Britské jaderné bombardéry – V bombers (1955-1993)

Britské jaderné bombardéry – V bombers (1955-1993)
15 / 03 / 2019, 10:00

V 50. a 60. letech, v době před rozšířením interkontinentálních balistických střel, byly hlavní zbraní schopnou dopravovat jaderné zbraně nad území protivníka strategické bombardéry. Mezi jaderné velmoci patří také Velká Británie, a za tím účele Královské letectvo disponovalo takzvanými bombardéry V, V bombers, což je souhrnné pojmenování pro tři letouny: Vickers Valiant, Avro Vulcan a Handley Page Victor. Kromě jaderného odstrašení byly schopné také konvečního bombardování a Vulcany byly nasazené ještě během války o Falklandy v roce 1982.

Po druhé světové válce pokračovala Británie ve vývoji a nasazení strategických bombardérů s pístovými motory a až do roku 1963 létaly v barvách RAF čtyřmotorové Avro Lincoln, zdokonalené poslední varianty válečných Lancasterů. Svými výkony však nepostačovaly, jejich dolet neumožňoval zasahovat cíle v Sovětském svazu, a moderní proudové stíhačky by si s nimi dokázaly snadno poradit.

Spolu s vývojem jaderné zbraně bylo třeba vyvinout také letoun, který by ji spolehlivě dopravil na velkou vzdálenost. Spojené státy v roce 1946 ukončily spolupráci s Velkou Britnánií na vývoji jaderných zbraní, a Britové tedy zahájili vlastní projekt, který vyústil v prvním testu jaderné bomby během operace Hurricane 3. října 1952.

Minimální požadavky na nový letoun byly stanoveny v listopadu 1946: proudový pohon, nosnost 4500 kg bomb, operační dosah 3700 km při cestovní rychlosti 930 km/h v 11-15 tisících metrech. Tendru se účastnily společnosti Armstrong Whitworth, Avro, English Electric a Handley Page. Byly vybrány postupně tři typy různě pokročilé konstrukce. Konzervativnější Vickers Valiant přišel do výzbroje jako první v únoru 1955, následován letounem Avro Vulcan v květnu 1956 a konečně Handley Page Victorem v listopadu 1957. Dostaly se do výzbroje čtrnácti perutí nukleárního útočného svazu neboli svazu V (také Main Force).

Poměrně záhy přes své dobré výkony narazily na efektivnější řízené protiletadlové střely schopné zasahovat vysoko letící stroje a na rychlejší stíhací letouny s vyšším operačním dostupem: MiGy-19 dosahovaly výšek bezmála 18 tisíc metrů. Bombardéry druhé generace dostaly vylepšené motory, jež jim umožnily, spolu s konstručními úpravami, operovat nad touto hladinou. V červnu 1964 byly na vrcholu v počtu nasazených letounů: u RAF tou dobou sloužilo 50 Valiantů, 70 Vulcanů a 39 Victorů.

První cvičný shoz jaderné bomby provel letoun Valiant B.1 v Tichém oceánu během operace Grapple v květnu 1957, a opakovaně až do roku 1958, kdy bylo od zkoušek v atmosféře upuštěno. Schopnost bombardérů V vyhnout se protivzdušné obraně definitivně zrušily MiGy-21 a rakety země-vzduch SA-2. Zároveň Británie získala v roce 1963 balistické střely Polaris odpalované z ponorek, což znamenalo s konečnou platností závěr kariéry V bombers v roli prostředků jaderného odstrašení.

Jako konvenční taktické bombardéry byly Valianty nasazeny ve spolupráci s Caberrami již během suezské krize v roce 1956. A naposledy pak byly nasazeny Vulcany 44., 50. a 101. perutě ve spolupráci s Victory upravenými na vzdušné tankery během války o Falklandy v roce 1982. Jejich mise byly provedeny na vzdálenost 12600 km, čímž se staly nejdelšími ostrými bombardovacími lety dějin, ovšem jejich výsledek a vliv na průběh války byl zanedbatelný.

Poslední tankery Victor byly staženy ze služby v říjnu 1993.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace