Autor fotografie: Jan Nepomuk Langhans / Public Domain /Wikimedia Commons|Popisek: Alois Eliáš
Pod maskou nevinné večeře v říjnu 1941 se premiér Alois Eliáš odhodlal k nebezpečnému plánu, otrávit kolaborantské novináře chlebíčky. Tyto jednohubky napuštěné bakteriemi tyfu, tuberkulózy a botulotoxinem, se staly smrtící pastí proti nacistickému režimu.
Byl říjen roku 1941 a Praha se utápěla v temnotě nacistické okupace. V úřadovně předsednictva ministerské rady se sešli kolaborantští novináři pozvání premiérem Aloise Eliáše. Setkání mělo projednat další spolupráci s nacistickým režimem a podporu jejich propagandy. Jak popisuje český rozhlas, stůl byl plný vybraných pochoutek, ale největší pozornost vzbudily chlebíčky – symbol českých oslav. Nikdo z přítomných netušil, že chlebíčky obsahují smrtící jed. Novináři si pochutnávali, netušíc, že jejich životy visí na vlásku.
Chlebíčky, aneb jak bojovat proti nacistické okupaci
Alois Eliáš, tehdejší premiér Protektorátu Čechy a Morava, byl bývalý generál československé armády a klíčová postava odboje. Když se v roce 1939 stal premiérem, jeho pozice se stala mnohem složitější. Musel balancovat mezi otevřeným odporem vůči nacistům a snahou ochránit svůj národ před brutálním represáliemi, jak jsme popsali zde. Eliáš se rozhodl jednat, když viděl, jak kolaboranti spolupracují s nacisty a ničí vše, za co bojoval. Rozhodl se pro radikální krok: otrávit kolaborantské novináře. Tento odvážný čin měl ukázat, že český odboj je stále živý a ochotný bojovat proti okupantům všemi prostředky.
Operace Chlebíček
Jeho plán zahrnoval otravu vedoucích kolaborantských novinářů, kteří aktivně podporovali nacistickou propagandu. Mezi slavnou „sedmičkou” kolaborantů byl Karel Lažnovský, Vladimír Krychtálek, Emanuel Vajtauer, Jaroslav Křemen, Vladimír Ryba, Karel Werner a Václav Crha. Eliáš se na tento akt připravil velmi důkladně. Podle dostupných zdrojů si zajistil pomoc od svého přítele, lékaře Miloše Kliky, a ředitele bakteriologického ústavu při Karlově univerzitě Františka Patočky. Pomocí injekčních stříkaček byly do chlebíčků vpraveny bakterie tyfu, tuberkulózy a botulotoxin.
Na setkání byl jeden z hlavních cílů právě Karel Lažnovský z deníku České slovo, jak popsal potál StoryMag, Lažnovský otevřeně psal o nacistické kolaboraci: „Přes všechny obavy je nutno přejíti k víře, že čím více budeme německému nacionálnímu socialismu pomáhati, tím spíše se můžeme nadíti přátelského porozumění. Vítězné Německo bude organizovat na nové základně celou střední Evropu. Bude to duch poválečné doby, který si vynutí tuto šťastnou organisaci nové Evropy.“
.jpg "Anonymous / Public Domain / Wikimedia Commons")
Den D, hlavní vchod chlebíčky s tajnou ingrediencí
Samotné setkání proběhlo 18. září 1941 v úřadovně předsednictva ministerské rady. Eliáš přijal vybraných sedm prominentních novinářů, kteří měli u svých míst připravené chlebíčky. Byla to skupina mužů, kteří neustále tlačili na Eliáše a jeho vládu, aby více spolupracovali s nacisty. Diskuse se proto točila kolem podpory nacistů a politických požadavků novinářů. Podle StoryMag se Eliáš však vyhýbal přímým odpovědím a snažil se odvést pozornost na méně důležité otázky, jako bylo zásobování a finance.
Po konzumaci chlebíčků začali cíloví novináři trpět vážnými zdravotními problémy. Lažnovský, Krychtálek a Křemen byli hospitalizováni v nemocnici na Vinohradech a později převezeni do sanatoria SS v Podolí. Zdravotní stav Lažnovského se rychle zhoršil a 10. října 1941 zemřel na tyfus, což bylo nacisty okamžitě využito k propagandistickým účelům nacistického režimu, jak informuje portál Mzone. Po Lažnovském byl například pojmenována část pražského nábřeží (dnešní Rašínovo nábřeží) a byl mu uspořádán státní pohřeb, aby byl prezentován jako hrdina a nejvýznamnější český novinář.
Reakce nacistů
Nacisté zareagovali tvrdě. Gestapo zahájilo rozsáhlé vyšetřování, které rychle vedlo k zatčení Eliáše. Premiér byl zbaven funkce a byl záhy odveden do sídla gestapa v Praze v Petschkově paláci, kde ho čekalo dlouhé a namáhavé vyslýchání. Tvrdé postupy a mučení byly pro gestapo denním chlebem. Přes všechnu snahu vyšetřovatelů se nepovedlo dokázat spojenní mezi ním a úmrtím novináře Lažnovského. Po nástupu Reinharda Heydricha jako zastupujícího říšského protektora byla situace ještě horší. Eliáš byl obviněn z velezrady a 1. října 1941 odsouzen k trestu smrti. Samotná poprava se několikrát posunula, kvůli chaosu po atentátu na Heydricha. Smutným dnem se stal nakonec 19. červen 1942, kdy byl Eliáš popraven zastřelením na Kobyliské střelníici.
I když nacistický soud jeho vinu na otravě novinářů neprokázal, všeobecně se má za to, že akce byla provedena na Eliášův popud. Tyto informace ve svém textu mimo jiné uvedl také Český rozhlas. Gestapo navíc Eliáše již delší dobu podezřívalo z možného napojení na odboj. I po válce nebyl Eliášův osud jednoduchý. Paradoxně byl obviněn z kolaborace, což bylo pro mnohé šokující. Pravda však nakonec zvítězila. V roce 1996 byl plně rehabilitován a obdržel Řád Bílého lva in memoriam.