Československá republika – válečné loďstvo (1918-1959)

Československá republika – válečné loďstvo (1918-1959)
14 / 08 / 2019, 10:00

Největší „námořní“ bitvu československých dějin vybojovali ještě před vznikem samostatného státu legionáři na jezeře Bajkal. Na dvou parnících vyzbrojených polními houfnicemi potopili rudý ledoborec Bajkal. Po vzniku republiky bylo zřízeno také válečné loďstvo. Zprvu samostatné, poté podřízené armádě, a působící především na Dunaji. Kromě lehkých člunů disponovalo dvěma čluny dělovými, hlídkovou lodí President Masaryk a pancéřovou minonoskou.

28. října 1918 byla vyhlášena samostatnost Československa. A již v listopadu bylo na novém Ministerstvu národní obrany zřízeno samostatné Velitelství námořních sil, což se může zdát u vnitrozemského státu poněkud zvláštní a snad to bylo odrazem optimismu revoluční doby, či spíše určitým převzetím tradic. Veliteství podléhal tzv. Námořní prapor, v podstatě obdoba námořní pěchoty, složený z bývalých příslušníků c. a k. námořnictva. A dokonce dvě baterie "námořního pobřežního dělostřelectva", bránící ústí řek Ipeľ a Hron na Slovensku proti maďarskému loďstvu.

Po skončení války s Maďarskem byla otázka "námořnictva" terminologicky racionalizována. Počítalo se se vznikem dvou lodních oddílů: pro Labe se základnou v Litoměřicích, a pro Dunaj se základnou v Bratislavě. Velitelství námořních sil bylo přejmenováno na méně ambiciozně znějící 34. oddělení (lodní), a počátky válečného loďstva byly skromné. Ve výzbroji nemělo než dva dělové, šest vlečných a dva spojovací čluny. Všechny byly nasazené na Dunaji. Dělové čluny nesly po dvou horských dělech ráže 75 mm, a vlečné čluny byly vyzbrojeny těžkými kulomety.

V roce 1921 pak bylo i toto loďstvo jako samostatná složka zrušeno. Pobřežní dělostřelectvo přešlo do působnosti armády jako protiletadlové, labský oddíl se stal součástí ženijního vojska, a dunajský oddíl byl přeznačen na Vodní prapor, v roce 1924 na Mostní prapor. Další reorganizace přišla v roce 1934, kdy byl Mostní prapor rozpuštěn, a jeho části byly včleněny do nového 6. ženijního pluku, v jehož rámci vznikl tzv. Říční prapor, a tato organizace vydržela až do zániku ČSR v roce 1939.

Kromě lehkých jednotek, vlečných, spojovacích, minových, strážních a hlídkových člunů, kterých se do služby v letech 1918-1939 dostaly čtyři desítky, stojí za pozornost především dělové čluny OMd1 a OMd 2 (značené od roku 1924 jako Md-1 a Md-2), které měly výtlak 35 tun při délce 21 m a ponoru 1,6 m, maximální rychlost 20 km/h a posádku 17 mužů. Byly vyzbrojené dvěma horskými děly vz. 15 ráže 75 mm na přídi a na zádi, a dvěma těžkými kulomety vz. Š. 7/24 ráže 7,92 mm. Šlo o lodě stavěné za války pro c. a k. námořnictvo a určené původně pro lov cvičných torpéd.

Zajímavým plavidlem byla pancéřová minonoska OMm 35 uvedená do služby v říjnu 1938. Loď s výtlakem 60 tun a délkou 31 metrů nesla čtyři těžké kulomety vz. 1937 ráže 7,92 mm a mohla nést 18-22 min. Loď byla po okupaci předána Německu, stejně jako její sesterská rozestavěná OMm 36. Němci pak obě v roce 1940 prodali Rumunsku, a 26. srpna 1944 byly předány Sovětské dunajské flotile.

Největší a nejznámější válečné lodi Československého loďstva jsme článek věnovali nedávno:

Kromě dříve zmíněné bitvy na jezeře Bajkal je akce, které se účastnila loď President Masaryk pod německým názvem Bechelaren proti sovětským dělovým člunům na Dunaji u Melku, jedinou významnější lodní bitvou s českou účastí. Na Bajkale bojovali čeští vojáci na ruských lodích, u Melku pak Němci na lodi československé.

Po válce mezi roky 1946 a 1959 existoval 14. ženijní prapor s lodní a minovou rotou, posléze včleněný do 52. pontonového pluku, a krátkou dobu v jeho rámci působila také četa bojových plavidel, ale poté již bylo v Moskvě rozhodnuto, že Dunaj bude bránit výlučně sovětská Dunajská flotila a plavidla armády byla předána civilním uživatelům.

Zdroj:

  • Miroslav Hubert a Karel Pavala: Vojenské lodě Československa 1918-1959

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace