Československá Avia S-199: německá kopie co zachránila Izrael

Avia S-199 byl jednomístný jednomotorový stíhací letoun. Trápily jej nemalé technické problémy či nedodělky, přesto tvořil delší dobu osu československého poválečného stíhacího letectva.

Po skončení druhé světové války se začalo v Avii pracovat na novém jednomístném stíhacím stroji, který by tvořil základ poválečného stíhacího letectva. Při konstrukci nového letounu se využil drak německého stroje Messerschmitt Bf 109G, kterých se po skončení války na území osvobozeného státu nacházelo značné množství a českoslovenští konstruktéři toho ,,náležitě" využili. Zhruba za dva roky byl vývoj nové stíhačky hotov a první let Avie S-199 se uskutečnil v dubnu 1947. První sériové letouny se začaly dodávat od února 1948 leteckým plukům 7 a 8 letecké divize v Brně. Další dodávky potom pokračovaly v dalších měsících.

Technické parametry Avia S-199

 

Avia S-199 byla 9 metrů dlouhá a její rozpětí křídel dosahovalo 9,92 metru. Tento stíhací letoun měl maximální rychlost 590 km/h a cestovní rychlost 400 km/h, což ho činilo poměrně rychlým letounem ve válečném období, ale v porovnání s novějšími proudovými stroji, které začaly přicházet do služby na začátku 50. let, již byl zastaralý. Letoun dosahoval operačního stropu 9 500 metrů. Avia S-199 byla poháněna motorem Jumo 211F, což byl invertní vidlicový motor původně navržený pro bombardéry, který měl výkon 1 350 koní (kW). Tento motor se však stal zdrojem problémů, protože nebyl navržen pro lehké stíhačky, ale s cílem bombardování, a proto měl horší akceleraci a jiný točivý moment než původní motory DB 605, což ovlivnilo letové vlastnosti letounu.

Problém nedostatku leteckých motorů Avia S-199

 

Avia S-199 zde na fotografiich v Izraelských službách. ⬇️
1. pic.twitter.com/pZjda7j3US

— 🇨🇿 Tomáš Doupal (@TomasDoupal) January 6, 2024

 

Po druhé světové válce Československo čelilo nedostatku moderních leteckých motorů, což vedlo ke kontroverznímu rozhodnutí použít zmíněné německé motory Jumo 211F, původně určené pro bombardéry, namísto vhodnějších stíhacích agregátů. Továrny Avia a Letov, které sdílely výrobu tohoto letounu, musely upravit nejen motorovou instalaci, ale i řadu dalších technických detailů, jako kapotáž či vrtuli. V důsledku toho měla Avia S-199 zcela jiné letové vlastnosti než původní německé Bf 109, což způsobilo problémy, které čeští piloti označovali za nebezpečné zejména během vzletu a přistání. Přes tyto komplikace se nakonec podařilo vyrobit 540 kusů jednomístných a 82 cvičných dvojmístných strojů, což z S-199 udělalo hlavní bojový letoun poválečného československého letectva.

Výzbroj letounu Avia S-199

 

Výzbroj letounu sestávala ze dvou kanonů MG 151 ráže 20 mm umístěných v křídlech a dvou synchronizovaných kulometů MG 131 ráže 13 mm, které byly instalovány nad motorem. Tyto kanony byly i standardní výbrojí letounů Luftwaffe. Kanony MG 151 patřily mezi nejvýkonnější zbraně své doby, byly schopné ničit jak nepřátelská letadla, tak pozemní cíle díky své vysoké kadenci a průraznosti. Kulomety MG 131 byly synchronizovány s vrtulí, což mělo zajistit bezpečnou střelbu bez rizika zasažení listů vrtule. Nicméně, kvůli specifické konstrukci Avie S-199, která byla vybavena širokolistou vrtulí s odlišným počtem otáček, nebylo synchronizační zařízení vždy spolehlivé. V důsledku toho došlo v některých případech k selhání, při kterém střely zasáhly vlastní vrtuli letounu. Letoun byl také vybaven možností nést lehké bomby nebo neřízené rakety pod křídly, což zvyšovalo jeho schopnosti v rámci bitevních operací.

Další problémy letounu Avia S-199

 

I když už byl letoun na světě, trápila jej řada problémů. V prvé řadě to byl již zmíněný německý motor Jumo 211F, který měl slabší výkon, další potíž pak představovala příliš těžká vrtule, jež měla bezprostřední vliv na letové vlastnosti. Výše zmíněné problémy se synchronizací kulometů a otáčení vrtule tak byly jen další z chyb poválečné Avie S-199. V součtu těchto a jiných problémů piloti dostali do rukou letoun, který byl pilotážně náročným a nebylo lehké jej ve vzduchu "ukočírovat". Letounu Avia S-199 se proto často mezi piloty přezdívalo „mezek". 

Export letounu Avia S-199 do světa

 

Letoun Avia S-199 si získal nečekanou mezinárodní pozornost během izraelské války za nezávislost v roce 1948. Československo dodalo tehdy nově vzniklému státu Izrael celkem 24 těchto letounů. Přestože Avia S-199 byla známá svými technickými problémy a náročnou pilotáží, pro Izrael se stala klíčovou součástí jeho první letecké obrany. Izraelské letectvo, které bylo teprve v počátcích své existence, čelilo mnohem lépe vybaveným protivníkům z okolních arabských států. Letouny S-199 se osvědčily zejména při zajišťování vzdušné podpory a pomáhaly odrazit útoky protivníků. Izraelská letecká esa, jako například i Ezer Weizman, pozdější prezident státu Izrael, musela zvládat náročné letové podmínky tohoto stroje, ale jejich nasazení výrazně přispělo k úspěchu izraelských vojenských operací.

Konec výroby letounů Avia S-199

 

Na přelomu 40. a 50. let začaly do výzbroje letectev nastupovat moderní proudové stroje, jako například sovětské MiG-15, které dosahovaly více než dvojnásobné rychlosti oproti S-199. Tento technologický posun znamenal, že pístové stíhačky, včetně Avie S-199, rychle zastaraly a byly v československém letectvu nahrazeny. V roce 1951 začalo oficiální přezbrojení na proudové letouny, což vedlo k vyřazení S-199 z aktivní služby. Do této doby však S-199 tvořila páteř československých vzdušných sil a díky své robustnosti a množství vyrobených kusů se udržela v provozu déle, než se původně očekávalo. V roce 1957 byl tak letoun vyřazen ze služby, protože paralelně s pístovou Avií mělo československé letectvo k dispozici dnes již legendární MiG-15.

Zdroje: www.vhu.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.securitymagazin.cz

Tagy