foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Michael Caine ve filmu Zulu
Maurice Joseph Micklewhite, ročník 1933, byl tak jako mnozí další v jeho věku v květnu 1951 povolán do britské armády k 1. praporu Royal Fusiliers. Napřed byl nasazen v Německu na velitelství Rýnské armády v Iserlohnu, a v srpnu 1952 pak dorazil do Koreje. Byl nasazen na frontové linii podél řeky Samičchon, zažil zde zuřivé boje a účastnil se nebezpečných nočních hlídek na území nikoho. Znáte jej pod jménem Michael Caine, Sir Michael Caine, nejen z řady proslulých válečných velkofilmů.
Vojenská služba mu nebyla cizí. Jeho otec, prodejce ryb, během druhé světové války sloužil a stejně jako mnoho Britů i Caine a jeho rodina pociťovali válku každý den. Rodina odešla v období tzv. Blitzu, tj. bombardovacích útoků Luftwaffe proti Londýnu, z města, Caine se tam ale v 16 letech vrátil a začal pracovat na příležitostných brigádách pro filmový průmysl.
Psali jsme
Mezi známými herci známými z úspěšných velkofilmů, kteří mají za sebou vojenskou službu a nasazení během ostrého válečného konfliktu, najdeme...
V roce 1951 byl povolán do britské armády. Po krátkém působení v jednotkách okupujících Německo byl poslán na bojový výcvik do Japonska a nakonec se vylodil v Koreji. Caine a 1. prapor Royal Fusiliers působili poblíž dnešní hranice mezi Severní a Jižní Koreou na 38. rovnoběžce, v údolí řeky Samičchonu. V době příjezdu do Koreje mu bylo pouhých 19 let. O Koreji nevěděl nic, ani o válce nebo o tom, proč obě strany bojují. Veškeré zkušenosti z armády před odjezdem do Koreje se týkaly střelby na střelnici s již poněkud zastaralou opakovací puškou Lee-Enfield ráže .303 (7,71 mm), kterou britská pěchota bojovala od konce 19. století.
Sám pocházel ze skromných poměrů. Ke komunismu měl naivní, pozitivní přístup. Realita ho z něj vyléčila. V údolí řeky Samičchon bojoval během denních i nočních akcí a způsob, jakým velitelé hnali nepřítele do masových útoků, jej znechucoval.
Později popisoval, jak noc rozzářily nepřátelské světlice osvětlující bojiště a masy nepřátel se řítily proti britským zákopům. Když poprvé uslyšel zvuk čínské polnice, sotva se stačil zeptat svého kamaráda, o co jde, ale už se přidaly polnic stovky. „Před námi se rozzářilo děsivé panorama,“ vzpomínal. „Tisíce Číňanů postupujících k našim pozicím, vedených oddíly démonických trubačů. Dělostřelectvo spustilo palbu, ale oni stále pokračovali, pochodovali vstříc našim kulometům a jisté smrti.“ Popisoval minové pole, které vybudovali na obranu před takovou lidskou vlnou, „bylo náhle nepodstatné“ – vlna za vlnou čínských pěšáků v něm páchala sebevraždu, vrhali se na ostnatý drát, aby jejich těla mohla být použita jako lávka přes překážku. „Nakonec byli poraženi. Ale byli šíleně stateční.“ Možná zfanatizovaní, a spíše neměli na výběr.
Nejblíže smrti byl on osobně během války při jedné noční hlídce v zemi nikoho. Byl to okamžik, který ho podle jeho slov dodnes pronásleduje: „Po zbytek života jsem prožíval každý zatracený okamžik od chvíle, kdy jsem se probudil, až do chvíle, kdy jsem šel spát.“ Před hlídkou se tři britští vojáci pokryli bahnem a repelentem proti komárům, aby se dostali hlouběji do údolí, do oblasti, o kterou bojovali několik týdnů. Mířili k čínským liniím, aby se pokusili získat informace. Na cestě zpět k vlastním liniím náhle ucítili ve vzduchu česnek.
Psali jsme
USS Wisconsin, bitevní loď, která svými 406mm děly rozsévala zkázu daleko za mořský horizont. Během Korejské války se ukázala jako mistr palby...
„Číňané jedli česnek jako žvýkačku, uvědomili jsme si, že nás sledují.“ Fusiliers se vrhli na zem a jednotka čínských pronásledovatelů je začala v porostu hledat. Než aby zemřeli v plevelu, a odhalení bylo otázkou času, rozhodli se Britové nepřátele překvapit a napadnout palbou s cílem „vzít jich s sebou tolik, kolik jen budou moci.“ Překvapeným Číňanům úspěšně unikli.
Ve své autobiografii z roku 2010 mj. napíše: „Vím, jaké to je, když vás pošlou bojovat do nepopulární války, které doma nikdo nerozumí a nikoho nezajímá. A pak se vrátit a setkat se s naprostým nepochopením. Nebo ještě hůř, lhostejností.“ A vyslovil se také pro obnovení povinné prezenční služby u armády: „Jen říkám, ať je na šest měsíců pošlou do armády. Jste tam proto, abyste se naučili bránit svou zemi. Patříte své zemi. Když pak z armády odejdete, budete mít spíše pocit sounáležitosti než sklony k násilí.“
video: youtube
V roce 1953 onemocněl v Koreji malárií a válčiště opustil. O tři roky později si pod uměleckým jménem Michael Caine poprvé zahrál ve filmu: vojína britské armády v Koreji ve snímku A Hill in Korea. A válečných a dalších filmů následoval bezpočet. Nejproslulejší role ztvárnil ve filmech Zulu (1964), Bitva o Británii (1969), Orel přistál (1976) nebo Příliš vzdálený most (1977). A vidět jsme jej mohli také ve snímcích Inception (Počátek, 2010) nebo Interstellar (2014).
Zdroj: The Giant Killer, Wikipedia.org
Tagy