Český Rocky spí svůj sen na dně oceánu - neuvěřitelný příběh vlasteneckého boxera Vildy Jakše

Český Rocky spí svůj sen na dně oceánu - neuvěřitelný příběh vlasteneckého boxera Vildy Jakše
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Vilda Jakš v roce 1935 těsně před soubojem o titul mistra světa v boxu ve střední váze
25 / 04 / 2019, 13:30

Češi se mohou pochlubit celou plejádou skvělých boxerů. Ale nad všemi vyniká příběh muže, který nejen jako první Čechoslovák bojoval v ringu o titul mistra světa, ale také neváhal nasadit- a ztratit- svůj život jako letec britské RAF v bojích za osvobození Československa od německé okupace. Právě dnes je to 109 let, kdy se narodil „český Rocky“: rotmistr Vilém- Vilda- Jakš.

Vilda byl už od malička pěkně divoký. Jako kluk z Bratčic u Brna se musel naučit dobře prát, aby měl pokoj od starších kluků- byl totiž už od svých šesti let sirotkem, když jeho otec Josef padl na ruské frontě. Box miloval odmala, když s bratrem Jožkou vytáhli na dvorek pytle s pískem a celé hodiny do nich bušili. Kluky si proto vzal k sobě jejich pražský strýc a poslal oba na učení na čalouníky. Vilda, který už na Moravě chodil do Sokola, vstoupil do Nuselského klubu Český lev. Svůj první- ještě juniorský- titul ve welterové váze získal v roce 1930.  O dva roky později už přestoupil mezi profesionály.  

                             Jakš

1. října 1932 narukoval do Brna k Leteckému pluku 5 a svými veliteli byl hodnocen jako klidný, inteligentní a ukázněný voják. I po návratu z vojny pokračoval Jakš v boxerské kariéře v ringu pražské Lucerny.  Protože box tehdy patřil mezi nejpopulárnější sporty, je logické, že jeho popularita stoupala a stal se známým i mezi tehdejší smetánkou a herci. Jakš byl v ringu opravdu nepřemožitelný: v letech 1933-1936 byl mistrem Československa ve střední váze, když mezi roky 1932 až 1935 neprohrál 28 svých profizápasů v řadě. Jeho sláva stoupala i za hranicemi. Když se pak 4. května 1935 střetl v pařížském Paláci sportu před 20 000 diváky jako první Čech v historii o titul mistra světa s Francouzem Marcelem Thilem, podlehl mu až v předposledním, 14. kole. Přesto ho jeho výkonem nadšení Francouzi vynesli z ringu na ramenou a poklonu mu vysekl i o hlavu vyšší Thil: „Jakš je skvělý šermíř pěstí a má před sebou krásnou budoucnost.“  Zklamaný Jakš ihned toužil po odvetě, ale k té už nedošlo- nad Evropou se už stahovala německá válečná mračna.

psali jsme: Edward Mannock vítězil ve vzduchu napůl slepý. Britské letecké eso překonalo nepřízeň osudu i nedůvěru svých kolegů

Jakš, který narukoval do čs. armády během mobilizace v roce 1938, se nemohl smířit s následnou okupací své československé vlasti Německem, a proto na počátku roku 1940 odchází do zahraniční armády. Na základě fingovaného potvrzení boxerské unie odjel do Itálie k vybojování smyšleného zápasu, ale zde okamžitě přešel tajně hranice do Francie a 30. března 1940 se hlásil u čs. letecké skupiny v Agde. Po porážce Francie odplul do Velké Británie, ačkoliv mu jeho tehdejší snoubenka, známá filmová herečka Käthe von Nagy, nabízela, aby s ní zůstal v bezpečí na francouzské Riviéře. Hlas srdce a vlasti mu byl silnější.

V Británii Jakš ihned vstoupil do RAF a po absolvování výcviku na palubní střelce byl už v srpnu zařazen do nově budované 311. československé bombardovací perutě. V noci na 10. září 1940 byl mezi hrstkou vyvolených československých letců, kteří podnikli první nálet na Němce. V posádce Václava Kordy, legendy mezi našimi bombardovacími letci, bombardoval seřazovací nádraží v Bruselu, plné materiálu přichystaného k invazi do Británie. Pak následovaly další nálety, včetně těch na Německo. Za to dostal Československý válečný kříž a Československou medaili Za chrabrost. Se štěstím přežil celou operační túru a v červenci 1941 Jakš se stal zbrojní instruktor v pilotní škole v Brize Nortonu. O rok později odešel do depa v St. Athanu, které bylo jakousi bránou do řad československého letectva a zde jako sportovní rotmistr cvičil letecké nováčky v základním vojenském výcviku. Zkusil si také exhibiční zápas proti boxerskému šampionu RAF, ale když ho Angličan mezi provazy uviděl, rovnou to zabalil a vzdal.

psali jsme: Český orel Pavel Pavelka - stíhací eso amerického letectva v 1. světové válce

Protože mu ale někteří „hrdinové“ předhazovali, že zatímco jiní bojují, on má svůj teplý flek na zemi, rozhodl se Vilda Jakš - ačkoliv měl po zkušenostech z první operační šňůry z létání velký strach- že se přihlásí na svůj druhý turnus. 22. června 1943 se proto znovu hlásil u své 311. perutě, která v té době už v rámci Coastal Command, tedy Pobřežního velitelství, přezbrojovala ze svých původních starých Wellingtonů na americké čtyřmotorové bombardéry B-24 GR. Mk. V  Liberator.

                                  Jakš v uniformě RAF

Na svůj poslední let odstartoval palubní střelec Vilém Jakš 21. srpna 1943 nad Biskajský záliv ze základny Beaulieu. Jednalo se shodou okolností nejen o jeho první protiponorkový let, ale zároveň o první let celé perutě po jejím přezbrojení nad nedozírné pláně Atlantického oceánu. Kapitánem letadla s imatrikulací BZ780 byl neméně slavný československý pilot a velitel 311. československé bombardovací perutě Jindřich Breitcetl. Těsně před startem s ním  ještě stačil prohodit pár slov radiotelegrafista Miroslav Vild. „Říkal mi, že si udělá několik letů, aby mu nikdo nemohl vyčítat, že nebojoval. Mezi jiným mi prozradil, že má z létání strach,“ popsal osudový rozhovor ve své knize „Osud byl mým přítelem“ po válce Vild. „Víte pane kapitáne, mě kdybyste postavil do ringu přímo proti Carnerovi, tak do toho pudu hlava nehlava, i když budu vědět, že dostanu napráskáno. Ale do tý mašiny, i když vím, že to je moc pěkný, se mi nechce. Já vám to řeknu upřímně, já mám vopravdu strach a nevím z čeho, říkal mi.“, přiznal ze své předtuchy blízké smrti, kterou mělo před svým koncem během války více čs. letců. Jakš. Když mu Vild doporučil, ať nedá na lidské řeči a s létáním skončí, souhlasil, že: „No, vydržím tři lety a pak se na to vykašlu.“

Vedoucí letoun se ale ze svého premiérového protiponorkového letu nad Biskajský záliv nevrátil. Až mnoho let po válce se historiku Rajlichovi podařilo z německých záznamů zjistit, že osamocený Liberator narazil severozápadně od francouzského Brestu na skupinu dálkových stíhaček Messerschmitt Bf 110G-2 od II./ZG 1. Proti obrovské německé přesile neměli Čechoslováci šanci, i když se hlavně palubní střelci v čele s veteránem Jakšem rvali jako lvi. Svou kůži prodali draho, když se jim jeden z těžce vyzbrojených stíhačů podařilo sestřelit- jednalo se o stroj Bf 110G-2 (W.Nr. 6406, S9+GN) od 5./ZG 1 osádky ve složení Uffz. George Planer a Uffz. Horst Hofmann. „V německých záznamech je jejich úspěch uváděn jako Gruppenabschuss, který byl přiznáván, když mezi útočícími piloty nedošlo k dohodě, kdo opravdu letoun sestřelil. Z toho plyne, že osádka musela čelit přesile „stodesítek“, uvádí Rajlich.

psali jsme: Českoněmecké ponorkové eso z WW1 zastřelili v roce 1945 Sověti v Brně

Protože se těla osmi československých letců nikdy nenašla, a tudíž nemají ani své hroby, jsou jejich jména, včetně Viléma Jakše uvedena na památníku nezvěstných letců RAF v Runnymede. Po válce byl český Rocky Vilda Jakš povýšen na podporučíka, a v roce 1991 na podplukovníka in memoriam. Jeho osudy před několika desítkami let, ještě v době, kdy se flagelantští čeští filmaři nebáli svými filmy oslavovat statečnost svých krajanů, zpracoval režisér Jaroslav Soukup ve filmu Pěsti ve tmě, kde si Jakše vystřihl mladý Marek Vašut. Německou okupaci Československa nepřežil ani jeho bratr Jožka, se kterým jako malé dítě první boxoval: jako člen ilegální odbojové skupiny zahynul v rakouském koncentračním táboře Mauthausen v březnu 1942.

Zdroj: J. Rajlich: Na nebi hrdého Albionu, M. Vild: Osud byl mým přítelem

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace