foto: Alan Wilson / CC BY-SA 2.0 / Flickr.com/Letoun Bristol 188, byl vysokorychlostní letoun pro výzkum, který měl podpořit program průzkumného bombardéru Avro 730 Mach 3.
V roce 1951 se britská vláda v čele s Winstonem Churchillem začala obávat narůstajícího rozdílu mezi schopnostmi RAF a SSSR. Kromě triády "V" bombers Vulcan, Valiant a Victor zbýval ještě prostor i na průzkumný letoun, který měl být schopen proniknout sovětskou protivzdušnou obranou.
Legacy V Bombers a jejich doplnění, Avro 730
Před rozšířením interkontinentálních balistických střel (ICBM) v 60. letech se strategické bombardéry staly hlavním nástrojem jak doručit jaderné zbraně nad nepřátelské území. Ve Velké Británii Královské letectvo RAF provozovalo tzv. bombardéry „V“, které zahrnovaly stroje Vickers Valiant, Avro Vulcan a Handley Page Victor. Tyto bombardéry byly klíčovým prvkem britského jaderného odstrašení a měly schopnost nejen nést jaderné zbraně, ale i provádět konvenční bombardování. Avro Vulcan se zapsal do dějin i během války o Falklandy v roce 1982, kdy byl nasazen pro konvenční útoky.
Vznik projektu nadzvukového letounu Avro 730
RAF však krom triády "V" bombers cítilo potřebu vyvinout také průzkumný letoun, který by byl schopen proniknout sovětskou protivzdušnou obranou a získat zpravodajské informace v době studené války. Avro 730 byl reakcí na potřebu vytvořit rychlejší nadzvukový bombardér, který by mohl soupeřit s americkým letounem Lockheed SR-71 Blackbird a sovětskými stíhači. Tento stroj měl dosahovat vysokých rychlostí a operovat ve velkých výškách, což by mu umožnilo uniknout protivzdušné obraně. Specifikace na výrobu z roku 1954 byly jednoznačné: trvalá rychlost 2,5M ve výšce 20 kilometrů a dolet 5 000 námořních mil, tedy 9 260 kilometrů. Společnosti Handley Page, Vickers a Avro navrhly futuristické stroje v uspořádání delta.
Technické specifikace letounu Avro 730
Kontrakt na vývoj prototypu získala v roce 1955 firma Avro. Letoun Avro 730 byl plánován jako třímístný stroj poháněný čtyřmi proudovými motory Armstrong Siddeley P.159 umístěnými pod křídly. Délka stroje měla dosahovat téměř 50 metrů, rozpětí přes 18 metrů a vzletová hmotnost tohoto drobečka téměř 100 000 kilogramů. Plánována byla rychlost až Mach 3, tedy 3 200 km/h. Jako pomocný stroj pro výzkum vysokých rychlostí byl vyvinut Bristol 188.
Proměny letounu Avro 730
Průzkumnou funkci pro vzdušný průzkum měl zajišťovat radar “Redl Drover”, který měl hledat cíle pro “V” bombardéry, které měly Avro 730 následovat během misí proti nepříteli. Jak pokračoval vývoj, bylo jasné, že radar nebude potřebovat původně plánovanou objemnou anténu a v trupu stroje se uvolnila velká část prostoru. Avro proto chtělo projekt modifikovat i na bombardér schopný nést atomové bomby. Bombardér v tu chvíli měl nahradit britské V Bombers a vzlet prvního modifikovaného stroje určeného již jen pro dvoučlennou posádku měl být v roce 1959. Nicméně letoun Avro 730 nikdy nezvlétl a celý projekt byl ukončen v roce 1957.
Technologická konkurence s MiGy a úloha Avro 730
Jedním z důvodů, proč projekt Avro 730 byla rychlá modernizace sovětské protivzdušné obrany, kdy bylo jasné, že klasické letouny se přes obranu SSSR nedostanou a preferovanou technologií se staly rakety. Stroje jako MiG-21, které se staly symbolem sovětského letectva, představovaly pro britské i americké bombardéry vážnou hrozbu. Přestože Avro 730 sliboval výkon v oblasti rychlosti a výšky letu, byl navržen v době, kdy bylo čím dál jasnější, že proti strojům typu MiG-21 bude těžké uspět, což vedlo k upřednostňování raketových technologií před letadly s posádkou. To stejné platilo víceméně i pro osudy bombardérů “V”.
Zdroj: bisbos.com, Nationalinterest.com, www.pilots.co.za
Psali jsme
V reakci na boom západních letounů po druhé světové válce Stalin žádal výkonnější bombardér pro SSSR. Přetahovaná dala vzniknout letounu Mjasiščev...
Tagy