Britské letouny s americkou hvězdou - na Spitfirech sestřelili Američané na 350 Němců a Italů

Britské letouny s americkou hvězdou - na Spitfirech sestřelili Američané na 350 Němců a Italů
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Spitfire Mk. Vc 4. stíhací skupiny
13 / 08 / 2021, 10:00

Spojené státy se během druhé světové války staly nejen největšími producenty a vývozci letecké techniky, ale v určitých obdobích a v určitých oblastech jejich vlastní letectvo využívalo také letouny britské provenience. Známým příkladem jsou ikonické stíhací Vickers Supermarine Spitfire. Britských typů s americkými výsostnými znaky létalo více.

Mnohem intenzívnější bylo samozřejmě využití amerických letounů Královským letectvem i námořní Fleet Air Arm. V úvodu války šlo mezi dalšími především o stíhací Brewster Buffalo, které se ovšem RAF v Evropě nasadit pro nízké výkony neodvážila - létaly však až do počátku roku 1942 na Dálném východě v beznadějné snaze zastavit početní i technickou převahu japonských ozbrojených sil. Mnohem úspěšnější byly později typy North American Mustang, palubní Grumman Wildcat (Martlet), Grumman Hellcat (Gannet) či Vought Corsair (které FAA nasadila do operací z palub letadlových lodí s vynikajícími výsledky dokonce dříve než Američané), nebo námořní bombardovací a torpédový Grumman Avenger.

Přes masivní domácí produkci letounů nebyl britský průmysl schopen plně ve všech ohledech pokrýt potřeby vlastních ozbrojených sil, resp. se jim nedostávalo v danou chvíli dostatečného počtu letounů vyhovujících parametrů - a situaci řešily letouny poskytnuté spojencem. Proto možná leckoho zarazí informace, že i Američané létali na britských letounech. Důvodů byla řada a záleželo na okolnostech, aktuální situaci jednotek a úkolech, které měly v oblasti svého nasazení plnit.

Zejména v úvodních taženích Afrikou a Itálií, tedy v době, kdy USA teprve nabíraly na síle, nebo slovy japonského admirála Jamamota "se medvěd probouzel", operovaly jejich letecké jednotky s letouny, které přecejen stále poněkud za svými německými protivníky po technické stránce zaostávaly. Na prvním místě je třeba zmínit vynikající britský stíhací letoun Spitfire, zařazený do britské služby v roce 1938. Vydržel v ní po celou válku a procházel vývojem, díky kterému si udržoval schopnosti více než rovnocenného protivníka kvalitních německých stíhaček. Pro Američany byl v letech 1942 a 1943, tedy v době, kdy mohli spoléhat především na méně výkonné P-40, nedostatečný počet P-38, a před nástupem vlastních Thunderboltů a Mustangů, vítanou posilou.

První jej používala 4. stíhací skupina, jejíž jádro tvořili dobrovolníci tří tzv. Eagle (orlích) perutí RAF, kteří přešli v září 1942 do služeb amerického armádního letectva, a na Spitfirech bojovali nad Francií a nad kanálem do začátku roku 1943, kdy dostali do výzbroje robustní a pro doprovod těžkých bombardérů nebo pro ofenzívní mise vhodnější Republic P-47 Thunderbolt, jež nahradily Spitfiry Mk. V.

Především na africkém a italském dějišti působily také 31. a 52. stíhací skupina, které od poloviny roku 1943 létaly na Spitfirech verze IX vyvinuté v reakci na výkonné německé letouny Fw 190. Na americké Mustangy přejdou tyto jednotky až v březnu, resp. v dubnu 1944. A dvě americké fotoprůzkumné skupiny nasazovaly Spitfiry ve verzi PR.XI, 14. a 22. peruť až do konce války. Celkem dosáhli Američané na Spitfirech bezmála 350 vzdušných vítězství.

Ale nebyly tu jen stíhací Spitfiry. Američané s úspěchem nasadili mj. dvoumotorový Bristol Beaufighter - a to v jeho původní roli nočního stíhacího letounu u několika perutí v severní Africe v roce 1943. Důvodem kromě vyhovujících vlastností Beaufighterů bylo, že britské perutě dostávaly výkonnější letouny Mosquito, zatímco Američanům se v roce 1943 vhodných letounů pro noční operace nedostávalo. V průběhu italského tažení je nasazovali i do nočních útočných misí proti pozemním silám, a to až do přezbrojení na dvoutrupé americké P-38 Lightning a později také mohutné Northrop P-61 Black Widow.

video: youtube

A i pokročilé letouny De Havilland Mosquito přezdívané Dřevěný zázrak si svou cestu do výzbroje amerických perutí našly. Američané je využívali především k průzkumným meterologickým letům, při nichž ověřovali počasí nad cíli následujícího kobercového bombardování, shazování  dálkové přesné bombardovací útoky i dálkový průzkum, což byly úkoly, v nichž rychlý dvoumotorový letoun exceloval, a ukázal se být efektivnější než americké fotoprůzkumné verze Lightningů. Využívány byly také pro shazování propagandistických letáků nad okupovanou Evropou nebo pro shoz výzbroje a vybavení pro speciální síly operující za nepřátelskými liniemi.

Zdroj: Mark Felton Productions

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace