Čínsko-sovětská hraniční válka (1969)

22. 03. 201910:00

V čínské občanské válce mezi Mao Ce-tungem vedenými komunisty a Čankajškovými nacionalisty zvítězili definitivně v roce 1949 komunisté. Nacionalisté se stáhli na Tchaj-wan a pevninská Čína zůstala v moci strany pokroku na věčné časy a nikdy jinak. Na letošek připadá 50. výročí konfliktu, který vypukl v táboře míru a socialismu na hranicích mezi Sovětským svazem a Čínskou lidovou republikou. Sovětský traktor pokojně oral pole a byl napaden čínskými tanky. Palbu opětoval a po zničení nepřítele odletěl na základnu.

Není složité pochopit, proč si oba režimy vzájemně přestaly vyhovovat. SSSR si v čele se Stalinem i následujícími soudruhy celkem přirozeně nárokoval vedoucí úlohu v internacionálním hnutí, a jeho vztah k ČLR byl ambivalentní: na jednu stranu samozřejmě tamní komunisty podpořil, na druhou stranu bylo zřejmé, že obrovská a lidnatá země má potenciál vyrůst ve velmoc, která se bude svými parametry vymykat běžným sovětským satelitům - tedy relativně malým zemím na SSSR politicky a do různé míry také ekonomicky závislých, které bylo snadné v případě odstředivých tendencí "pacifikovat" silou. A Čína rozhodně své vlastní ambice měla. Vztahům nepřispěla Chruščovova postalinovská perestrojka. Přes odlišné priority a mj. rozdílný přístup ke korejské válce v letech 1951-1953 by Mao Ce-tung ochoten respektovat Stalina. Do té míry, že uznal nezávilost Mongolska. Stalinovy pohrobky čím dál méně. Hledal, dosti neúspěšně - leč vytrvale, vlastní cesty.

Čínská politika byla svým výrazem agresívnější a sebevědomější. Maovi nevyhovovala Chruščovova ochota vycházet se západním světem a především USA smírně. Vzájemná nedůvěra se promítla mj. do čínského jaderného programu. Čína usilovala o členství v jaderném klubu a SSSR ji zprvu technologicky podporoval, ale při zhoršujících se vztazích koncem 50. let svou podporu stáhl. Přesto se Číňanům podařilo vlastní vývoj dokončit a v roce 1964 provedli svůj první úspěšný jaderný pokus a o tři roky později vyvinuli a vyzkoušeli i bombu vodíkovou.

Tím dále vzrostlo Maovo sebevědomí. Soupeření se Sovětským svazem pokročilo do další fáze. Ambicí ČLR bylo chopit se vůdčí role, dle vlastního výkladu Čína, nikoli SSSR, byla pravou dědičkou původní marx-leninské ideologie. Ruku v ruce s tím vypukly hraniční spory o území. A čínské ambice měly odezvu i v dalších komunistických zemích v oblasti, především v KLDR a ve Vietnamu, a Čína se dostávala do izolace, což na druhou stranu tím více hrozilo přerůst v otevřený konflikt. Mao začal o SSSR hovořit jako o nepříteli a dokonce smrtelném nepříteli. A jeho premiér Čou En-lai dokonce předpověděl, že hraniční válka se SSSR začne dříve než válka s americkými imperialisty. A měl pravdu.

Incidentů na hranicích, a incidentů s ostrou střelbou, přibývalo. V podstatě regulérní válečné operace se rozhořely o ostrov Damanskij v březnu 1969. Operace s podporou dělostřelectva a minometů, nasazením obrněných transportérů BTR-60, a dokonce čtyř sovětských tanků T-62, z nichž jeden byl v boji ztracen. A Číňany později vystaven v Pekingu jako válečná trofej. Navzdory oficiálnímu zákazu, aby se do akcí zapojily jednotky Rudé armády, byly v kritické situaci nasazeny raketomety BM-21 GRAD - šlo o jejich historicky první bojové nasazení, a mělo zdrcující účinek. Čínské pokusy ostrov obsadit byly odraženy.

Nešlo ani zdaleka o jediný případ. Střety probíhaly na kazašské hranici, na Amuru a dalších místech. Incidentů byly tisíce (ke konci roku je jich uváděno 4584), včetně odraženého čínského výpadu na sovětské území v Semipalatinské oblasti v srpnu. V zásadě všechny střety končily sovětským vojenským úspěchem.

Pokusy o diplomatické řešení byly zahájeny u příležitosti pohřbu Ho Či Mina, vietnamského vůdce, 11. září 1969. Byla zastavena palba. Problémy přetrvávaly, ačkoli se Čína začala po Maově smrti proměňovat. Nástupce Teng Siao-pching provedl řadu úspěšných hospodářských reforem. Přesto napětí nemizelo. Koncem 70. let dokonce v reakci na čínsko-vietnamskou válku převeleli Sověti část jednotek z NDR na čínskou hranici. Normalizace nastala až za normalizace, resp. Gorbačovovy perestrojky.