Ačkoliv se to u „holubičích“ Češích nezdá, v historii našeho civilního letectví překvapivě figurují desítky únosů a dokonce teroristických atentátů. Na našem území proběhl i vůbec první pokus o únos v dějinách světového letectví. Případy vzdušného pirátství a terorismu byly také velmi krvavé: zahynuly při nich desítky lidí a několik letadel bylo dokonce sestřeleno. Komunistická bezpečnost se přes nasazení „leteckých marschalů“ příliš nevyznamenala - podařilo se jí na palubě letadla zastřelit pouze jednoho únosce.
Podle historických archivů, zejména Federálního ministerstva vnitra, StB a VB, se v letech 1925-1992 uskutečnilo celkem nejméně 31 únosů a bombových útoků, včetně pokusů o ně. Historicky první případ z roku 1925, který se stal během letu z Košic do Nitry (navíc se jednal o sebevražedný pokus) je také historicky vůbec prvním únosem na světě. V těchto případech bylo v rámci útoků na letadla ČSA 18 únosů úspěšných, v osmi případech byli zločinci zneškodněni buďto posádkou nebo leteckým doprovodem SNB. U společnosti Slov-Air došlo ke dvěma úspěšným únosům. V jednom případě bylo také uneseno letadlo maďarských aerolinií a také jediný pumový atentát, ke kterému došlo v našem vzdušném prostoru v roce 1972, byl proveden na zahraniční stroj. Jednalo se o jugoslávskou linku ze Stockholmu, do které propašovali bombu chorvatští fašisté a která vybuchla nad Českou Kamenicí. Tragédii tehdy přežila zázrakem jen letuška Vesna Vulovičová, která tak drží světový rekord v přežití volného pádu bez padáku z výšky 10 kilometrů. Krom těchto případů se podařilo uletět, často za neuvěřitelně dramatických okolností, i několika pilotům malých sportovních letadel a dokonce i armádní vrtulník z letiště Plzeň – Bory v 80. letech, ve kterém emigrovalo několik čs. armádních důstojníků.
Protivzdušná obrana Československé lidové armády na druhou stranu dokázala sestřelit dvě unesená nebo ukradená letadla, jejichž posádky chtěly emigrovat: 16. 7. 1975 byl v našem vzdušném prostoru u Kút sestřelen polský letoun AN-2 a k zemi šla i druhá „Andula“ AN-2, tentokrát československá, kterou sestřelil armádní stíhač u Znojma v září 1981. 18. února 1983, tedy přesně před 35 roky, byl při pokusu o únos stroje ČSA typu Tu-134 během letu z Bratislavy do Prahy za použití speciálního střeliva ráže 0,38 revolverem Astra zastřelen ozbrojený a psychicky vyšinutý únosce Mariana Pešek „leteckým marschalem“ z oddělení doprovodu letadel SNB. „Použil jsem ke střelbě tzv. žluté náboje s nejmenší průrazností, které mají účinnost pouze do pěti metrů a podle prováděných školení se má jednat o náboj, který má u zasažené osoby vyvolat kostní šok a tedy jsem nepředpokládal, že by mohlo dojít ke smrti zasažené osoby. Také jsem se snažil střílet do pravé poloviny těla a ne s cílem usmrtit pachatele,“ uvedl policista při výslechu. Naopak při zásahu proti recidivistovi Bohuslavu Běhalovi při pokusu o únos letadla JAK-40 na lince Praha- Karlova Vary 26. května 1989 nestačilo k zneškodnění zločince ani všech šest nábojů v revolveru.
Psali jsme
Pokusy postavit letadlo na jaderný pohon probíhaly nejen v USA, ale i v SSSR. Týmy jaderných inženýrů se od roku 1955 snažil přestavět...
První vlna únosů přišla hned po komunistickém převzetí moci v únoru 1948, kdy odletělo několik letadel Československých aerolinií, jejichž posádky, složené z bývalých čs. pilotů bojujících ve 2. světové válce v britské RAF, tak využily šance uniknout šikaně a uvěznění. Po této sérii, která byla charakteristická perfektním naplánováním, a tím, že se nikomu z nezúčastněných cestujících nebo členů posádek nic nestalo a která skončila až v roce 1954, došlo k výraznému zpřísnění bezpečnosti ze strany komunistického aparátu. Další vlna přišla až po srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, a poslední etapu tvoří série úniků od 70. do 80. let, kdy se k únoscům, doposud volícím tuto cestu z dosahu komunistické perzekuce, přidali klasičtí zločinci, včetně vrahů a narkomanů, kteří takto prchali před spravedlností a doufali, že je Němci a Rakušané nevydají zpátky. Tito lidé už neváhali i znovu vraždit nebo zranit piloty, jen aby se dostali z republiky. Mezi únosci figurují dokonce i děti ve věku 13, 15 a 16 let, což nedává příliš dobrou vizitku tehdejším bezpečnostním standardům. Například dvojice 16letých mladíčků Štefan Mačičko a Dušan Styk, ozbrojených puškou dokonce ve stylu gangsterů za střelby v březnu 1989 uletěli s maďarským letadlem TU-154 poté, co pronikli na palubu přes vládní salónek na Ruzyni. Protože se chtěli vzdát jen Američanům, letoun dosedl na základně ve německém Franfurktu nad Mohanem. Američané se antikomunistickým „odbojářům“ odvděčili 29. 8.1989 jen dvouletou podmínkou (sic!) když odmítli jejich čin soudit podle mezinárodním platných smluv jako terorismus (jak odlišná praxe oproti dnešku, když se jedná o americké zájmy).
K poslednímu případu vzdušnému pirátství před neústavním zánikem Československa v roce 1992 se stal pokus o únos stroje TU-134 dne 22. října 1991 na lince Bratislava – Praha mladistvým Tomášem Vargou, který se ale v Praze vzdal policejní URNĚ.
Zdroj: Keller, Koverdynský: Únosy dopravních letadel v Československu
Tagy