Císařovy neviditelné letouny

Císařovy neviditelné letouny
Popisek: Linke-Hofmann R.I 8/15
11 / 02 / 2019, 10:00

Pro technický úspěch bojového letounu je kromě rychlosti a výzbroje důležitý ještě jeden faktor – maskování. Proto se v počátcích letectví, alespoň na německé straně, prováděly pokusy s různými maskovacími vzory.

Jakmile se však změnilo počasí, bylo maskování většinou neúčinné, neboť jeho obraz již neodpovídal okolním podmínkám. Nejlepším maskováním je samozřejmě neviditelnost. Neviditelnosti se mělo docílit pokrytím nosných ploch potahovým materiálem zvaným „Cellon“.

psali jsme: Anděl pomsty maďarských bolševiků na Slovensku - bombardovací eso Bedřich Starý

Tento materiál se také označoval jako D-Bespannung (Durchsichtige Bespannung – průhledný potah). Cellon je průhledný materiál z Acetátceluozy, který byl v roce 1901 vyvinut společností IG Farben jako náhrada za výbušnou Nitroceluozu.

Pro účely potahu se používala Cellon o tloušťce 0,4 mm. Pro testy se použily stroje jako B. Albatros B. III, ale také větší stroje jako bombardér R.I 8/15.

Neviditelný bombardér

Tyto pokusy probíhaly na letišti Berlin-Döberitz. O pokrok při vývoji „Cellonových letounů“ se zasloužil zejména Carl Duisberg, ředitel IG Farben.

Nicméně, letoun pokrytý Cellonem měl i několik nevýhod. Pokud byl Cellon vystaven slunečnímu světlu, silné jej odrážel, někdy dokonce jako zrcadlo. Tím se samozřejmě dosáhlo naprostého opaku toužebné neviditelnosti. Pak měl Cellon ještě jinou rozhodující nevýhodu: ve vlhkem počasí či dešti, se Cellon roztahoval. Na potahu se tak vytvářely záhyby a vrásky, nosné plochy ztrácely vztlak a třepotaly se. Toto třepotání potahu vedlo k roztržení potahu a zřícení letounu. Kromě již zmíněného vlhkého prostředí se jinak potah z Cellonu choval stabilně. Pokud se, ale v důsledku nepřátelské palby vytvořil v potahu sebemenší průstřel, potah se opět okamžitě trhal. Z těchto důvodu byl stroj s tímto potahem označen jako nepříliš bezpečný.

Linke Hofman

V průvodním dopise k této fotografické prezentaci zmínil Dr. Nauber 28. Října 1916, že tvorba „vrásek smutku“ byla odstraněna změnami. O jaké změny se jednalo však bohužel neuvedl. Zkoušky tehdy musely již tak pokročit, že se už uvažovalo o zaopatření potřebného materiálu.

V ručně psané poznámce Carl Duisberg vysvětluje: " Podle sdělení poručíka Neuberta z Berlínské letecké inspekce, je pro neviditelné letouny, systém vážka, potřeba měsíčně 50 000 kg Cellonu. V případě nedostatku materiálu se použijí Cellonové desky a skla. Do teď brání využití Cellonových desek jako hlavního zdroje jejich obtížnější výroba. Horlavá tkaná Nitroceluoza je však na rozdíl od nehořlavého Cellonu snadněji dostupná. Pokud srovnáme Cellonové desky s Nitroceluozou, trvá výroba desky o 2 hodiny déle než 6 hodinová výroba tkaniny."

psali jsme: Historie: 17. září 1916 sestřelil Rudý Baron prvního nepřítele

Stroje se kterými poručík Dr. Neubert pracoval byli stíhačky. Ale experimentovalo se i s bombardéry či velkými letouny. Do roku 1918 zde byli dvě R(riesenflugzeug) – V(velké letadlo) – oddělení. Jedno v Berlin-Döberitz a druhé v Köln Butzweilerhof, kde už roku 1916 pro tyto letouny postavily obrovský hangár.

Neviditelný letoun

Přes výše popsané problémy, se v letectví později materiál Cellon opět objevil. Jeden z nejvíce vizionářských leteckých inženýrů Německé historie, Walter Horten, použil zesílený Cellon jako materiál pro překryt kabiny stroje Horten Ho V c, který konstruoval na letišti Köln-Ostheim.

Horten

 

 

Autor: Lukáš Klein

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace