Bitevní křižník, jedna z "geniálních" myšlenek admirála „Jackie“ Fishera. Obrovský křižník s výzbrojí bitevní lodě, ale s co nejvýkonnějšími motory a slabším pancéřováním. Loď, která měla být schopna zničit téměř vše, co se na moři vyskytovalo, a před silnějšími bitevními loděmi měla díky vysoké rychlosti uniknout.
Císařské Německo bylo v konstrukci lodí o něco pozadu, a velkoadmirál Tirpitz hodlal britskou cestu rychlé, silně ozbrojené a špatně pancéřované lodi okopírovat. Naštěstí zbytek admirality a německý císař Willhelm II. s tímto konceptem nesouhlasili a proto byl první německý bitevní křižník velmi odlišný od těch britských.
SMS Von der Tann měl hlavní děla menší ráže, ale střílející rychleji a byl i o něco pomalejší než jeho britské protějšky. Ale jeho pancéřování bylo téměř dvojnásobné oproti první třídě britských křižníků Invincible. Britům trvalo téměř devět let, než přivedli na svět bitevní křižník se stejnou úrovní pancéřování jako měl Von der Tann – legendární "Mighty" Hood.
Po SMS Von der Tann přišly lodě třídy Moltke (SMS Moltke a SMS Goeben) a jedna loď své třídy SMS Seydlitz. Každá byla samozřejmě lepší než její předchůdci.
Vrcholem byla třída Derfflinger, ve které vznikly tři lodě – SMS Derfflinger, SMS Lutzov a SMS Hindenburg. Poslední loď byla třídou sama o sobě, kdy se němečtí inženýři poučili na předchozích dvou lodích a implementovali změny designu na základě zkušeností s Derfflingerem a Lutzovem.
SMS Seydlitz naprosto jednoznačně prokázal nadřazenost německé konstrukční školy nad britským originálem dokonce několikrát. Během souboje s britským bitevním křižníkem HMS Lion v bitvě u Dogger Banku byl Seydlitz zasažen granátem hlavní ráže 343 mm a došlo k výbuchu korditových náloží a loď jen zázrakem nevybuchla. Tato cenná lekce kterou britský bitevník Němcům uštědřil měla za důsledek posílení pancéřování nad muničními sklady a zvýšení odolnosti německých bitevních křižníků.
Opět to dokázal Seydlitz, který v bitve u Skagerraku (Jutska) obdržel 21 ran z děl svých britských protivníků a dokonce i zásah torpédem. Celkem byl zasažen osmi granáty ráže 380 mm, šesti 305 mm a několika menší ráže...
.jpg)
Ne nadarmo byl ale tento stroj pokládán za jeden z nejlepších německých bitevních křižníků. Loď plná vody se dovlekla zpětným chodem do přístavu Wilhelmshaven, kde byl bitevník opraven.
Seydlitz válku přežil a 24. listopadu se ocitl v internaci se zbytkem německé Hochseeflotte v britské Scapa Flow. Zde 21.6.1919 na příkaz německého kontraadmirála von Reutera němečtí námořníci své lodě potápí. Císařův nepotopitelný bitevní křižník mizí pod hladinou v 13:50.
Zdroj: Válečné lodě: 1. světová válka, Reddit.com, Naval Encyclopedia