Brilantní taktika: Britský admirál se po anglicku vytratil z golfového klubu, zmátl Japonce a Royal Navy triumfovala

Na konci března 1941 se italské námořnictvo konečně odhodlalo svést s Brity ve Středozemním moři generální bitvu. Němečtí spojenci Itálie nesli italskou pasivitu velmi nelibě zejména v situaci, kdy britské lodě převážely posily z Egypta do Řecka. Zasáhl Mussolini a admirálové Iachino a Riccardi vypracovali plán operace, jejímž skutečným cílem bylo vyhovět Němcům. Průběh a výsledek operace poněkud mimoděk potvrdil, že dosavadní pasivní přístup a neochota k otevřenému střetnutí měly své opodstatnění.

Bitva u Matapanu se stane největší námořní bitvou svedenou za druhé světové války ve Středomoří. A i její průběh zásadním způsobem ovlivní letectvo. Ani Italové jeho vliv nepodceňovali. Spolehnout se v tomto směru však mohli jen na letouny z pozemních základen, a to především na letectvo svých německých spojenců: X. sbor ze základen na Sicílii a v Kalábrii. Italskou ochotu svést rozhodující střetnutí s nepřítelem podpořil zpravodajský omyl. Podle neověřených hlášení zůstávala ve východním Středomoří Britům jediná bitevní loď. Což by byla neopakovatelná příležitost. Pokud by to byla pravda.

Italové vyslali do oblasti kolem ostrova Kréta silný svaz vedený bitevní lodí Vittorio Veneto, tři divize křižníků (šest těžkých a dva lehké) a sedmnáct torpédoborců, rozdělený původně do dvou skupin, z nichž jedna měla provést výpad do Egejského moře. Letecký průzkum přístavu Alexandrie potvrdil 26. a 27. března přítomnost britského loďstva a obě italské skupiny večer 26. března opustily své základny. Hned druhý den byla jedna z křižníkových divizí objevena britským průzkumným Sunderlandem z Malty. Bylo upuštěno od operace v Egejském moři a obě skupiny pokračovaly ke Krétě společně. Kromě nefungující koordinace s německým letectvem měli Italové ještě další problém: velitel britského loďstva, admirál Cunningham, o jejich utajované operaci věděl již dva dny, a to díky rozšifrování zachyceného rozkazu italského velitele. Opět bylo "na vině" německé letectvo: Britové četli právě jeho kód.

Ve východním Středomoří disponoval Cunningham třemi svazy hladinových plavidel. Vlajkovou lodí byla bitevní loď Warspite a svaz A, hlavní síly, spolu s ní tvořily také bitevní lodě Barham a Valiant a letadlová loď Formidable, která na své palubě nesla 13 stíhacích letounů a 14 torpédových bombardérů. Zbývající síly zahrnovaly sedm lehkých křižníků a sedmnáct torpédoborců. Svaz A opustil Alexandrii 27. března ve večerních hodinách. Jeho vyplutí bylo třeba složitě maskovat nekonvenční taktikou.

Odpoledne před vyplutím šel Cunningham do golfového klubu a okázale dával najevo, že zde hodlá trávit noc a druhý den hrát tenis. Do klubu totiž chodil také japonský konzul. Japonsko sice dosud nebylo s Británií ve válce, ale Britové velmi dobře věděli, že jsou jeho diplomaté ve spojení s Italy a hlásí jim mj. pohyby britských lodí. Již v únoru přistihli konzula v Port Saidu, pana Tadu, jak fotografuje lodě potopené italskými minami v Suezském průplavu. Konzulát byl uzavřen a pan Tada vypoklonkován. Jeho kolega v Alexandrii byl poté dovedně využit pro zamaskování vyplutí hlavních sil k mysu Matapan. Se soumrakem se britský admirál z klubu po anglicku vytratil a vyplul na HMS Warspite vstříc italskému soupeři. Japonci ani Italové nic netušili.

V ranních hodinách 28. března zjistily přítomnost britských křižníků u ostrova Gaudos průzkumné plovákové letouny z italské vlajkové lodi. Na úvod bitvy u Matapanu se střetly italské těžké křižníky s britskými lehkými. Italové zahájili palbu krátce po osmé hodině na vzdálenost 23-27 km, což bylo mimo dostřel britských děl. Později se připojila i bitevní loď Vittorio Veneto. Britský svaz B byl v nebezpečné situaci a ustupoval pod ochranou kouřové clony. Svaz A byl v tu chvíli ještě asi 75 mil daleko - díky přítomnosti letadlové lodi však mohl zasáhnout. Šest torpédových bombardérů se objevilo na scéně po desáté hodině, přiměly italskou vlajkovou loď k přerušení pronásledování britských křižníků a nastala druhá fáze střetnutí. Současně doprovodné Fulmary sestřelily jeden ze dvou německých Junkersů Ju 88, druhý zahnaly, čímž skončila byť chabá a neúčinná podpora Luftwaffe italské operaci. Vypuštěná torpéda nezasáhla. Britské křižníky ale vyšly z nerovného souboje bez poškození.

Pro hladinové lodě hlavních sil byli Italové příliš daleko a příliš rychlí. Po poledni byla z Formidable vyslána druhá vlna bombardérů, a proti Italům vzlétly také Blenheimy z pozemních základen - ty neuspěly, ale velitel druhé vlny, kapitán-poručík Dalyell-Stead, se dostal až na 900 metrů od italské vlajkové lodi a jeho torpédo ji zasáhlo na přídi 6 m pod hladinou. Letoun byl sestřelen a celá posádka zahynula, ale Vittorio Veneto nabrala 4000 tun vody, naklonila se na levobok a přestaly jí, ve vzdálenosti 420 mil od nejbližší italské základny, fungovat stroje. Z italské ofenzívy se stala mise na záchranu cenného plavidla. Veškeré italské síly se soustředily kolem něj, aby posílily jeho protiletadlovou obranu. Stroje byly částečně uvedeny do provozu a loď díky skvělému výkonu pracovních čet rychlostí 16 a později 19 uzlů ustupovala.

Při večerním náletu třetí vlny byl torpédem zasažen těžký křižník Pola. Cunningham se navzdory riziku napadení německým letectvem rozhodl ochromeného nepřítele pronásledovat a zasadit mu ránu z milosti v bitvě hladinových plavidel. Admirál Iachino naproti tomu stále netušil, proti jakým silám stojí. Měl za to, že hlavní britské síly jsou stále v Alexandrii. Pro poškozenou Polu vyslal se zpožděním dva další těžké křižníky: Zaru a Fiume, a čtyři torpédoborce. Bitevní loď a zbývající jednotky mířily k Tarentu. Italský velitel netušil, že své křižníky poslal vstříc třem britským bitevním lodím. Před půl jedenáctou v noci zjistili Britové italské lodě ve vzdálenosti čtyři míle vpředu. Italové, bez radarů, o britském svazu neměli tušení, a ani nevěděli, že Britové radary na svých lodí již disponují. O pár minut později byly italské křižníky osvětleny světlomety a bitevní lodě zahájily palbu, a to na vzdálenost 2600 m. Nebylo možné minout. Za čtyři minuty bylo po bitvě. Fiume se potopil sám, hořící Zaru dorazilo po půlnoci torpédo z torpédoborce Jervis. A torpédoborce potopily také neovladatelnou Polu.

Italové vyšli z bitvy u Matapanu se ztrátou tří těžkých křižníků, dvou torpédoborců, vážně poškozenou bitevní lodí a 2300 zabitými námořníky. Další tisícovka trosečníků padla do zajetí. Britové za své vítězství zaplatili ztrátou jednoho torpédového bombardéru a tří letců. Potopení těžkých křižníků bylo pro Brity velmi strategicky výhodné, protože tím byly usnadněny další operace ve Středomoří pro jejich vlastní lehké křižníky. Italská morálka utrpěla nezhojitelný šrám. A poškozeny byly také vztahy mezi Italy a Němci. Ti nebyli schopni své spojence účinně podpořit, a naopak: protože si Němci nepřipouštěli možnost, že by Britové četli jejich kód, zřejmé povědomí o italském plánu přisuzovali přítomnosti agenta či zrádce v italském velení.

video: youtube

 

Zdroj: Ivan a Jaroslav Hrbek, Salvy nad vlnami; wikipedia.org

Tagy