Chtěl připojit Slovensko k SSSR. Gustáv Husák věřil komunismu do konce života

Chtěl připojit Slovensko k SSSR. Gustáv Husák věřil komunismu do konce života
Autor: Screenshot YouTube|Popisek: Gustáv Husák
03 / 01 / 2018, 17:30

V souvislosti s vydáním prvního životopisu o bývalém generálním tajemníkovi ÚV KSČ a prezidentovi republiky Gustávu Husákovi, je dobré si připomenout stručně život tohoto komunistického intelektuála a právníka, který nerealizovatelné myšlence sociální spravedlnosti zasvětil prakticky celý život.

Husák byl činný v politice již od začátku 30. let, kdy se stal členem různých studentských spolků na gymnáziu a následně na vysoké škole. V roce 1933 vstoupil do KSČ a začal se s blížícím nebezpečím nacismu ještě více politicky angažovat. Byl znám jako plamenný řečník, který své soupeře nešetřil a často je ironizoval. Na druhé straně nebyl v představách SSSR uniformním či disciplinovaným komunistou, proto si Moskva na něho v interních svodkách, které si na něho vedla, stěžovala.

psali jsme: Jak jde dohromady komunismus a demokracie? Soudružka Semelová ráda vysvětlí

S vypuknutím druhé světové války se z Husáka stal aktivní odbojář, když se aktivně zúčastnil Slovenského národního povstání. Na konci války usiloval ve své adoraci SSSR, aby se k němu Slovensko připojilo jako další svazová republika. To však nebylo reálné. Po válce se stal předsedou Sboru pověřenců, tedy v podstatě slovenským premiérem. Profiloval se zároveň jako nadějný kádr, který ochotně plnil příkazy z Prahy - od KSČ. Svou úlohu mouřenína sehrál v únorové krizi v roce 1948, kdy protiústavně sám demisionoval zástupce Demokratické strany, kteří však na rozdíl od tří nekomunistických stran demisi 20.2. nepodali. Později se Husák přiznal k tomu, že nemohl použít v únorové krizi ústavu, tak volil politické hledisko. Husák si tak získal důvěru vedení KSČ, která však trvala jen dva roky.

V roce 1950 byl obviněn spolu s Lacem Novomeským, bývalým ministrem zahraničím Vladem Clementisem  a dalšími z tzv. buržoazního nacionalismu. Následně byl Husák uvězněn a v roce 1954 odsouzen k doživotnímu žaláři. Hrozila mu i šibenice, ale úmrtím Stalina došlo k částečnému uvolnění politických poměrů, takže soud mu uložil ,,pouze" doživotí. Husák se ve vězení projevoval stejně jako ve 30. letech, kdy si osoboval mít v rámci komunistické strany vlastní názor. Psal dopisy prezidentovi republiky, že jde v jeho případě o omyl a on se ničeho nezákonného nedopustil, i když ho vyšetřovatelé mučili a chtěli po něm vynucené přiznání k věcem, jichž se nedopustil, Husák se nikdy nepodvolil. Nikdy se nepřiznal a tím dost možná zachránil život i ostatním obviněným.

V roce 1960 byl Husák propuštěn na prezidentskou amnestii propuštěn a o tři roky později rehabilitován. V roce 1968 se stal příznivcem obrodného procesu, který ,,stál a padal" s Alexanderem Dubčekem, jak sám říkal. Po okupaci Československa v srpnu 1968 však velmi rychle svůj postoj přehodnotil a brzy se stal mužem Moskvy, na nějž při likvidaci demokratizačního procesu spoléhal zejména Leonid Brežněv. Za to se stal Husák prvním tajemníkem, respektive generálním tajemníkem ÚV KSČ až do roku 1987.

psali jsme: Dědictví Velké říjnové socialistické revoluce? Potoky krve a miliony mrtvých

Husák je tak vnímán po roce 1968 jako symbol normalizace a technologie komunistické moci. V roce 1975 se stal prezidentem a kumuloval tak nejvyšší stranickou i státní funkci. V 80. letech se začal jeho zdravotní stav zhoršovat a vedení KSČ začalo hledat možného nástupce. Našla jej v Milouši Jakešovi, který jen dokladoval postupný rozklad a bezmocnost komunistické moci v Československu. Když vypukly listopadové události v roce 1989, byl jedním z hlavních požadavků Občanského fóra Husákovo odstoupení. Tomu nezbývalo než skutečně 10.12. 1989 abdikovat.

Z politické scény tak odešel jako poražený, což si dlouho nepřipouštěl. 18. 11. 1991 Husák zemřel. Stále však věřil v myšlenku komunismu a prvních svobodných polistopadových volbách v roce 1990 volil komunistickou stranu. Tu stranu, která jej v 50. letech uvěznila a původně chtěla oběsit.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace