Brežněvova Hvězda smrti – ozbrojená vesmírná stanice Almaz

Brežněvova Hvězda smrti – ozbrojená vesmírná stanice Almaz
Autor fotografie: By Pulux11 - Own work, CC BY-SA 4.0|Popisek: Vesmírná stanice Almaz
29 / 03 / 2022, 10:00

25. června 1974 odletěla vesmírná stanice Saljut 3 a její posádka dvou kosmonautů do vesmíru. Na první pohled jen další mise na průzkum vesmíru, ale skutečnost byla jiná.

Saljuty byly sovětským protějškem amerického Skylabu, civilní kosmické lodi určené k provádění experimentů, testování toho, co se děje s lidským tělem během dlouhodobých letů do vesmíru a mimochodem také k získávání propagandistických bodů během studené války.

Ale ačkoli se tato mise jmenovala Saljut, byl to jen krycí název a ve skutečnosti byl Saljut 3 vojenskou vesmírnou stanicí Almaz 2. Posláním stanic Almaz bylo sledování, podobně jako v 60. letech 20. století pilotovaná orbitální laboratoř amerického letectva. Myšlenkou bylo, že vyhlídka z výšky 170 mil umožní dokonalé pozorování protivníka. Sověti v letech 1973 až 1976 vypustili tři kosmické lodě Almaz.

Na Saljutu 3/Almaz 2 však bylo něco jiného. Nebyla to jen vojenská vesmírná stanice, ale ozbrojené zařízení. Almaz 2 byl vybaven malým kanónem, aby otestoval, zda se sovětské kosmické lodě dokážou ochránit před Američany ve vesmíru.

Podrobnosti o stanici jsou útržkovité, ale některé se časem objevily. Podle zveřejněných zpráv, které údajně potvrdil velitel kosmické lodi Pavel Popovič, stanice nesla upravený sovětský kanón. Jednalo se o kanón Nudelman-Rikhter Vulkan, podobný těm z letounů MiG-19, MiG-21 a Suchoj-7, píše James Oberg, přední západní odborník na sovětský vesmírný program .

Některé zdroje se domnívají, že šlo o 23milimetrové dělo, jiné uvádějí ráži 30 milimetrů. Zbraň byla umístěna podél delší osy stanice a zaměřovala se otáčením stanice. Kanón měl mělo 32 nábojů. Dělo bylo zřejmě testováno dálkovým ovládáním ze země v době, kdy na palubě nebyli žádní kosmonauti.

Dne 24. ledna 1975 byly provedeny zkoušky speciálního systému na palubě Saljut-3 s pozitivními výsledky v dosahu 3 000 až 500 m uvádí Encyclopedia Astronautica . Byly to nepochybně testy leteckého kanónu a kosmonauti potvrdili, že při testu byla zničena cílová družice.

Kanón Almazu rozhodně nebyl žádnou útočnou zbraní formátu jako paprsek Hvězdy smrti ničící planety nebo H-bomby, kterých se Američané obávali v době, kdy jim nad hlavou kroužil sovětský Sputnik. Odborníci se rozcházejí v tom, jak efektivní by byla tato zbraň ve vesmírném boji.

Oberg píše, že „na vzdálenost menší než kilometr mohl být vysoce účinný, pokud by nebyl vystřelen napříč k orbitálnímu pohybu stanice, v takovém případě by orbitální mechanika přivedla náboj zpět ke stanici během jednoho oběhu".

Expert na vesmírnou válku Paul Szymanski se domnívá, že bylo možné kanón provozovat ve vesmíru, ale vyskytly by se určité problémy, zejména v řízení palby, kdy dráha vystřeleného náboje by byla zakřivená na základě gravitace (stejně jako na Zemi), takže zaměřovací mechanismus by s tím musel počítat spolu s velkou rychlostí kosmické lodi Almaz a cíle.

Sovětské vesmírné dělo mělo být obrannou zbraní, ale proti čemu by bránilo sovětské stanice? Proti fiktivním americkým vesmírným mariňákům?

Zdroj: The National Interest

 

 

Tagy článku