foto: archiv Petra Blahuše/Wildcat připraven ke startu na palubě letadlové lodi
Jen málo pilotům se podařilo za 2. světové války sestřelit během jediného dne tři a více nepřátelských letadel. Potomek českých rodičů z Vysočiny, velitel roje námořních stíhačů na legendární letadlové lodi USS Enterprise Stanley Vejtasa, sundal 26. října 1942 z oblohy nad Pacifikem najednou sedm a možná i osm japonských letadel, pět z toho během jediného letu. Jeho fantastický rekord nebyl pravděpodobně už nikdy překonán. Zemřel před pěti roky, v lednu 2013.
Došlo k tomu uprostřed krizových okamžiků bitvy u ostrovů Santa Cruz, ve chvíli, kde se lámal chleba a rozhodovalo se, zda zvítězí Američané nebo Japonci. Ve chvíli, kdy už hořela americká letadlová loď Hornet, se proti další vlně japonských bombardérů postavil roj zastaralých Wildcatů, vedený poručíkem "Švédem" Vejtasou.
Ten odstartoval ráno v osm hodin proti vlně Japonců mířících na Hornet. Ačkoliv neměl šohaj původem z Boňova potřebnou výšku, podařilo se mu jeden z bombardérů sestřelit ještě před tím, než zaútočil na Hornet a další dva poté, co už shodily své bomby. Se svým rojem pak kroužil ve výšce 9000 metrů, připravený vrhnout se na další Japonce, tentokrát s převahou výšky. Za dvě hodiny se samurajové objevili. Byla to formace 11 torpédových bombardérů Kate. Vejtasa okamžitě sestřelil jednoho z Japonců, který se už chystal shodit svůj smrtonosný náklad na jeho Enterprise a vzápětí využil své rychlosti z letu střemhlav k sundání dalšího, už pátého Japonce, který se marně snažil skrýt v mracích. Ten se doslova rozprskl po obloze, ale to už Vejtasa zamířil šestici svých kulometů na vedoucí letoun japonské formace.
Dvě dávkami mu z blízka ustřelil ocasní plochy, které o zlomek vteřiny jen těsně minuly jeho kabinu a pak ho dorazil palbou z boku. Vejtasa ho ani nesledoval, jak neovladatelně padá a z boku rozstřílel dalšího samuraje od přídě až po záď. Opět vyšlehly plameny a bombardér se převrátil na záda a zřítil se do moře. Posledního Japonce ve formaci před Vejtasou „zachránila“ na okamžik jen protiletadlová palba z amerických lodí, ke kterým se mezitím v zápalu boje těsně přiblížili a tak se Vejtasa otočil a zamířil zpět do svého sektoru. Japonec sice odhodil své torpédo, to ale o pouhé tři metry minulo příď letadlové lodi USS Enterprise a pak byl vzápětí opravdu sestřelen. Když jeho pilot zjistil, že je letou těžko ovladatelný, obrátil ho k nejbližší americké lodi - byl jím torpédoborec Smith - a v jednom z prvních dokumentovaných případů sebevražedného náletu typu kamikadze se řízeně zřítil na jeho palubu. Trefil se do jeho dělové věže číslo 1 a celá příď lodi okamžitě zmizela v plamenech. Vzápětí vybuchly nádrže a zbraně zničili celou loď od přídě až po kapitánský můstek.
psali jsme: Siouxský válečník proti japonským samurajům - sebevražedná mise kapitána Waldrona
Na okolních lodích všichni strnuli, ale velitel lodi korvetní kapitán Wood nepropadl panice. Přeběhl na náhradní stanoviště na zádi a vedl svou loď, která se proměnila v ohnivé pole přímo k zádi bitevní lodi South Dakota. Její mohutné šrouby, pohánějící válečný kolos na plnou rychlost, zvedaly do výše obrovské fontány vody. A právě toho se rozhodl Wood využít v geniálním nápadu, jak uhasit svou jinak neuhasitelnou loď. Přikázal svému zkušenému kormidelníkovi, aby zamířil do zpěněné brázdy za bitevní lodí a výsledek se dostavil prakticky okamžitě. Stačily tři vlny, které se převalily přes příď Smithu a požár byl uhašen. Torpédoborec se pak ihned přes své značné poškození vrátil do bojové sestavy a dál bojoval. Nicméně japonský sebevražedný nálet si vyžádal nejméně 28 mrtvých a dalších 23 těžce zraněných amerických námořníků.
Ale zpátky na nebe, k českému orlovi Stanley Vejtasovi, kterému jeho přátelé říkali pro blonďaté vlasy a vysokou postavu „Švéd“. Ještě než mu došel benzín, stačil pravděpodobně poslat do moře posledními náboji ještě jeden japonský bombardér, který se pokoušel nízkým letem uniknout ze smrtícího prostoru (byl mu uznán jako pravděpodobně sestřelený). Velitel stíhačů na Enterprise korvetní kapitán Flatley pak ve svém hlášení uvedl, že to byla hlavně Vejtasova zásluha, že z celého japonského náletu ani jedno torpédo netrefilo letadlovou loď a že Japonci byli ze střetnutí s Vejtasovým rojem zcela demoralizováni. Také velitel USS Enterprise kapitán Hardison náležitě vyzvedl statečnost a bojovou zdatnou poručíka Vejtasy.
Stanlye Vejtasa se narodil 27. 7. 1914 v Paris v Montaně tatínkovi Janovi, jehož otec František přišel v roce 1880 do USA z Boňova na Třebíčsku, usadil se v Severní Dakotě a měl jedenáct dětí, takže dodnes žije v USA rozvětvený klan Vejtasů. (Američtí Vejtasové navíc nikdy nezpřetrhali své kontakty s českou větví rodu). Svou vojenskou kariéru začal v roce 1939, kdy nastoupil službu na letadlové lodi USS Yorktown na střemhlavých bombardérech Dauntless.
psali jsme: Čechoslováci proti samurajům: neznámá, ale slavná historie II. odboje na pacifické frontě
Útočil proti Japoncům na Marshallových a Gilbertových ostrovech a během bitvy v Korálovém moři. V ní 4. 5. 1942 jeho střelec poškodil jedno z útočících Zer a tento úspěch byl připsán také Vejtasovi. O den později „Švéd“ dokonce během půlhodinového „cirkusu“ sestřelil se svým pomalým bombardérem tři japonské stíhačky. Za tyto své výkony byl svými nadřízenými dvakrát dekorován Námořním křížem a převelen ke stíhací peruti VF-10 na USS Enterprise. Své poslední vítězství si připsal 13. 11. 1942, kdy sestřelil ve spolupráci s dalšími průzkumný létající člun H6K, a to pouhých 40 metrů od paluby Enterprise!
Po té se od března 1943 na Entereprise podílel jako zkušební pilot na testech nové stíhačky F4U-1 Corsair a v červenci 1943 byl převelen do USA, kde se podílel na výcviku nových stíhačů. Od listopadu 1944 do června 1945 byl velitelem VF-97, za což obdržel svou první Bronzovou hvězdu. Válku ukončil Vejtasa se 10 samostatnými sestřely Japonců a několika dalšími ve spolupráci. Za svou statečnost postupně obdržel tři vyznamenání Námořní kříž a taky Bronzovou hvězdu. I po válce sloužil na řadě velitelských funkcí, během války v Koreji obdržel druhou Bronze Star. Mj. byl i kapitánem USS Constelation a v letech 1965-1968 působil na letišti Miramar, kde v té době vznikaly výcvikové osnovy slavného Top Gunu, elitní stíhací škole amerického námořního letectva. Do výslužby odešel v roce 1970.
Podle amerického serveru Naval Aviation News byl „Švéd“ Vejtasa velmi důsledný a i po svém odchodu do civilu stále činný, když nadále spolupracoval s výzkumníky a lidmi, s nimiž bojoval v Pacifiku. „Byl velmi schopný, oblíbený u mladých důstojníků, ale občas se dostával do konfliktu s nadřízenými především proto, že netrpěl hlupáky. Byl to prostě frajer,“ vysekli Američané poctu Vejtasovi (a tím mimoděk zpochybnili bezduchou a tupou poslušnost, vyžadovanou v řadě jiných armád, včetně té dnešní české).
Díky svému zdravému českému kořínku se Vejtasa dožil úctyhodných 99 let a zemřel 23. ledna 2013 v Kalifornii. Posledním přáním tohoto velkého muže s českou krví v žilách bylo, aby jeho popel byl vysypán do oceánu.
Zdroje: Miloš Hubáček: Vítězství v Pacifiku, fotky Pacifik Aviation Muzeum, History For sale, Naval Aviation News
Tagy