Byl Hitler ,,milosrdný"? Nechal miliony Židů zplynovat, smrtící sarin proti nepříteli nakonec nepoužil

Byl Hitler ,,milosrdný&quote;? Nechal miliony Židů zplynovat, smrtící sarin proti nepříteli nakonec nepoužil
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Koncentrační tábor Sachsenhausen
11 / 12 / 2022, 16:00

I když nacisté zlikvidovali miliony Židů v plynových komorách, Adolf Hitler nakonec nepoužil sarin, který měl k dispozici v poměrně velkém množství, proti nepřátelům na bojišti.

Smrtící bojové plyny, jako například yperit (hořčičný plyn), byly použity v první světové válce, kdy jej nasadili Němci u Ypres v Belgii. Jeho smrtící účinek je dán leptáním sliznic, které nakonec spálí plíce a oběť umíra ve velkých bolestech. Použití yperitu a dalších bojových plynů pak bylo Ženevským protokolem v roce 1925 zakázán, což na druhé straně neznamenalo, že nijak nefigurovaly i v druhé světové válce, kdy měly yperit naplněný v bombách k dispozici i spojenci.

Nacistické Německo vyvíjelo bojové plyny včetně smrtícího sarinu. Do konce druhé světové války Německo vyrobilo okolo 12 000 tun látky, která mohla, pokud by byla použita, usmrtit miliony lidí. Od začátku největšího konfliktu v dějinách lidstva tlačili vysocí armádní představitelé na Hitlera, aby se sarin mohl použít proti nepříteli na frontách světové války. Tlak na na nacistického vůdce postupně stoupal, ale Hitler se mu nakonec nepodlehl a rozhodl o tom bojovou látku nepoužít.

Známý britský historik Ian Kershaw v biografii o Hitlerovi popisuje, jak měl sám nacistický vůdce negativní zkušenost s yperitem během první světové války. Podle Kershawa tehdy byl mladý Hitler a jeho pár spolubojovníků částečně oslepeni hořčičným plynem u Ypres ve Flandrách a budoucí diktátor musel být převezen z Flander do vojenské nemocnice v Pomořansku. V průběhu léčby se pak mimochodem dozvěděl pro něho zničující zprávy o tom, jak Německo nakonec kapitulovalo.

Hitlerova vlastní zkušenost z první světové války nemusela mít nutně souvislost s faktem, že by nechtěl sarin použít proti nepříteli. Spíše to bylo dáno vojenskou strategií zahrnující náhlý tankový výpad, podpořeny bombardovacími letouny, následovaný rychlým průnikem vojáků (Blitzkrieg). Pokud by totiž bombardéry zamořily například sarinem či jinou látkou ze vzduchu oblast, která měla být dobyta, pak by tato účinná strategie nutně narazila.

Na druhé straně mohly být i jiné důvody, proč se Hitler neodhodlal k použití smrtících látek. Věděl totiž dobře, že by to vyvolalo stejnou protireakci. Podtrženo sečteno fakt, že nacistický diktátor se ,,zdráhal" nasadit bojové plyny do akce, nebylo jakýmsi jeho ,,dobrodiním", ale výsledkem praktického uvažování, které zohledňovalo možné důsledky ze strany jeho nepřátel.

Zajímavé je v této souvislosti dodat, že i Winston Churchill těsně po skončení první světové války plédoval pro použití bojových plynů, i když ne těch úplně smrtících. Kažodpádně podle budoucího velkého státníka mohly zkrátit vojenské konflikty. V roce 1919 napsal: ,,Nemohu pochopit přecitlivělost v použití bojových plynů." Navíc během druhé světové války byl Churchill připraven použít chemické zbraně, ale jen v případě, když je nepřítel nasadí jako první. Hitler tak musel brát v potaz výše zmíněné důvody, a proto se tedy neodhodlal k použití smrtícího sarinu či jiných plynů, které teoreticky mohlo změnit i způsob dalšího vedení války.

 

Zdroj: history.com

Tagy článku