V dějinách lidstva existují šifry a kódy, o kterých lze bez přehánění říci, že vyhrály války - nebo se o vítězství přinejmenším významně zasadily. Jednou z nich je i Cronfeldova šifra, geniálně jednoduchý kryptografický způsob utajeného předávání informací. Za 1. světové války ho používala unikátní, široce rozvětvená sabotážní organizace francouzských zajatců, která provedla v německém týlu obrovské množství diverzí. I díky nim se německé hospodářství v roce 1918 zhroutilo, což donutilo válkychtivé německé generály ke kapitulaci.
Francouzský generální štáb vypracoval za Velké války pozoruhodný sabotážní plán. V německém zajetí byly statisíce francouzských vojáků, kteří byli odesíláni na nucené práce do zemědělství i do průmyslu. Přitom každý z nich byl potencionálním bojovníkem v týlu nepřítele, protože podle válečného řádu francouzské armády byl „… každý voják povinen sloužit své vlasti také v zajetí...“ Mohl tak mohl bojovat i v zajetí a škodit Němcům a jejich hospodářství, které živilo jejich armády.
Jak to dokázali? Francouzští zajatci dostávali z domova přes Červený kříž balíčky s jídlem na přilepšenou. Ty ale u vybraných mužů obsahovali nejen jídlo a kuřivo, ale také umně zamaskované pokyny k diverzím - a sabotážní materiál. V buchtách, bochnících chleba, konzervách a sklenicích se zavařeninami byly totiž ukryty kapsle s vysoce účinnými jedy k nakažení dobytka, ampulky s kyselinou sírovou určené k ničení sklizené úrody brambor nebo třeba zápalné kapsle se zpožďovačem, které dokázaly třeba až půl dne po odchodu zajatců podpálit stohy slámy nebo skladiště. Spolu s jídlem byly vojákům také skrytě posílány pokyny k jejich použití, které byly šifrovány právě Cronfeldovým klíčem.
Němci přišli na stopu francouzským sabotérům nešťastnou náhodou, když při rutinní prohlídce jednoho z baráků zajateckého tábora 12/II našli u zajatce seržanta Michela Dubouchyho pokyny k dalším akcím. Ty měl Dubouchy ukryté v umělé sardince, přidané do konzervy, která se však bohužel při příchodu bachařů na barák zvrhla a pozorný feldwebl si makety všiml. Seržant Dubouchy byl v rozporu s mezinárodním válečným právem krutě mučen. Přiznal, že je jedním z velitelů a instruktorů sabotážní organizace a do zajetí se dostal podvodem. V jeho slamníku Němci objevili další zašifrované pokyny, ale Francouz statečně odmítal vyzradit kód. Německým dešifrantům bylo jasné, že se musí jednat o jednoduchou šifru, protože Dubouchy těžko mohl v podmínkách zajetí bez pomůcek provádět složité matematické úkony k dešifrování zpráv.
Tristan Busch, jeden z německých „lamačů kódů“, po válce vzpomínal, že jeho týmu trvalo několik týdnů, než na systém přišli. Vyzkoušeli postupně všechny známé „polní“ šifry, počínaje kódem Alexandra Velikého, až si nakonec jeden z nich vzpomněl právě na Cronfeldův klíč. Jeho princip je jednoduchý. Pod čistý text se napíše stále se opakující číselný kód, přičemž každé písmeno textu „in claris“ se posune o tolik míst doprava, jaké číslo je pod ním napsáno. Znovu a znovu zkoušeli Němci všechny možné kombinace čísel, které si mohl Dubouchy snadno zapamatovat z hlavy, až Busche napadlo použít jeho zajatecké číslo 42536, ale obráceně. Když depeši rozšifrovali, nestačili zírat nad genialitou francouzské zpravodajské služby: „...Tuby s aspirinem obsahují nové, neobyčejně účinné tablety k nakažení dobytka. Musí být dány tři hodiny před soumrakem do žlabů s pící. Zároveň musí být umístěny do slámy podestýlky malé rourky, které jsou v krabičkách s cigaretami. Požáry vzniknou v noci, nakažený dobytek bude odveden do sousedních stájí, kde infikuje tamní stáda. Tak vzniknou epidemie.
Větší zápalné zařízení je ukryto v doutnících, v každé krabici s 50 doutníky je 10 zápalných rourek. V každé plechovce s mlékem je pět párů malých fiolek, které je třeba umístit po dvou na oba konce doutníku šest hodin před plánovaným požárem. Odstranit uzávěry s dobře upevnit! Použít ve skladech, mlýnech, chemických továrnách, skladech dříví tři hodiny před skončením práce. Požáry pak vypuknou, když už zajatci dávno opustí pracoviště. Velký význam má zakládání ledních požárů, prostředky k akci jsou už na cestě...“
Seržant Michel Dubouchy, narozen 4. června 1896, byl postaven před soud a opět v rozporu s válečným právem (neboť jen plnil rozkazy a navíc byl v té chvíli ve vojenské uniformě, ne v civilu) Němci popraven. Jeho vraždu a rozlomení francouzského kódu sice Němci v médiích hlasitě oslavovali, ale k jejich zděšení sabotáže ani po Dubouchyho popravě nepřestaly. Seržant byl totiž jen jedním z mnoha vojáků neviditelné armády francouzských zajatců. Ačkoliv Němci slavili údajné vítězství své výzvědné služby, ostatní muži této tajné podzemní armády dál rozsévali smrt, oheň, nemoci a zmar v německém týlu, a to až do samého konce války, kterou tak významně zkrátili. Dešifrovaná depeše v krabičce sardinek tak sice pomohla Němcům odhalit systém, francouzská odbojová organizace v týlu nepřítele ale zůstala až do posledních výstřelů Velké války významným pomocníkem jednotek bojujících na frontách.
Zdroj: V.P. Borovička: Přísně tajné šifry