foto: Vitaly V. Kuzmin, CC BY-SA 4.0/Ruská fregata varianty Parchim II
Koncem 70. let byla v tehdejší Německé demokratické republice pro Lidové námořnictvo (Volksmarine) vyvinuta malá válečná plavidla, korvety označené v kódu NATO jako třída Parchim, určené především k protiponorkovému boji v pobřežních vodách, speciálně proti malým západoněmeckým dieselovým ponorkám typu 206. Korvety Parchim si objednal rovněž Sovětský svaz.
Část produkce korvet Parchim byla objednána Sovětským námořnictvem - především proto, aby byla snížena jednotková cena korvet. Sověti měli totiž k dispozici výkonnější lodě vlastní konstrukce. Dodnes je v Rusku v aktivní službě šest Parchimů II, a čtrnáct jich provozuje Indonéské námořnictvo.
Korvety třídy Parchim (v německém označení jako Projekt 133.1, v sovětském jako Projekt 1331M, Parchim II) východoněmeckého Lidového námořnictva nahrazovaly od roku 1985 ve službě staré stíhače ponorek U-Boot-Jäger Projekt 12, v kódu NATO třída Hai. Výhodou nových plavidel bylo, že při 800 tunách plného výtlaku si mohly dovolit opustit pobřežní vody a plout na otevřeném moři. Odlišovaly se od staršího typu také na svou dobu pokročilým hydro-akustickým systémem, složeným z příďového a ponorného sonaru, který poskytoval lepší přehled o objektech pod hladinou v okolí korvety.
Psali jsme
S vypuknutím druhé světové války a po zkušenostech s Německem vyhlášenou neomezenou ponorkovou válkou z let 1917 a 1918 bylo ve Velké...
Proti objeveným ponorkám mohly korvety nasadit účinná 400mm akusticky nebo po drátu naváděná torpéda. Kromě nich Parchimy nesly také dvanáctihlavňové vrhače hlubinných náloží RBU-6000 s dostřelem 350-6000 m, jimiž se mohly mj. bránit před torpédy nepřátelských ponorek, nebo zasahovat ponorky až v hloubce 500 m.
Kromě protiponorkové výzbroje nesly korvety třídy Parchim až 60 min, a hlavňovou výzbroj v podobě dvouhlavňového 57mm kanónu AK-725, 30mm dvouhlavňového automatického kanónu AK-230 a protiletadlové střely 9K32, resp. SA-N-5 (Strela II). Chyběla jim radarem naváděná protivzdušná obrana, a při svém nasazení tedy musely spoléhat na ochranu letectva, pozemní protivzdušné obrany nebo silnějších lodí, zejména fregat třídy Koni, což do jisté míry negovalo výhodu spočívající v jejich schopnosti plout na otevřeném moři.
Šestnáct korvet třídy Parchim zakoupila v roce 1992 Indonésie, kde jich dodnes slouží čtrnáct jako třída Kapitan Patimura. Dvanáct lodí zakoupil Sovětský svaz, jehož motivací byla spíše podpora východoněmeckého loďařského průmyslu, protože disponoval v této kategorii silnějšími loděmi domácí konstrukce, především korvetami Projektu 1124 (v kódu NATO Grisha). Šest jich je dosud ve službě v rámci Baltského loďstva.
Korvety třídy Parchim s osmedsátičlennou posádkou jsou 72 m dlouhé, 9,4 m široké, mají ponor 4,6 m, a pohon o výkonu 14250 k jim dává nejvyšší rychlost 24,7 uzlu.
Zdroj: history.net
Tagy