foto: wikipedia, public domain/Pomník padlým u Dunkerque
16. června 1940, tedy právě před 80 lety, se stal maršál Francie Philippe Pétain, hrdina první světové války, hlavou francouzské vlády, a nazítří žádá Němce o zastavení bojů. Příměří bude podepsáno 22. června a ukončí bitvu o Francii, která byla zahájena 10. května. Francie je poražena, rozdělena, potupena. Kromě vojensky velice efektivního německého postupu je na vině především její vlastní politika a její vlastní přístup k válce opřený o staletími vyvrácenou představu, že nepřítel udělá to, co chceme, aby udělal. To však neznamená, že by byla francouzská armáda dala svou kůži lacino. Na mnoha místech fronty jistě. Demoralizace v důsledku nečekaných situací prostupovala jednotkami velice rychle - a špatně ji nesli mj. českoslovenští vojáci bojující v řadách francouzské armády. Je-li však jedno místo, kde se Francouzi bili způsobem, který jim vynesl obdiv i mezi nepřáteli, byl to Dunkerque.
Poněkud únavným evergreenem jsou rádoby vojácké vtipy na adresu francouzské armády. O tom, že mají francouzské tanky jednu rychlost pro pohyb vpřed a pět rychlostí pro pohyb vzad. O bílých vlajkách. O pušce, kterou prodám, zn. nikdy se z ní nestřílelo. Obzvláště pikantní je tento humor, pokud se jím bavíme u nás. Francouzské pušky střílely přece jen více než ty naše. Ty vtipy nepochybně vycházejí především z britsko-francouzského historického vztahu, konkurence a vzájemného špičkování, a velmi rádi se jimi baví mnozí také ve Spojených státech. Opírají se přitom čistě o rychlou porážku z roku 1940, a snad indočínskou předehru válce ve Vietnamu, protože při celkovém pohledu do vojenských dějin světa je Francie absolutně nejúspěšnější zemí, proti čemuž lze jistě protestovat, ale to je asi tak vše, co se s tím dá udělat. Vysvětlovat vtipy je špatně, a vysvětlovat, proč některé vtipy nejsou legrační, je zbytečné.
Pro civilizovanou Evropu včetně Velké Británie byla rychlá francouzská (a také britská) porážka katastrofou a nikomu tehdy do smíchu nebylo. A bylo by to mnohem horší, kdyby nebylo jednoho z nejskvělejších okamžiků druhé světové války - úspěšné operace Dynamo, evakuace britských a francouzských bojeschopných jednotek z francouzského území, Němcům před nosem. Mimořádný úspěch, který by nebyl možný bez obdivuhodného vystoupení francouzské armády (a námořnictva). A jakkoli šlo jen o zmírnění důsledků strategické porážky, stal se "zázrak u Dunkerque" významnou vzpruhou a posílil odhodlání spojenců dále vzdorovat.
Operace Dynamo skončila 4. června 1940, krátce po 3. hodině ranní, kdy molo přístavu Dunkerque opustila poslední loď přeplněná evakuovanými vojáky. V deset hodin dopoledne do města a do přístavu pronikají čelní německé jednotky. Bitva definitivně končí, poslední obránci se vzdávají. Během osmi dnů bránily perimetr především jednotky francouzské armády, mezi nimi 12. motorizovaná pěší divize ve Fort des Dunes a její 150. pěší pluk. Stály proti mnohonásobné početní převaze, ale podařilo se jim veškeré pokusy o průlom odrážet a v konečném důsledku zejména ony přispěly k tomu, že se z kontinentu do Velké Británie všemi dostupnými prostředky podařilo přepravit na 340 tisíc vojáků, z nich na 120 tisíc Francouzů a Belgičanů.
Psali jsme
Slavné Spitfiry byly poprvé ve velkém počtu ostře nasazené při krytí spojeneckého ústupu z Dunkerque (Dunkirk) mezi 26. květnem a 4. červnem...
Odhodlání svých protivníků ocenil mezi dalšími také generálporučík Georg von Küchler, velitel německé 18. armády:
"Přes naši drtivou početní i materiální převahu prováděly francouzské jednotky na řadě míst protiútoky. Neumím pochopit, že jakkoli udatní to byli vojáci, bojující na různých místech jeden proti deseti (a někdy dokonce jeden proti třiceti), našli dost sil, aby přecházeli do útoku: to je jednoduše řečeno ohromující! U francouzských vojáků od Dunkerque shledávám stejné odhodlání jako u chlupáčů od Verdunu z roku 1916.
video: youtube
Francouzská obranná postavení po několik dní drtily stovky bombardérů a kanónů. Ale výsledek byl stále stejný, naše pěchota a naše tanky přes několik krátkodobých lokálních úspěchů neprorážejí. Francouzský velitel rozmístil své jednotky a své dělostřelectvo dovedně. Obávám se, že operace u Dunkerque je naším neúspěchem: prakticky celý britský expediční sbor a větší část francouzské 1. armáda nám unikla, a to proto, že nám cestu k moři přehradilo několik tisíc statečných. Je to hrozné, ale je to tak.
Dunkerque je pro mě důkazem, že francouzský voják je jedním z nejlepších na světě. Francouzské dělostřelectvo, obávané tolik již v letech 14-18, znovu prokazuje svou účinnost. Naše ztráty jsou strašlivé: mnohé prapory přišly o 60 % svého stavu, někdy i více!
Tím, že po deset dní vzdorovala silám jednoznačně ji převyšující počty i prostředky, dosáhla francouzská armáda u Dunkerque skvělého úspěchu, který je vhodné ocenit. Nepochybně zachránila Velkou Británii před porážkou tím, že umožnila její profesionální armádě dostat se na anglický břeh."
Georg von Küchler samozřejmě musel nějakým způsobem přispět k vysvětlení německého neúspěchu. Na situaci a výsledku se podepsaly nejen francouzská a britská odvaha a nasazení, ale také německé chyby. Základní matematika je nicméně přehledná. Chce-li se někdo smát bílému praporu posledních 35 tisíc kapitulujících vojáků převážně z řad 12. divize a jejím puškám, které nevystřelily, vypovídá o sobě leccos.
Zdroj: leparisien.fr, secondeguerremondialeclairegrube.wordpress.com
Tagy