Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ponorka třídy Cagni
Itálie pracovala na třídě ponorek Cagni, která však nebyla úspěšná a navíc se pravidelně dostávala do hledáčku Britů.
Itálie postavila v rámci třídy Cagni největší ponorky pro své námořnictvo a byly navrženy k provádění dálkových korzáckých akcí proti námořnímu obchodu. Celkem byly postaveny v této třídě 4 jednotky - vedoucí Ammiraglio Cagni, Ammiraglio Caracciolo, Ammiraglio Millo a Ammiraglio Saint-Bon.
Zajímavé bylo, že kýly všech ponorek byly položeny v září a říjnu 1939 a dokončeny byly v roce 1941. Konstrukčně se vycházelo z předchozí třídy Argonauta, kterou tvořilo celkem sedm jednotek. Ponorky měly být schopné mít velký dosah a plout nonstop z Itálie do somálského přístavu Kismayo, kde měla vzniknout nová ponorková základna.
Ponorky třídy Cagni, jejichž posádku tvořilo 82 důstojníků a mužů, měly výtlak 1 680 t na hladině, 2 170 t pod ní. Délka plavidla činila 87,95 m a šířka 7,76 m. Plavidla poháněly na hladině dieselové motory o výkonu 3 260 kW a pod hladinou elektromotory o výkonu 1 345 kW. Ponorky mohly dosáhnout rychlosti 17 uzlů (31 km/h) nad hladinou, 8,5 uzlu (15,7 km/h) pod ní. Dosah činil na hladině 2 000 km a 200 km pod ní.
Pokud se bavíme o výzbroji ponorek, další zajímavostí je, že ač nějvětší ponorky, které byly pro italské námořnictvo postaveny, používaly malá torpéda 450 mm a ne standardní 533 mm. Ponorka měla čtrnáct 450 mm torpédometů (osm na přídi a šest na zádi s 36 torpédy. Výhodou i přes kratší dostřel byl i fakt, že jich plavidlo mohlo nést více. Protože se mělo torpédy pokud možno šetřit, měla ,,to hlavní" obstarat dvě velká děla 100 mm, doplněná o čtyři kulomety ráže 13,2 mm.
Co se týče nasazení ponorek v této třídě, její vedoucí jednotka Ammiraglio Cagni operovala v jižním Atlantiku během let 1942-1943, ostatní tři plavidla pak námořnictvo používalo jako transportní ponorky k zásobování italských jednotek ve strategicky klíčovém regionu severní Afriky. Právě horká válka ve Středomoří vyžadovala udržování životně důležité zásobovací trasy do severní Afriky, kde byla Itálie jedním z hlavních interesentů.
Na druhou stranu se v tomto směru čtyři plavidla příliš nevyznamenala. Celkem absolvovala 15 plaveb a tři ponorky byly potopeny během tří měsíců. Ammiraglio Caracciolo byl poslán ke dnu v prosinci 1941 britskou ponorkou HMS Ferndale blízko Bardie, stejný osud potkal i Ammiraglio Saint-Bon, který byl potopen ponorkou HMS Upholder v lednu 1942, a svému osudu neunikl ani Ammiraglio Millo, který zlikvidovala britská ponorka HMS Ultimatum v březnu 1942. Vedoucí jednotka třídy Cagni Ammiraglio Cagni sice potopena nebyla, ale v boji neslavila velké úspěchy, spíše zanedbatelné. V roce 1943 se vzdala spojencům v Durbanu.
Ponorky třídy Cagni tak sice nepatří k italským úspěchům, nicméně patří mezi jejich výraznější pokusy ovlivnit válečnou situaci ve Středomoří.
Zdroj: militaryfactory.com