Popisek: Finský Bristol Blenheim
Tento unikátní britský stroj je důležitým milníkem v historii britského leteckého průmyslu. Vznikl původně jako malý dopravní letoun na počátku 30. let minulého století jako návrh Franka Barnwella, hlavního designéra společnosti Bristol Aircraft Company.
Vývoj byl financován ze zdrojů lorda Rothemere a ukázalo se, že Frank Barnwell navrhnul opravdu povedený stroj. Bristol Type 142 s rychlostí přes 300 mph se ukázal jako rychlejší, než tehdy nové, ale již zastaralé dvouplošníky Královského letectva. První let tohoto povedeného stroje se odehrál 12.4.1935 a o pohon se staraly dva motory Mercury VI, každý o výkonu 640 HP.
Na požadavek Ministerstva letectví s žádostí o test stroje věnoval lord Rothmere prototyp stroje létajícího pod označením „Britain First“ britské RAF. Po provedení testů vydalo v srpnu 1935 Ministerstvo letectví specifikaci, díky které se měl z Type 142 stát třímístný bombardér. V září bylo objednáno prvních 150 letadel s označením Blenheim Mk.I. Stroje byly vybavené pouhým jedním pevným kulometem Vickers K 7,7 mm a jedním pohyblivým Lewis 7,7 mm ve vysunovací hřbetní střelecké věži.
Ten, jak píše mimo jiné Václav Němeček ve své knize Vojenská letadla, byl ideální jak z konstrukční, tak aerodynamické stránky. Krátká tupá příď poskytovala pilotovi skvělý výhled a rychlost 450 km/h byla dosahována s plnou zátěží 450 kg pum. Luxus prostoru pilota britského stroje byl v přímém protikladu Hitlerovi létající tužky Do-17, kde měla osádka prostor maximálně na pohyb rukama.
Barnwellův bombardér se stal prvním strojem RAF s hydraulicky ovládaným podvozkem, klapkami a střeleckou věží. Na počátku války s Německem mělo Královské letectvo k dispozici asi 1089 strojů Blenheim několika specifikací.
Blenheimy nesly denní zátěž bojů a posádky za to zaplatily vysokou cenu, jejich posádky ale byly na svou roli pyšné a sám Churchill je díky jejich statečnosti přirovnával k „útoku lehké kavalérie“ podle nasazení britských kavaleristů proti dělům během Krymské války.
Blenheimy byly koncipované podle představ o válce z poloviny 30. let a nesly malou výzbroj a posádku nechránil dostatečně pancíř. Drak letounu měl ale značné rezervy a z těchto lehkých letounů vznikly posléze mnohem impozantněji vybavené stroje Beaufort a Beaufighter.
Noční verze Mk.IF vybavená radarem AI Mk.IV bojovala na nočním nebi stejně udatně, jako známější stroje z denní Bitvy o Británii, Spitfire nebo Hurricane. Operačně byla noční verze nasazená až do léta 1941, kdy byla nahrazena Beaufightery. I taky ale měly tyto stroje Mk.IF vyzbrojené již otočnou věží s dvěma kulomety a dalšími čtyřmi pod trupem velký podíl na odražení noční ofenzivy Luftwaffe.
Protože o rychlý stroj projevily zájem i Finsko, Jugoslávie nebo Turecko, objevil se tento stroj i na dalších bojištích druhé světové války. Celkem 97 strojů mělo finské letectvo, když malá země čelila zákeřnému útoku Stalinova Sovětského svazu.
Tento stroj tedy bojoval proti oběma diktátorům, kteří rozpoutali druhou světovou válku.
Zdroj: Bitva o Británii 1940 – 1990, Václav Němeček Vojenská letadla, Antoine Dellenbach