Autor fotografie: Alfons Mucha, Slovenská epopej, volné dílo|Popisek: Jiří z Poděbrad (vpravo)
Nezdravý životní styl zabíjely i před několika staletími naše krále. Jeho obětí se stal Jiří z Poděbrad.
Ve svém vyprávění jsme skončili v okamžiku, kdy byl Jiří z Poděbrad po složitých peripetiích zvolen českým králem. I když byl Jiří uznán na domácí úrovni, automaticky to neznamenalo, že by byl panovníkem Českého království i pro jiné hlavy státu. Jiří tak okamžitě po svém zvolení začal s diplomatickým vyjednáváním a domluvil si setkání s jedním z nejmocnějších mužů Evropy – císařem Fridrichem III. Ta se uskutečnila rok po slavnostní korunovaci v červenci roku 1459. Císař za pomoc ve Slezsku chtěl po Jiřím na oplátku spojenectví proti Matyáši Korvínovi. Toho si Jiří naštěstí pojistil, když jej oženil za svou dceru Kateřinu a pomohl mu sehnat uherskou korunu. S oběma stranami, jak s císařem, tak i Matyášem, byl prozatím zadobře.
Tento stav rovnováhy ale netrval věčně. Jiří kvůli svému vyznání začal mít problémy s papežem, který husitství označoval za kacířství. Vše vyvrcholilo v létě roku 1465 kdy papež Pavel II. předvolal Jiřího před církevní soud a nabádal českou katolickou šlechtu ke spojenectví proti králi. Ta se o pár měsíců později sloučila v Jednotu zelenohorskou, která okamžitě začala hledat nového adepta pro královskou korunu. Na sklonku roku 1466 byl Jiří z Poděbrad papežem označen za nenapravitelného heretika, tedy kacíře, a byl vyobcován z církve. V reakci na to mu král vyhlásil válku a začal podnikat opatření, která měla zamezit rozšiřování vlivu Jednoty zelenohorské
V téže době, kdy řešil spory s papežem, se Jiří diplomaticky snažil ostatní státy přesvědčit o tom, že jsou Čechy křesťanským státem, kde vedle sebe obě víry v míru koexistují. V listopadu roku 1465 nechal český král vyslat do Evropy poselství, které mělo za cíl sblížit malou středoevropskou zemi s říšemi na západě. Tento jeho čin je považován za jeden z prvních pokusů o sblížení států Evropy.
Na sklonku roku 1469 se Matyáš, částečně i kvůli předčasnému skonu své ženy, rozhodl, že Jiřího napadne. Jeho armáda však byla slabá a český král jej hravě porazil. Matyáš se ale nevzdal a o pár měsíců později znovu vytáhl do Čech, tentokrát na pokladnici Čech – Kutnou Horu. Matyáš byl v bitvě Jiřím zajat a český král jej propustil pouze pod podmínkou, že mu vyjedná lepší pozici u papeže. Matyáš to sice slíbil, ale stejně se nechal českou katolickou šlechtou zvolit českým králem. Jiří na to nemohl reagovat jinak než vyhlášením války a svoláním zemského sněmu. Na něm se Jiří z Poděbrad s konečnou platností zřekl práva nástupnictví pro své děti a jako následníka nabídl šlechtě syna polského krále – Vladislava Jagellonského.
Rozepře mezi Matyášem a Jiřím však dále trvaly a uherský král nepřestával se svými výpady do Čech a na Moravu. V odrážení útoků Maďarů se náramně osvědčila královna Johana, která statečně bránila Kolín a Kutnou Horu. Jiří byl tou dobou ve Slezsku, kde se proti němu postavila šlechta vybuzená papežem. Matyáš se tak kvůli další prohře a nebezpečí Turků z jihu musel z Českého království stáhnout.
Z Čech bylo na začátku roku 1471 vysláno poselství s návrhy na vyřešení sporů mezi českými katolíky a husity. Když však byl mír mezi oběma tábory již na dosah, 22. března král Jiří z Poděbrad ve svých padesáti letech skonal. Příčinou byla údajně nemoc jater a ledvin způsobená nezdravým životním stylem, tedy typické nemoci dnešních moderních lidí.
Zdroj: Velké dějiny Koruny České