K asi jedinému přímému boji mezi československými a tzv. sudetoněmeckými vojáky za celou 2. světovou válku došlo právě na den přesně před 78 roky. Stalo se tak během obrany československo-francouzské linie fronty proti útočím jednotkám hitlerovského Německa na řece Marně- shodou okolností právě tam, kde se v roce 1914 podařilo zadržet do té doby nezadržitelně se valící německá císařská vojska. Také zde v roce 1940 se Čechoslovákům podařilo nápor (sudeto)Němců zadržet, a k ústupu je donutil teprve útěk francouzských pluků na jeho křídlech.
Security magazín narazil ve vojenských archivech na překvapující fakt: ve dnech 12.-13. června 1940 bránila část tzv. československé divizní pěchoty, konkrétně 2. čs. pěší pluk, v rámci 239. francouzské lehké divize, stojící v sestavě 7. francouzské armády, linii řeky Marne před proniknutím německé 98. divize ze skupiny armád A. ta byla přitom vytvořena zmobilizovanými sudetskými Němci z oblasti severních Čech. Náš magazín je tak pravděpodobně vůbec prvním, který o historicky prvním a posledním přímém boji mezi Čechoslováky a tzv. sudeťáky přináší zprávu.
Na počátku června 1940 vydal francouzský generální štáb rozkaz veliteli 1. Československé divize, která se formovala v okolí jihofrancouzských měst Agde, Beziérs, Montpellier, Narbonne a La Palme, aby ihned vyrazil na francouzsko-německou frontu. Ta se po předchozích porážkách u Sedanu a evakuaci Britů z Dunkerque a dalších přístavů v severní Francii začala nezadržitelně drolit a bylo zapotřebí každého muže. Velitel divize generál Bedřich Neumann okamžitě vyhlásil své jednotce plnou bojovou pohotovost, ale kvůli nedokončenému výcviku svého dělostřelectva, zaviněném předchozím francouzským lajdáctvím při dodávání výzbroje nutné k výcviku, mohl poslat do pole jen 1. a 2. pěší pluk. Tzv. divizní pěchota byla okamžitě poslána do operačního prostoru u Autricourtu v týlu levého křídla Maginotovy linie, kde měla proběhnout poslední cvičení, ale pro rychlý spád událostí na frontě k tomu už nedošlo. Ještě během přesunu byl její cíl změněn na úsek řeky Marne mezi Armentiérs a La Ferté - sous - Jouarre (pro 2. pěší pluk v rámci 239. lehké divize) a na obranu říčky na řece Grand Morin (1. pěší pluk v rámci 23. divize).
psali jsme: 23. srpna 1939 si Hitler a Stalin rozdělili Evropu
Němcům se totiž po velmi tvrdých bojích na řece Sommě podařilo tuto překročit, vybudovat zde předmostí a prorazit přes horečně budovanou novou záchytnou linii Francouzů. I těm se ale aspoň něco podařilo, ačkoliv proti 59 německým divizím stálo jen 23 francouzských: statečně se bránící 14. divize budoucího velitele 1. Francouzské armády Svobodných Francouzů generála de Lattre de Tasigny (po válce jako maršál velel francouzským vojskům ve Vietnamu) odrazila Němce u města Rethel a útočná sestava německého XIX. Tankového sboru byla rozvrácena úspěšným protiútokem francouzské 3. tankové a 7. lehké mechanizované divize. Francouzi také zorganizováním pružné obrany do hloubky s využitím opevněných vesnic, ze kterých udělali opěrné body s kruhově zorganizovanou obranou, donutili legendárního generála Romella, aby se svou 7. tankovou divizí dál na Paříž postupoval mimo cesty a všech osadám se vyhýbal. Ale zpět k československým vojákům.
2. čs. pluk byl z prostoru vlakového vyložení 11. června 1940 převezen armádní autobusovou kolonou na linii fronty na řece Marne mezi městem La Ferté - sours – Jouarre a říčkou Ourq, a začal chystat obranu na citlivém místě doteku 7. a 6. francouzské armády. Při tom byl posílen 138. fr. pěším plukem ze sestavy 239. lehké divize, takže šířka jeho obranného pásma dosáhla až 10 kilometrů (což je jinak úsek přidělený celé divizi). Nebyli ale lidé, a tak čs. důstojníci po pečlivém průzkumu terénu rozmístili většinu svých sil na levém křídle, kde II. prapor majora Frajla bránil ze zákopů v lese nad železničním tunelem zbytky mostu přes Marnu, zatímco I. prapor s obranou členěnou do hloubky a s využitím jediných těžkých zbraní, baterií protitankových kanonů ráže 25 mm, bránil okolí La Ferté (III. prapor byl v 2. linii u vesnice Signy - Signets). Prakticky několik hodin po té, co si naši vojáci začali hloubit zákopy, dorazil na pravý břeh bojová průzkum Němců, ale byl odražen dál od řeky.
A tehdy nastala ta situace, kterou snad nemohl vymyslet ani bůh války Mars: oněmi Němci, kteří se teď chystali překročit Marnu, což se jejich otcům za Velké války nepodařilo, byli muži 98. pěší divize. Ta vznikla 18. 9. 1939 ve výcvikovém prostoru Grafenwöhr v Bavorsku v rámci páté vlny výstavby wehrmachtu jako jedna z 11 divizí, vybudovaných z bývalých německých občanů Republiky Československé, nyní tzv. Říšské župy sudetské, protože většina jejího mužstva důstojnictva pocházela ze severních Čech z oblasti Krkonoš, Jizerských, Lužických a Krušných hor. Ve výzbroji pak měla z pochopitelných praktických důvodů - stejně jako dalších 10 německých divizí - kompletně výzbroj zabavenou československé armádě - od pušek vz. 24, po kulomety vz. 26 a vz. 37 až po houfnice ráže 100 mm. 98 (t) - jako tschechei- divize proto měla ve znaku červenou a černou barvu ze znaku Říšské župy Sudety, v horní části červenou sudetoněmeckou orlici, uprostřed stylizované černé hory, pokryté na vrcholcích bílým sněhem, ze kterých vytéká řeka (pravděpodobně Labe a v dolní části na červeném podkladě bílé písmeno S jako Sudetland).
psali jsme: Operace Foxley a Iron Cross - neznámé plány předchůdců CIA zabít Hitlera
Protože jsou ale moderní války většinou vedeny nejméně na stometrové vzdálenosti, ani jedna strana vůbec v té chvíli nevěděla, že při tomto vůbec prvním nasazení čs. zahraničních jednotek za 2. světové války proti sobě stojí bývalí spoluobčané, ti na německé straně navíc vyzbrojeni skvělými československými zbraněmi, které značně převyšovali zastaralou francouzskou v rukách Čechoslováků. Ti přesto nezaváhali ani na vteřinu a bez upozornění francouzské velení boj okamžitě přijali. „Že proti nám stojí sudeťáci, jsme v té době opravdu netušili. Věděli jsme, že to jsou Němci, kteří nás okupují, a to nám stačilo. Kdybychom to ale věděli, řezali bychom do nich kvůli jejich zradě v září 1938 ještě víc,“ vzpomínal po válce jeden z veteránů 1. Čs. divize ve Francii a 1. obrněné samostatné brigády ve Velké Británii.
I tak ale muži 2. čs. pluku drželi proti narůstajícímu tlaku sudetských Němců pevně své pozice, a to přesto, že k němu nedorazil trén se střelivem a proviantem, takže vojáci celý 12. červen nic nejedli a museli šetřit s municí. Přesto dokázali nejen čelit leteckému bombardování německými Ju-87 Stuka, ale i sílícímu dělostřeleckému ostřelování. Nad ránem 13. června a později i několikrát večer za soumraku navíc odrazili několik německých pokusů o násilný přechod řeky a palbou svých kulometů, hlavně z II. praporu, zahnali sudeťáky pryč od Marny.
Tento prapor byl navíc 13. června 1940 večer podřízen veliteli 59. fr. pěšího pluku pro plánovaný protiútok na nepřítele (jednalo se o 2. německou pěší divizi), který v sousedním úseku přešel přes Marnu po omylem nezničeném mostě v Germigny - l´Éveque. 59. pluk však neuspěl, začal ustupovat a vzal s sebou i 138. francouzský pluk, takže když po tomto proražení fronty na západ od československého úseku dostal ve 23.00 13. června 1940 velitel 2. čs. pluku plk. Satorie rozkaz k ústupu na řeku Grand Morin, byl jeho II. prapor už zadním vojem celé 239. fr. divize! Němci navíc přešli přes francouzskou obranu i na východě, takže 2. čs. pluk spolu s některými francouzskými jednotkami měl odkrytá obě křídla a byl prakticky obklíčen. Tím se stalo, že při odpoutávání od nepřítele, se kterým byl už v přímém bojovém dotyku, se I. prapor 2. čs. pluku střetl s údernou skupinou 98. sudetoněmecké divize, která se dostala po ústupu 59. pluku do jeho týlu. V tuhém boji zůstala vzadu polovina jedné čety i se svým velitelem a byla zničena. Celkem ztratil jen I. prapor během obrany na Marně 63 mužů (dalších 13, vesměs ve Francii mobilizovaných Slováků, pravděpodobně zběhlo). Německé, lépe řešeno sudetoněmecké ztráty, však vzhledem k charakteru bojů musely být mnohem vyšší.
Tak skončil historicky nejen první, ale zároveň i poslední střet mezi československými a tzv. sudetoněmeckými vojáky, střet, který je dnes bohužel pro naprostou většinu dnešní české veřejnosti zcela neznámý. Tento boj přitom Čechoslováci vyhráli, protože museli ustoupit ne kvůli své slabosti, ale ústupu svých francouzských sousedů na křídlech. Svým tuhým odporem navíc naši předci ještě dokázali bývalým vlastizrádným krajanům pěkně pustit žilou.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více
Zdroj: G. Svoboda: 1. Československá divize ve Francii 1939-40
Tagy