marenga, Bonapartovo vítězství nad rakouským generálem Melasem, resp. "nesportovně" ukradené rakouské vítězství, nebo také "Waterloo naruby", vypůjčíme-li si podtitul poslední české moderní práce na téma bitvy, "Bitva u Marenga" od Jiřího Kovaříka, kterou lze jen doporučit. Bitva možná v důsledku Napoleonovy legendy poněkud přeceňovaná v tom smyslu, že definitivní rozhodnutí přinese až v prosinci vítězství generála Moreaua v bitvě u Hohenlinden. Podívejme se blíže na jeden z mnoha kritických okamžiků bitvy u Marenga. Svou roli v něm sehrála kavalerie pod velením generála Kellermanna.

V roce 1800 vrcholila válka druhé protifrancouzské koalice a vítězstvím u Marenga bylo rozhodnuto o francouzském úspěchu na severoitalském válčišti. Marengo bylo bitvou plnou zvratů. Pro rakouské velení bylo nepříjemné samotné zjevení Bonapartovy Záložní armády v Itálii, kde dosud slavili úspěchy, po jejichž završení měli v plánu vstoupit do Francie a směřovat na Paříž. Rozhodující bitva byla zahájena jako překvapivý rakouský útok proti výrazně slabšímu francouzskému uskupení. Jako tolikrát předtím a tolikrát potom, jedna ani druhá strana neměly přesnou představu o rozmístění sil svého protivníka, přesto byla výchozí taktická rakouská pozice mnohem slibnější, což se začalo promítat do průběhu střetnutí.

Silnější rakouská armáda si věřila. Jejích asi 30 tisíc mužů a 100 děl stálo proti asi 20 tisícům Francouzů s pouhými 15 děly. V obtížném terénu protknutém několika vodními toky Bonaparte rakouský útok neočekával. Své síly rozdělil a generála Desaix s dalšími 6 tisíci muži vyslal směrem na Janov. Rakušané stáli zády k Alessandrii. Záložní armáda čelem k západu. De facto přetnula rakouskou komunikační linii. Melasův útok přes řeku Bormidu byl brilantní.  Po překonání řeky se čelní linie obou uskupení střetly a početní převaha císařských s účinnou podporou artilérie se začala projevovat.

Bonaparte osobně přitom nebyl od začátku bitvy na bojišti. A do dopoledních deseti hodin považoval rakouský pohyb za diverzní akci, ale naléhavá hlášení o zhoršující se situaci jej přiměla k urychleném přesunu na bojiště i s elitní Konzulární gardou. Nestačilo to. Francouzi ustupovali, Rakušané dobyli Marengo a postoupili až před tři kilometry vzdálené San Giuliano. Francouzi přišli o všechny významnější opěrné body a Melasovo velké vítězství se zdálo na dosah. Osobně zraněn předal velení svému náčelníkovi štábu a vrátil se do Alessandrie. Jenže bitva neskončila.

Na bojiště se za zvukem děl z jižního směru vrátily divize Desaixova sboru, tedy Monnierova a Boudetova (ano, toho Boudeta, který je pohřben v Moravských Budějovicích, kde zemřel v létě roku 1809). Krátce před pátou odpolední se Desaix hlásil u Bonaparta. Zazněla slavná věta: "Bitva je ztracena, ale ještě máme čas vyhrát druhou." Nevyslovil ji mimochodem Bonaparte. Ten žádal po Desaixovi, aby jen kryl ústup - do té míry byl francouzský vojevůdce smířen se zřejmou porážkou. Slova, která změnila průběh dne, vyslovil generál Desaix. A pokračoval: "Je třeba nepřítele upoutat prudkou dělostřelbou, a pak se pokusit zaútočit. Bez toho útok neuspěje. Takhle se bitvy leda prohrávají. Pořádná dělostřelba je absolutně nutná!" Na vteřiny se zdálo, že si Desaix s Bonapartem vyměnili role. Desaix měl pravdu a vrchní velitel se, pro své vlastní dobro, podřídil. V budoucích taženích bude okamžiků, kdy si dá Napoleon říci, stále méně.

Obě divize z chodu útočí, Desaix je v čele 9. půlbrigády lehké pěchoty v prvních okamžicích zabit, ale rakouské formace nečekaný zvrat neustojí. Co nepadne na poli cti a slávy nebo do zajetí, ustupuje ve zmatku zpět k Alessandrii. Po 12 hodinách vyčerpávajícího boje přicházejí Rakušané o 6500 padlých a raněných, 8000 zajatých a 40 děl. Francouzské ztráty činí 4700 padlých a zraněných a 900 zajatých, což ve výsledku znamená, že zřejmou porážku dokázali obrátit v drtivé vítězství, jehož také bude náležitě politicky využito.

Vraťme se však o několik okamžiků zpět. Pokud řekneme, že rakouské formace nečekaný útok neustály, je třeba také dodat, že svou kůži rozhodně neprodaly lacino. Bonaparte nařizuje protiútok po celé frontě, generál Desaix vydává rozkaz k útoku a potřebuje podporu kavalerie. Kellermannova brigáda (původně 2., 20. a 21. jezdecký pluk, nyní již směsice dalších jednotek včetně 8. dragounského pluku a celkem ne více než 400 jezdců) se na Bonapartův rozkaz formuje do bitevní sestavy napravo od Desaixovy divize. Skvělost okamžiku dodala francouzským jednotkám energii. Desaix koordinuje svůj postup s Boudetem, jehož úkolem je prorazit střed nepřátelské linie. Desaix osobně vedl útok sboru na pravém křídle, v čele lehké pěchoty. Pěchota vyráží vpřed, míjí postavení vlastního dělostřelectva, které se k pohybu přidává. Jeho palba zahalila úsek fronty hustým dýmem. Palbu nyní vedli jen rakouští volní střelci. Po několika krocích se dým na okamžik rozptýlil - nepřítel byl jen deset kroků před generálem. Zazněla salva a Desaix byl s kulí v srdci mrtev, než dopadl na zem.

Rakouští granátníci útok v jeho počáteční fázi zastavují a dokonce sami přecházejí do protiútoku. Francouzi, kteří bitvu již jednou prohráli, jsou nyní opět pod tlakem a situace začíná být vážná. Místo porážky, ale spořádaného ústupu, jim v případě neúspěchu hrozí katastrofa.

Přichází hvězdný okamžik kavalerie generála Kellermanna. Ten skvěle vystihl situaci a zareagoval s rozhodností a rychlostí, které z jezdectva i v éře již jednoznačné převahy palných zbraní činí stále nebezpečnou sílu, s níž je třeba počítat. Část eskadron generál směřuje proti rakouské kavalerii, která má granátníky podporovat, ale je mimořádně pasivní. Ostatní pak rozkládá do kolony po pelotonech, vyráží vpřed a nalevo od rakouské pěchoty jak na cvičišti opět obratem pelotonů formuje své pluky do linie. Píše generál Bonie, a variant prameny i literatura nabízejí řadu a detail provedení může být předmětem složitých diskusí. Vše je každopádně provedeno v tak rychlém sledu a nečekaně, že nepřítel soustředící se na pěchotu na svém čele nestíhá reagovat. Následuje útok jak z učebnice. Jezdci tasí, z kroku v klus, z klusu v cval. Pár desítek metrů od nepřátelského postavení zní signál La Charge, jezdci pouštějí své mohutné koně do plného trysku a zubatá linie se zakusuje do protivníkových sestav, které rozráží a drtí. Furia francese, francouzská zběsilost. Nepatří-li francouzská kavalerie k nejskvěleji vypadajícím a udržovaným jezdectvům kontinentu, na čemž se nedobře podepsaly první roky revoluce a emigrace množství schopných důstojníků, elán, rozhodnost a dovedné zacházení se zbraní jsou jí vlastní.

Kellermann zajme během útoku na 2000 nepřátel, včetně generála Zacha, Melasova náčelníka štábu a v tuto chvíli vrchního velitele celé rakouské armády. Skvělý útok, který hrabě Neipperg, budoucí partner císařovny Marie-Louisy, popisuje jako "spíše neopatrný než smělý", je posledním zvratem bitvy u Marenga. Rakouské jezdectvo vlastní pěchotu nepodpořilo a Kellermann zachraňuje situaci. Francouzi pokračují ve svém útočném postupu a završují den vítězstvím, jež vstoupí do legend.

Kromě generála Desaix přichází 14. června 1800 Francie také o generála Klébera, kterého v Káhiře zavraždí Sulejman al-Halabi (a toho za to čeká středověce krutá smrt). A o sedm let později vítězstvím u Friedlandu skončí Napoleon válku 4. koalice a porážkou Ruska také konflikt z roku 1805. Evropským (i zámořským) re-enactorům koronavirová opatření vzala možnost připomenout 220. výročí Marenga na místě - vzpomínková akce je přesunuta na příští rok. Podobně jako Waterloo, jehož velké výročí si připomeneme za čtyři dny.

Zdroj: Général Bonie, Cavalerie au Combat; Terry Crowdy, Incomparable; Jiří Kovařík, Bitva u Marenga

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace