foto: S. Lavrentiev / Public Domain / Wikimedia Commons/Bolševický ledoborec Bajkal
Lodí, která se zapsala do historie armády Československa byl legionářský kolesový parník Sibirjak. Loď bojovala v jediné československé námořní bitvě na ruském jezeře Bajkal, kde legionáři zvítězili nad početnějším nepřítelem, reprezentovaným bolševiky.
Bitva na Bajkale byla jedním z klíčových momentů, kdy se Československé legie ocitly v přímém střetu s bolševickými silami v Rusku na vodní hladině. Navzdory tomu, že jejich plavidla nebyla technicky tak vyspělá jako bolševické ledoborce, legionáři dokázali výtečně využít moment překvapení a efektivní dělostřeleckou palbu. Zničení ledoborce Bajkal, největší a nejsilnější lodě bolševického loďstva na jezeře, bylo rozhodujícím zlomem. Tento úspěch nejen oslabil bolševické pozice v oblasti, ale také výrazně zvýšil morálku legionářů, kteří v té době čelili mnoha výzvám na sibiřské frontě, kde ovládli transsibiřskou magistrálu. Bitva na Bajkale dodnes zůstává jedinou lodní bitvou Československa.
Flotila Československé legie před bitvou na Bajkale
Československé legie měly vlastní námořní oddíl, který vznikl v roce 1918 ve Vladivostoku. Legionáři při obsazování bajkalských přístavů získali kolesové parníky Sibirjak, Burjat, Feodosia, Tovaryšč a Tarzan, včetně několika vlečných prámů. Kolesový parník Sibirjak získala jednotka praporčíka Václava Podhory v Nikolajevském závodě na řece Angara. Lodě posléze vyzbrojili lehkými kanóny ráže 76 mm vz. 1902 a polními houfnicemi ráže 122 mm vz. 1910 systém Krupp. Přesto, že lodě byly primárně určené k transportu válečného materiálu, pod vlajkou legií se zúčastnily bitvy na Bajkale, jediné bitvy svedené válečnými loděmi našeho státu.
Bitva na jezeře Bajkal a Československé legie
V srpnu 1918 bojovaly československé legie v okolí bajkalského jezera, jehož hladině vládli bolševici díky velkému počtu lodí, dvěma ozbrojeným ledoborcům Bajkal a Angara a parníkům Krug, Michail, Vlna a Krugobajkal. Oproti kořistním lodím legií se jednalo o lodě poháněné lodním šroubem. Dne 15. srpna 1918 se československé loďstvo vydalo z přístavu Listvjanka následující den okolo poledního dorazilo k přístavu v Mysové, které bylo klíčové pro bolševickou kontrolu nad oblastí. Bolševici se domnívali, že jim lodě vezou zásoby, což umožnilo legionářské flotile složené z lodí Sibirjak a Feodosia s vlečenými prámy přiblížit se na dostřel děl. Šťastným výstřelem legionáře Kolína z paluby Sibirjaku se podařilo zlikvidovat bolševický ozbrojený ledoborec Bajkal. Oním šťastným výstřelem totiž legionář trefil převáženou nádrž paliva, jehož výbuch bolševickou loď zapálil a posádka hořící loď opustila.
Střelba dělostřelců Kejly a Procházky poškodila další bolševický parník Krugobajkalec, který ale osudu Bajkalu unikl. Další střelba směřovala na nádraží plné vlaků, skladiště nafty a přístav, které skončily také v plamenech. Bolševické vojsko o síle asi 2 000 mužů v panice uprchlo. Po asi půlhodině ostřelování Mysové dorazil na nádraží bolševický obrněný vlak a legionářská flotila se stáhla, úkol zničit parník Bajkal byl splněn, bylo tedy zbytečné dále riskovat. Na zpáteční cestě narazili legionáři i na druhý ledoborec bolševiků Angaru, ale ta se přímému střetnutí vyhnula a teprve za několik dní se v přístavu Listvjanka legionářům vzdala.
.jpg "Autor neznámý / Public Domain / Wikimedia Commons")
Československé válečné a obchodní loďstvo po bitvě na Bajkale
Význam československého námořnictva není omezen pouze na slavnou bitvu na Bajkale, ale zahrnuje i období po konci první světové války. Československo, přestože nemělo přímý přístup k moři, začalo budovat vlastní námořní flotilu. V roce 1919 bylo zřízeno československé válečné loďstvo, které zahrnovalo několik menších lodí sloužících k ochraně vnitrozemských vod a dunajských plavidel. I když toto loďstvo nikdy nedosáhlo významného mezinárodního postavení, představovalo důležitý symbol státní suverenity a snahy Československa o zajištění bezpečnosti na svých vodních tocích. Tyto lodě byly nasazeny zejména na Dunaji, kde hrály klíčovou roli při ochraně strategických tras a přístavů. Vedle bitvy na Bajkale lze zmínit operaci, kde se loď President Masaryk, pod německým názvem Bechelaren, utkala se sovětskými dělovými čluny na Dunaji u Melku. Zatímco na Bajkalu bojovali Češi na ruských lodích, u Melku Němci využili československé plavidlo.
Ve 20. a 30. letech Československo pokračovalo ve své snaze o rozvoj námořní síly, a to i prostřednictvím spolupráce s dalšími státy. V roce 1925 například československá vláda podepsala dohodu s Jugoslávií, která umožnila využívání přístavu ve Splitu pro československé obchodní a válečné lodě. Tato spolupráce byla klíčová pro rozvoj československého námořního obchodu a posilování ekonomických vazeb v regionu. Po konci druhé světové války provozovalo Československo a později České námořní plavby (ČNP) flotilu obchodních lodí, která zahrnovala 44 plavidel. Mezi vnitrozemskými státy se celkovou tonáží Československo řadilo k největším hráčům v oblasti námořního obchodu (dalším bylo Švýcarsko). Přestože tato kapitola skončila nešťastnou privatizací v 90. letech, která vedla k rozprodeji lodí, tato období ukazují, jak hluboce zakořeněná byla námořní ambice českého národa, navzdory geografickým omezením.
Zdroj: www.vhu.cz, www.securitymagazin.cz, www.stream.cz
Tagy