Výprask Japonců u Chalchyn-Golu rozhodl o mnohém

Porážka Japonců u Chalchyn-Golu Rudou armádou vedenou Georgijem Žukovem vedla k pasivitě japonských militaristů ohledně expanze do Sovětského svazu.

Japonské expanzivní plány byly v třicátých letech skutečně velkorysé. Tokio si dělalo zálusk na rozsáhlá území Dálného východu a také Sibiř. To bylo v japonských plánech už v roce 1918. Dobytím Mandžuska v roce 1932 si Japonci vytvořili strategické předpolí k předpokládanému budoucímu útoku na Sovětský svaz. Japonské sebevědomí ovšem vycházelo už z rusko-japonské války 1904-1905, kde sice Japonci utrpěli velké ztráty, ale přesvědčení o tom, že japonský voják je víc, než kterýkoli jiný, je vedlo k naprosto nerealistickým cílům. To třeba chápal Isoroku Jamamoto, který přesně odhadl schopnost Tokia válčit za druhé světové války jen půl roku. Šintoisté ovšem neposlouchali.

Japonsko provokovalo Sovětský svaz

 

Výchozí podmínky pro Japonsko se zdály být dobré. Navíc Tokio podepsalo s Berlínem Pakt v roce 1936 proti Kominterně (Komunistické Internacionále), později se změnil v trojstranný, když se ještě připojila Itálie. Pakt byl jasně zaměřen proti Sovětskému svazu, jak už to vyplývalo z jeho názvu. Tím se Japonsko na geopolitickém poli pojistilo. V roce 1937 probíhala druhá čínsko-japonská válka a Sovětský svaz posílal vojenskou pomoc Čankajškově vládě, což Tokiu poskytlo příležitost poukazovat na Moskvu a spustilo agresivní rétoriku. Množily se pohraniční střety cíleně vyvolávané Japonci.

Klíčový Chalchyn-Gol a přítomnost Žukova

 

Pohraniční konflikty eskalovaly v bitvě u jezera Chasan v roce 1938, jež proběhly v prostoru mezi řekou Tumen a oním jezerem. Japonci se náledně pokusili zmocnit se části území Mongolska v roce 1939 a vypukl další ozbrojený konflikt mezi Rudou armádou vedenou Georgijem Žukovem a Japonci v bitvě Chalchyn-Golu. Mongolsko bylo nakonec vyčištěno od invazních japonských vojsk, které podle wearethemighty.com ztratily 20 000 vojáků. Tokio tedy zvolilo zatím vyčkávací taktiku a zároveň se mezinárodně pojistilo, když podepsalo se Sovětským svazem pakt o neútočení s platností 5 let. Text paktu se skládal ze čtyř článků, v nichž si obě strany vzájemně garantovaly územní integritu a neutralitu v případě konfliktu se třetí stranou.

Japonci byli připraveni

 

Když v červnu 1941 podniklo nacistické Německo útok proti Sovětskému svazu, který Stalin sice čekal v budoucnu, ale ne tak brzy, Japonsko pečlivě mapovalo terén a zkoumalo možnosti, jak vojensky využít příležitosti i přesto, že podepsalo ještě několik měsíců předtím zmíněný pakt o neútočení. Zločinný japonský generál a politik Hideki Tódžó doporučoval zvolit okamžik, až Sovětský svaz bude na kolenou. V červenci 1941 císař Hirohito schválil poměrně drzý plán útoku na Sovětský svaz, kdy vojsko o 850 tisících vojáků, koncentrované v Mandžusku, bylo připravené zaútočit na Sověty z několika směrů. Japonci měli podle plánů dobýt mimo jiné Vladivostok, Chabarovsk, Petropavlovsk-Kamčatskij, Mongolsko a dosáhnout jižních břehů jezera Bajkal. Německo nabádalo Japonsko k tomu, aby se v okamžiku zhroucení sovětské říše účastnilo rozdělení teritoria napadené země.

Chalchyn-Gol rozhodl o mnohém

 

Japonci však nakonec lákavé vábničce nepodlehli a svůj velkoryse zamýšlený plán nespustili, odradila je porážka u řeky Chalchyn-Golu. Japonci se až úzkostně obávali toho, že utrží příliš velké ztráty a vojenská síla by pak chyběla na jiných místech plánované expanze mimo Sovětský svaz. Ale nejen toho, Japonci monitorovali situaci na Dálném východě, kde Rudá armáda navyšovala své kapacity. Plánovaný útok na Sověty sice nebyl úplně vyloučen, nicméně po bitvě u Stalingradu, kde se Sověti drtivě porazili Wehrmacht, a po bitvě u Kurska, si byli Japonci vědomi příliš velké síly SSSR a samozřejmě obrovských zdrojů, kterými Sovětský svaz disponoval k potřebě velkých konfliktů. K japonskému útoku na Sovětský svaz tak nikdy nedošlo.

Mnozí historikové se domnívají, že pokud by na samém začátku Japonsko podniklo s Německem na Sovětský svaz útok, tak by válku proti dvěma silným armádám napadený stát zřejmě nevyhrál. Sibiřské jednotky přesunuté z Dálného východu rozhodly bitvy u Moskvy i u Stalingradu. Nicméně to jsou kdyby a na to se historie už neptá. Reálně byly japonské pozemní síly velmi slabé. Byly špatně vybavené, disponovaly lehkými tanky, automatické ruční zbraně nebyly vůbec. Japonské pozemní dělostřelectvo se tomu sovětskému nemohlo rovnat. V každém případě Chalchyn-Gol možná ve svých důsledcích rozhodl o osudu druhé světové války.

Tagy