Černá smrt děsila Němce v Itálii. Maročané a Alžířané ve službách de Gaulla

Černá smrt děsila Němce v Itálii. Maročané a Alžířané ve službách de Gaulla
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Černá smrt byla postrachem Němců v Itálii
22 / 01 / 2019, 16:00

Boje na Apeninském poloostrově patří oproti východní a západní frontě k těm méně známým. Ještě víc neprávem zahalený oparem zapomnění je fakt, že mezi nejlepší tamní spojenecké jednotky patřili Severoafričané z francouzských kolonií Maroko a Alžír, kteří zde bojovali bok po boku spolu s Brity, Kanaďany, Novozélanďany, Australany, Gurkhy, Indy a Američany. Němci a Italové jim pro jejich nadšení a odvahu s úctou a strachem bez stopy rasismu právě před 75 roky začali říkat „černá smrt“.

Bez přehánění tak lze navzdory dnešní politicko-bezpečnostní situaci v Evropě říci, že tito afričtí muslimové pomáhali zachránit křesťanskou Evropu. Byly to totiž právě tyto dnes podceňované „francouzské“ jednotky, které se v létě 1944 nejvíce zasloužily o dobytí legendárního bodu německé Gustavovy linie, kóty Monte Cassino.

To ale poněkud předbíháme. Svůj bojový křest a skutečnou válečnou maturitu totiž muži „Černé smrti“ složili už v lednu 1944 - při dobytí kóty „Jumelles“ (Kuřátko). Útoku se zúčastnila 2. Marocká a 3. Alžírská divize, v jejíž řadách bojoval jako seržant (tedy s nejvyšší možnou hodností, kterou mohl Afričan dostat, ty vyšší už byli určeny pro Francouze) i budoucí vůdce Fronty národního osvobození Ahmed Ben Bella. Němci Afričany zpočátku považovali za Američany, kteří byli v tomto úseku celkem laxní a v noci jejich předsunutá postavení zasypávali urážkami v angličtině. O to větší bylo ale jejich překvapení, když se nad ránem zvedla ze zákopů masa „černých“ vojáků a pronikla jejich liniemi u Monte san Michel a Monte Pantano jako horký nůž máslem. Němci byli doslova zaskočeni zuřivostí marockých útoků a narychlo vystřídali svou 305. pěší divizi za elitní horské myslivce z 5. horské divize generálporučíka Ringela, veterána operace Merkur (dobytí Kréty).

Moc to ale nepomohlo, protože Afričané operovali velmi pružně. A to přesto, nebo právě proto, že na rozdíl od Angloameričanů byl Francouzský expediční sbor mnohem méně motorizovaný. Oč ale měli Afričané méně aut na dopravu jídla, léků a munice do italských hor, o to více měli mul a soumarů, se kterými navíc tito v civilu pastevci a honáci uměli skvěle zacházet, stejně jako se vyznali v boji v horách. Svými francouzskými instruktory byli také skvěle vycvičeni v dlouhých infiltracích nepřátelských linií a samostatných akcích malých jednotek ve stylu commandos. Jeden z francouzských důstojníků o svých mužích trefně napsal: "Maročan miluje noc a hory. Skály a poušť, zakryté zrádnou temnotou, jsou jeho nejlepšími spojenci a za tisíc let si už jeho oči zvykly, takže v šeru nezabloudí. Ví, kdy se má plížit vpřed a kdy čekat. Ví také, že není hroznější zbraně než zděděná dýka, kterou jeho předci vráželi hlídkám do zad od nepaměti. Proč tedy budit Němce před úderem hodiny barúd? Němci jsou stateční, ale spící statečný muž je jako žena.“

psali jsme: Falešné dokumenty a mrtvola muže. Jak západní spojenci napálili nacisty

Do východišť k útoku tehdy v lednu 1944 proti vesnici Aquafondata a vrcholu Monte Casale, bráněné ostřílenými veterány německé 5. horské a 15. pancéřové granátnické, nastupovaly úderné jednotky Maročanů a Alžířanů jen nalehko - navzdory chladnému lednovému horskému počasí si nesli v malých ruksacích jen munici, šest ručních granátů a americké polní dávky typu „K“. Svých prvních postupných cílů se tak rychle zmocnili a ubránili je i proti sérii prvních německých protiztečí. Pak ale přišel generální útok 85. pluku horských myslivců, který z vrcholu „Kuřátka“ srazil zeslabenou 10. rotu 7. pluku alžírských střelců. Ve francouzské armádě a Cizinecké legii vždy velmi záleželo na tom, kdo je vede a u Afričanů výkon střelců závisel na výkonu důstojníků zcela, šli za nimi zcela slepě. V kritické situaci, kdy jeho muži ustupovali z vrcholu hory, k sobě velitel praporu proto zavolal seržanta Mayeuxe. „Vidíte vrchol, kde je 10. rota? Tak jděte!“, řekl mu prostě a seržant v duchu nejlepších tradic Napoleonovi Grand Armée jen řekl: Dobře, mon capitaine.“ To byla jeho poslední slova. Jeho četa ho následovala beze slova, byl to ukázkový příklad vedení příkladem, vlastní hrdinství stimulované jiným hrdinstvím. Blýskající bodáky stoupající do kopce se smíchali s bodáky z něho ustupujícími a pak se už zase jako jedna vlna hnaly společně nahoru, smetávajíc ohromené Němce jako tsunami. Seržant Mayeux byl první na vrcholu „Kuřátka“, ale vzápětí padl po zásahu granátu do hlavy.

Podceňovaní, ale o to nebezpečnější- takoví byli severoafričané ve službách de Gaulla

Němci se ale hory nechtěli jen tak vzdát a šli znovu do kontraataku. Podobně jako v případu „krvavé kóty 543“ na Dukle, jejíž držení se sedmkrát vyměnilo mezi Němci a útočícími Čechoslováky, se ji opět brzy podařilo francouzské Afričany z vrcholu srazit. Zuřivý velitel III/7. praporu pod kopcem shromáždil zbytky rozbité roty a pak se obrátil na svého pobočníka, mladičkého podporučíka. „Piau, Jumelles. Rychle.“ „Ale mon capitaine, nemám ani vojáky, ani zbraně,“ bránil se podporučík. „Nevadí. Pohyb,“ trval na svém starý legionář. „Nemám dokonce ani náboje do revolveru,“ namítal stále adjutant. „Nevadí. Jděte, Jděte za každou cenu,“ trval na svém velitel praporu.

A tak se podporučík Piau se tak vydal sám a beze zbraně do útoku proti kopci obsazeném po zuby ozbrojenými hrdlořezy z německých horských myslivců.  Zkrvavení Maročané ho nevěřícně sledovali, a pak se zvedli první dva muži. K nim se vzápětí začaly přidávat další malé hloučky střelců, které jen potřebovaly říci, kam mají jít a co dělat. Raněný velitel jedné roty shromáždi své muže a řekl jim: „Nezůstali vám žádní důstojníci, ale to nevadí. 10. Rota žádné nepotřebuje. Jděte, ten kopec musíte pro mě dobýt!“ A oni šli. Brzy se zbytky celého praporu hnali opět jako krvavá vlna zpět pro ti vrcholu Jumelles. „Prapor už nebyl v říši živých. Prapor byl v transu. Duch hrdinství ho unesl. Nevím, jaká droga je učinila otroky smyslu pro povinnost dovedeného k sebeobětování. Prapor byl tehdy tak necitelný jako blok oceli,“ konstatoval jeho velitel. „Jejich duch byl zcela spojen dohromady. Prapor byl schopen kolektivního šílenství. Bylo to neskutečné.“ Maročané u Kuřátka Němce srazili ve 12.30 hodin a kopec už zůstal v jejich rukách.

psali jsme: Deník neexistujícího muže a drogy pršící z nebe. Jak Spojenci před 100 lety dobyli Svaté město

Dobytím Monte Cazale francouzský expediční sbor splnil za cenu těžkých ztrát svůj úkol. Němci před Černou smrtí“ ustupovali, místy i utíkali a tak se naskytla šance z chodu prolomit jejich těžce opevněnou Gustavovu linii z chodu. Zatímco ale velitel Francouzů armádní generál Juin marně žádal velitele 5. americké armády generála Clarca o posily pro vyčerpané severoafrické jednotky, které by Němcům uštědřili poslední ránu z milosti, bigotně zkostnatělý Američan o tom odmítl byť jen uvažovat. Výsledkem bylo upevnění německé linie, a takřka půlroční krvavé zákopové boje, než se jí podařilo prolomit a dobýt Věčné město- Řím. Americkou tupostí tak byla zahozena další šance na zkrácení války.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence  - tanky, lodě,  letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více

 

Zdroj: Jaroslav Hrbek- Monta Casino

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace