Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Faberův Fw 190 po přistání v Pembrey
23. června 1942 dostala Velká Británie od nepřítele velice vítaný dar. Na základně Královského letectva v Pembrey v Jižním Walesu přistál nepoškozený Focke-Wulf Fw 190A-3, protivníkův nebezpečný stíhací letoun, který vychyloval od svého zavedení do služby v roce 1941 v některých ohledech výhody na stranu německé Luftwaffe. Letoun byl podrobně prozkoumán, otestován, zjištěné vlastnosti se promítly do konstrukce vlastních stíhaček, a jeho slabiny mohly být využity piloty v boji. V příběhu dne sehráli svou roli československé stíhací perutě, které s německou letkou svedly nerovný zápas a přišly o svého velitele.
Toho dne dostal nadporučík Armin Faber, adjutant velitele III. skupiny stíhací eskadry JG 2, na základně Morlaix ve francouzské Bretani povolení k bojovému letu se 7. letkou eskadry, která byla vyzbrojena moderními letouny Fw 190. Nové stíhačky byly ve službě méně než rok, ale vzbudily pozornost. Během prvních bojových letů v srpnu 1941 je piloti RAF, kteří o novém letounu dosud neměli ponětí, považovali kvůli vzdáleně podobné siluetě stroje s hvězdicovým motorem za americké Curtissy P-36 Mohawk, jež padly Němcům do rukou při kapitulaci Francie.
Skutečnost byla velmi dramaticky odlišná a nové německé stíhačky překonávaly Spitfiry Mk. V, tehdy hlavní stíhací letoun britského letectva, ve všech ohledech, kromě poloměru zatáčky. Měly vyšší palebnou sílu, v nižších výškách byly rychlejší, a v důsledku RAF přišla o dosavadní zřejmou převahu nad kanálem. Britové dokonce plánovali do Francie vyslat speciální jednotky, aby nepoškozený nový letoun ukořistily. Nakonec to nebylo "díky" Arminu Faberovi třeba.
Pohotovostní letouny 7. letky JG 2 startovaly ke stíhání šesti britských lehkých bombardérů Boston vracejících se z bombardovací mise nad Bretaní. Bombardéry však měly doprovod tvořený československým stíhacím plukem RAF: 310., 312. a 313. perutí pod velením podplukovníka (wing commander) Aloise Vašátka, předního spojeneckého esa s 26 potvrzenými sestřely. A Čechoslováci se pustili s nepřítelem do křížku - nerovného křížku, protože jejich "pětky" (Spitfire Mk.VB), jak bylo řečeno, za výkony Fw 190 zaostávaly, a piloti JG 2 byli zkušenými protivníky. Bombardéry se dostaly zpět na základnu všechny a v pořádku, ale jejich bezpečný návrat vykoupil československý pluk ztrátou sedmi stíhačů, mezi nimi svého velitele, který se srazil s Focke-Wulfem poddůstojníka Reuschlinga, a zatímco Němec ze zničeného stroje dokázal vyskočit a byl zajat, Vašátkovo tělo nebylo nalezeno.
Nadporučík Faber během souboje ztratil orientaci, načež si jej vyhlédl četař František Trejtnar od 310. perutě, a ve vzájemném souboji se dostaly od ostatních hodně na sever až nad Exeter a Faberovi se cílevědomého Čechoslováka nedařilo setřást. Němec vystoupal do slunce, provedl tzv. Immelmannův zvrat a čelním útokem svého pronásledovatele sestřelil. Trejtnarovi se podařilo z letounu vyskočit a zachránil se přes zranění střepinou po zásahu z jediného funkčního Faberova kanónu na padáku.
Těžké chvíle ovšem nastaly pro Armina Fabera, který se se sestřeleným protivníkem rozloučil vojenským pozdravem při průletu. Zřejmě v rozrušení z boje a v obavách, že je v nepřátelském vzdušném prostoru zranitelný, dopustil se těžko uvěřitelné navigační chyby. Bristolský záliv zaměnil za kanál La Manche, a namísto jižního kurzu na domovskou základnu směřoval na sever, hlouběji do britského vzdušného prostoru, nad Wales. A rozhodl se přistát na nejbližším letišti, jimž byla základna RAF v Pembrey. Vlastním očím nevěřícímu pozemnímu personálu Královského letectva Herr Oberleutnant ještě před přistáním zamával křídly, aby oznámil sestřel, a pak už na britském letišti hladce přistál.
Četař Jeffreys vyskočil na křídlo Focke-Wulfu a Fabera zajal namířenou signální pistolí. Pro nadporučíka Fabera to byl šok a ponížení, znásobené tím, že byl připraven na ovace. Válečné zajetí strávil v Kanadě, odkud byl vrácen do Německa ještě před koncem války ze zdravotních důvodů.
video: youtube
Jeho letoun Fw 190A-3 výrobního čísla 313 byl jediným svého typu, který se spojencům dostal během války nepoškozený do rukou (míněno Fw 190 stíhací verze; bombardovacích a stíhacích bombardovacích bylo více). Do Farnborough byl pro jistotu převezen rozebrán na náklaďáku - riskovat přelet nebylo na místě. Ve Farnborough pak letoun dostal britskou kamufláž a výsostné znaky a od července byly zahájeny jeho zkoušky včetně celkem devíti hodin letu, které poskytly RAF mimořádně cenné informace o vlastnostech nebezpečného protivníka.
Po deseti dnech technického testování byl převeden do Duxfordu k jednotce zabývající se vývojem taktiky vzdušného boje, kde létal cvičné souboje proti Spitfiru nové verze: Mk.IX, který byl britskou odpovědí právě na Fw 190. V ledna 1943 byl podroben dalším testům, a konečně v září 1943 byl definitivně odepsán a rozebrán na šrot.
Zdroj: fcafa.com, wikipedia.org