Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Faberův Fw 190 po přistání v Pembrey
Dne 23. června 1942 přistál na základně RAF v britském Pembrey německý letoun Focke-Wulf Fw 190A-3, což poskytlo Britům unikátní příležitost k prozkoumání tohoto obávaného stroje. Incident odhalil technologické výhody Luftwaffe a ukázal odvahu československých letců, kteří hráli klíčovou roli v bojích s německými stíhači.
V úterý 23. června 1942 obdržela Velká Británie od nepřítele nečekaný, ale velmi vítaný dar. Na základně Královského letectva v Pembrey v Jižním Walesu přistál nepoškozený Focke-Wulf Fw 190A-3, obávaný stíhací letoun, který od svého zavedení do služby v roce 1941 přinášel německé Luftwaffe významná vítězství. Letoun byl podrobně prozkoumán, otestován a zjištěné vlastnosti se promítly do konstrukce vlastních stíhaček. Jeho slabiny navíc mohly být využity spojeneckými piloty v boji s nepřítelem. V příběhu dne sehrály významnou roli československé stíhací perutě, které s německou letkou svedly nerovný zápas. V bojích však ztratily svého velitele.
Toho dne dostal nadporučík Armin Faber, adjutant velitele III. skupiny stíhací eskadry JG 2, na základně Morlaix ve francouzské Bretani povolení k bojovému letu se 7. letkou eskadry, která byla vyzbrojena moderními letouny Fw 190. Nové stíhačky byly ve službě méně než rok, ale vzbudily významnou pozornost. Během prvních bojových letů v srpnu 1941 je piloti RAF, kteří o novém letounu dosud neměli ponětí, považovali kvůli vzdáleně podobné siluetě stroje s hvězdicovým motorem za americké Curtissy P-36 Mohawk, jež padly Němcům do rukou při kapitulaci Francie.
RAF Spitfire Mk. V vs německý Fw190
Skutečnost byla velmi dramaticky odlišná a nové německé stíhačky překonávaly Spitfiry Mk. V, tehdy hlavní stíhací letoun britského letectva, ve všech ohledech kromě poloměru zatáčky. Německý Focke-Wulf Fw 190 byl koncipován jako robustní a všestranný stíhač schopný operovat za náročných podmínek a snášet značné poškození. Naopak Spitfire Mk. V, i když byl obratnější, zaostával v mnoha klíčových ohledech. Fw 190 byl vybaven čtyřmi 20mm kanóny a dvěma 7,92mm těžkými kulomety, což mu poskytovalo výraznou výhodu v palebné síle. Jeho vzduchem chlazený motor BMW 801 navíc umožňoval lepší výkon v nízkých výškách, kde často probíhaly vzdušné souboje.
Tato technologická převaha německých stíhaček Fw 190 byla pro RAF velkou výzvou. Britské letectvo se ocitlo v situaci, kdy muselo čelit výrazně lepšímu letounu, což vedlo ke ztrátě dosavadní vzdušné nadvlády nad kanálem La Manche. Německé stíhačky mohly diktovat podmínky vzájemných střetů a RAF musela urychleně hledat způsoby, jak tuto převahu zvrátit. Zatímco letoun Spitfire zůstával ikonou RAF, bylo jasné, že v technologickém závodě je potřeba další inovace a adaptace. Britové dokonce plánovali do Francie vyslat speciální jednotky, aby nepoškozený nový letoun ukořistily. Nakonec to však „díky" Arminu Faberovi nebylo třeba.
Československý stíhací pluk RAF
Pohotovostní letouny 7. letky JG 2 startovaly ke stíhání šesti britských lehkých bombardérů Boston vracejících se z bombardovací mise nad Bretaní. Bombardéry však měly doprovod tvořený československým stíhacím plukem RAF 310., 312. a 313. perutí pod velením podplukovníka (wing commander) Aloise Vašátka, předního spojeneckého esa s 26 potvrzenými sestřely. Čechoslováci se pustili s nepřítelem do nerovného souboje, protože jejich "pětky" (Spitfire Mk.VB) za výkony Fw 190 zaostávaly. V těchto dramatických chvílích se proto ukázala neuvěřitelná odvaha a dovednost československých letců, kteří se nebáli postavit elitním a zkušeným německým pilotům. Bombardéry se dostaly zpět na základnu všechny a v pořádku, ale jejich bezpečný návrat vykoupil československý pluk ztrátou sedmi stíhačů. Mezi nimi byl také velitel, podplukovník Vašátko, který se srazil s Focke-Wulfem poddůstojníka Reuschlinga. Zatímco Němec ze zničeného stroje dokázal vyskočit a byl zajat, Vašátkovo tělo nebylo nikdy nalezeno.
Nadporučík Faber během souboje ztratil orientaci, načež si jej vyhlédl četař František Trejtnar z 310. perutě. Ve vzájemném souboji se letouny dostaly až nad Exeter a Faberovi se cílevědomého Čechoslováka nedařilo setřást. Během tohoto duelu se Trejtnar projevil jako mimořádně zručný pilot, ale na velezkušeného Němce v rychlejším stíhači bohužel nestačil. Nepřátelský pilot vystoupal do slunce, provedl tzv. Immelmannův překrut a čelním útokem svého pronásledovatele sestřelil. Trejtnarovi se však nakonec i přes zranění střepinou po zásahu z jediného funkčního Faberova kanónu podařilo z letounu vyskočit.
Těžké chvíle ovšem nastaly pro Armina Fabera, který se ještě se sestřeleným protivníkem rozloučil při průletu vojenským pozdravem. Zřejmě v rozrušení z boje a v obavách, že je v nepřátelském vzdušném prostoru zranitelný, se dopustil těžko uvěřitelné navigační chyby. Bristolský záliv zaměnil za kanál La Manche, a namísto jižního kurzu na domovskou základnu směřoval na sever, hlouběji do britského vzdušného prostoru, nad Wales. Rozhodl se přistát na nejbližším letišti, jimž byla základna RAF v Pembrey. Vlastním očím nevěřícímu pozemnímu personálu Královského letectva Herr Oberleutnant ještě před přistáním zamával křídly, aby oznámil sestřel, a pak už na britském letišti hladce přistál. Četař Jeffreys vyskočil na křídlo Focke-Wulfu a Fabera zajal namířenou signální pistolí. Pro nadporučíka Fabera to byl šok a ponížení, znásobené tím, že byl připraven na ovace. Válečné zajetí strávil v Kanadě, odkud byl vrácen do Německa ještě před koncem války ze zdravotních důvodů.
Jeho letoun Fw 190A-3 výrobního čísla 313 byl jediným svého typu, tedy stíhací verze, který spojenci ještě behěm války ukořistili bez poškození. Do Farnborough byl pro jistotu převezen rozebrán na náklaďáku, jelikož riskovat přelet nebylo na místě. Ve Farnborough pak letoun dostal britskou kamufláž a výsostné znaky a od července byly zahájeny jeho zkoušky včetně celkem devíti hodin letu, které poskytly RAF mimořádně cenné informace o vlastnostech nebezpečného stroje protivníka. Po deseti dnech technického testování byl převeden do Duxfordu k jednotce zabývající se vývojem taktiky vzdušného boje, kde létal cvičné souboje proti Spitfiru nové verze Mk.IX. Tento letoun byl britskou odpovědí právě na Fw 190. V lednu 1943 byl německý stroj podroben dalším testům a konečně v září stejného roku byl definitivně odepsán a rozebrán na šrot.
Zdroj: fcafa.com, britannica.com, planehistoria.com, youtube.com