Autor fotografie: wikipedia, public domain|Popisek: Kawaniši H6K Mavis
23. října 1942 byla Japonským císařským námořnictvem splacena další část dluhu, který si u Američanů otevřeli útokem na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Nepřímý účastník útoku, létající pevnost B-17E číslo 41-2433 od 88. průzkumné perutě 7. bombardovací skupiny, patřil do formace, jejíž přílet na americké základně očekávali, a radarový obraz útočících Japonců měli zprvu za své bombardéry. O necelý rok později v dlouhé "bitvě draků" porazil japonský průzkumný létající člun H6K "Mavis" - nebylo to ovšem zadarmo.
Letoun Boeing B-17E číslo 41-2433 byl předán armádě 30. listopadu 1941, přiřazen k 88. průzkumné peruti 7. bombardovací skupiny, a prakticky ihned odeslán na Havajské ostrovy. Sem přilétal právě v okamžiku, kdy se nad ostrovem Oahu formovala k útoku první útočná vlna japonských letounů úderného svazu admirála Naguma. Třináct zbrusu nových B-17E vzlétlo ze San Francisca v noci 6. prosince. Dva se musely pro technické potíže vrátit a do prvních minut války v Tichomoří tak vlétlo jedenáct těžkých bombardérů. Let to nebyl jednoduchý. Nezkušené posádky, nezkušení navigátoři - ale zvládli to na výbornou. Navigovali podle hvězd a v nesmírných prostorách Pacifiku po letu dlouhém 4000 km cíl skutečně našli.
Posádky bombardérů byly ovšem neméně zaskočené než pozemní personál, letci i námořníci na základně Tichomořského loďstva. Při pohledu na výbuchy/vodotrysky na vodní hladině dokonce jeden z letců řekl: "velryby!" Ač o tom, že válka s Japonskem se blíží, nepochybovala podle nedávného průzkumu ani americká veřejnost, nikoho (?) nenapadlo, že začne právě na Havajských ostrovech a právě dnes.
A ze San Francisca startovaly bombardéry bez obranné výzbroje, aby ušetřily váhu a získaly větší dolet. Zera japonského stíhacího doprovodu některé zle při přistávání pocuchala, a jeden dokonce, již na zemi, rozstřílela na kusy. Číslo 41-2433 přežilo. První část roku 1942 strávil bombardér "Miss Fit" na Oahu v sestavě 11. bombardovací skupiny na základně Hickam. V říjnu byl převelen na Espiritu Santo na Nových Hebridách. A při hlídkové protiponorkové misi okolo Guadalcanalu dostala jeho posádka 21. listopadu 1942 šanci postavit se Japoncům v rovném boji.
Obě strany vysílaly do prostor kolem strategicky důležitého ostrova průzkumné a hlídkové létající čluny nebo podobnou funkci plnící těžké bombardéry. A ty zde pak nenarážely jen na stíhací hlídky z Hendersonova letiště nebo vzácněji z palub letadlových lodí, ale občas i samy na sebe. "Miss Fit" se v 7 hodin ráno v pozici asi 150 námořních mil jižně od ostrova blížila k velkému a silně vyzbrojenému japonskému létajícímu člunu Kawaniši H6K, ve spojeneckém kódu Mavis. Patřil k 851. Kókutai císařského námořnictva. Japonský zadní střelec vzrušeně hlásí: "Nepřátelský letoun! Blízko! Pravobok vzadu!" Velitel, poručík Hicudži, odpovídá: "Všichni letci na bojová stanoviště!" Japonské průzkumné letouny byly v této oblasti v nevýhodě a měly větší ztráty. Nebylo jejich úkolem vyhledávat střetnutí s nepřítelem ve vzduchu - nyní ale nebylo zbytí.
video: youtube
Americký bombardér byl nepoměrně výkonnější. Jeho nejvyšší rychlost překonávala hranici 500 km/h, rychlost japonského létajícího člunu nedosahovala ani 400 km/h. B-17E disponovala 10 kulomety ráže 12,7 mm a jedním ráže 7,62 mm, proti nimž měl Japonec jeden kanón ráže 20 mm a sedmi kulomety ráže 7,7 mm. Důvodů pro sebevědomí na americké straně tedy více než dost. Souboj ovšem probíhal těsně nad hladinou moře a Japonci reagovali včas. První zásah si připsali oni: střelec z 20mm kanónu v zadním střelišti zasáhl jeden z levých motorů B-17, z něhož se začal valit dým. Američané útok přerušili, ale japonskému důstojníkovi bylo zřejmé, že tím dnešní dobrodružství nekončí. A neskončilo. B-17 se vrátila na scénu a následoval asi tři čtvrtě hodiny trvající "souboj draků", z něhož si nakonec více šrámů odnesl japonský letoun.
Na americké straně byli zraněni navigátor poručík Spitzer a bombometčík poručík Mitchell. Američané vystříleli veškerou munici, odpoutali se a odlétli směrem ke Guadalcanalu. Hicudžiho Mavis se dovlekl na základnu na ostrově Shortland, ale již při přistání nabral dírou v přídi vodu. Letci se ji pokusili ucpat svými záchrannými vestami a letoun se nepotopil jen díky tomu, že najel na pláž. Bylo v něm napočítáno 93 děr od zásahů americkými kulomety. V přímém důsledku tohoto souboje pak byly nádrže japonských létajících člunů vybaveny samosvornými obaly. Byla také posílena výzbroj Mavisů na tři kanóny a pět kulometů. Přidáno pancéřování za pilotova záda a zintenzivněn výcvik palubních střelců. Poručík Hicudži válku přežil a setkání s B-17 popsal ve svých pamětech "Poslední létající člun." B-17E č. 41-2433 "Miss Fit" se vrátila do Spojených států 1. září 1944 a 25. června 1945 byla prodána do šrotu.
Zdroj: pacificwrecks.com