Autor fotografie: Karel Hájek (CC BY-SA 3.0)
Tak zde máme každoroční oslavy ukončení druhé světové války a osvobození Československa od německé okupace. Letošní oslavy se však nesou v trochu jiném duchu. Vzhledem k čínské chřipce a zákazům s tím spojených se vlastně žádné oslavy konat nebudou. A také si nepamatuji, že by se v souvislosti s 8. květnem rozjela taková hysterie mezi politiky i mezi lidmi.
Společnost se již nedělí na „vítače“ a „vlastence“. Nyní se společnost dělí na ty, kteří si myslí, že hlavní podíl na osvobození Československa měla Rudá armáda, a na ty, kteří by tento fakt nejraději zapomněli. Lví podíl na této polarizaci společnosti mají politici. Jedna skupina těchto politiků by skutečně nejraději vyčuhovala z ruského zadku se srpem a kladivem v ruce. Ta druhá skupina by zase nejraději odstranila všechny pomníky připomínající oběti Rudé armády a tvářila se, že tady Rus vlastně vůbec nebyl.
Přijde mi absurdní, dnes 75 let po ukončení války (a 30 let po listopadu 1989), odstraňovat pomník maršála Koněva a argumentovat tím, že vlastně přijel do Prahy, až když Němci kapitulovali. Z historického hlediska je to sice fakt, faktem ale také je, že kdyby Němci nebyli pod obrovským tlakem a nebyli si vědomi brzkého příjezdu Rusů, tak by se tak lehce nevzdali. Nehledě na to, že to byla to Rudá armáda, která osvobodila převážnou část Československa. Během osvobozovacích bojů zde padlo téměř 140 000 vojáků Rudé armády. Nebyli to pouze Sověti. V Rudé armádě bojovali Rumuni, Češi, Poláci a další národy, ale sovětských vojáků bylo samozřejmě nejvíce.
Budování pomníků vlasovcům mi přijde jako další absurdita. Nikdo jistě nepopírá to, že zde v době povstání bojovali na české straně a že jich tady padlo okolo 300. Na druhou stranu je faktem, že z jejich strany to byl zoufalý čin, jak si na poslední chvíli zachránit krk, aby se nedostali do ruského zajetí. Není zde prostor rozebírat kdo byli vlasovci ani jejich pohnutky, proč bojovali na straně Němců. Byla to část německé armády a museli počítat s následky které přijdou, pokud Němci válku prohrají.
Osobně si myslím, že kdyby se situace vyvíjela jinak a oni neměli obavu z ruského zajetí, tak se budou aktivně podílet na potlačení povstání. Čistě hypoteticky by mě zajímalo, jestli by se v Řeporyjích stavěl pomník příslušníkům zvláštního komanda SS, kteří by se na poslední chvíli otočili proti vlastním. Nehledě na to, že panu Novotnému rozhodně nejde o Vlasovce, ale o to, aby byl vidět. A to se mu daří.
V celé této „směšné“ taškařici pak úplně zaniká smysl oslav výročí osvobození. Je to uctění památky obětí všech těch chlapů, kteří na našem území bojovali a z nichž mnozí zde položili své životy. Je přeci úplně jedno jestli přišli ze západu nebo z východu. Důležité je, že přišli a přinesli nám svobodu.
Autor: Lumír Němec