Americká občanská válka, známá rovněž jako válka jihu proti severu je historiky považována za první moderní válku. Důvodem je rozsáhlý posun v technologiích a ve srovnání s minulostí mnoho druhů nových zbraní. Na moři a velkých řekách se jednalo o obrněné lodě, ponorky, torpédovky, torpéda, dálkově odpalované miny a další vynálezy.
Nicméně, stále se osvědčovaly klasické formy vedení boje. Jedním z nich je ničení obchodního loďstva protivníka s cílem zhoršení jeho zásobovací situace, ať již z hlediska strategického materiálu pro vyzbrojování, nebo jen potravin.
Konfederace (jih) měla ve srovnání s Unií (sever) sice lepší důstojníky a vojáky, avšak výrazně horší technologickou základnu a startovní pozici z hlediska loďstva. Právě tento faktor však dotlačil konfederáty k vývoji a výrobě nových druhů výzbroje, jako kasematní obrněnec Virginia (původně fregata Merrimac), nebo ponorky Hunley a jejich v podstatě úspěšného bojového nasazení. Vzhledem k zoufalému nedostatku hutí, zbrojovek a loděnic, objednávali konfederaci velké množství výzbroje v zahraničí, včetně lodí. Hlavním dodavatelem byla Anglie, která měla potřebný průmysl a zároveň potřebovala bavlnu produkovanou a území Konfederace.
Stavbu prvních lodí pro konfederaci v Británii zajistil kapitán James Dunwoody Bulloch (některé zdroje uváději Bullock), který před válkou sloužil ve válečném námořnictvu USA. Jako mnozí jiní američtí důstojníci dal po vypuknutí bojů přednost službě rodného státu před federální vládou. Oficiálně působil jako obchodník, ale ve skutečnosti se jednalo, moderně řečeno o tajného agenta vlády Jefersona Davise. Velká Británie byla oficiálně neutrální, ale její sympatie patřily Konfederaci. Podobných agentů konfederace působilo v Anglii víc a byli ve stálém střetu s agenty Unie. Údajně došlo i k několika vraždám provedeným najatými zabijáky z anglického podsvětí.
Bulloch objednal a s pomocí bankéře Trenholma zaplatil stavbu dvou lodí určených k prorážení unijní blokády, která nepříjemně svírala pobřeží Konfederace. Jednalo se o paroplachetní šroubové šalupy a oficiálně byly v rámci konfederačního loďstva označovány jako prorážeče blokády (blocade runners) a dostaly jména Alabama a Florida, podle dvou států Konfederace. Jako všechny konfederační lodě nesly před jménem označení CCS (Confederate States Ship), tedy loď konfederačních států. Postavila je známá loděnice John Laird z Birkeheadu, každou za 250 000 dolarů. V rámci utajení byla Alabama oficiálně pokřtěna jako Erica. Nicméně agenti Unie ji objevili a ministr Adams intervenoval u britského státního sekretáře Russella. Ten nařídil, aby loď byla zabavena pro porušení neutrality.
Nicméně Bulloch a Laird sehráli komedii a nabídli veřejně obyvatelstvu vyhlídkovou plavbu. Erica byla v té dob již dokončena, spuštěna na vodu a vyzbrojena. Nelze vyloučit, že britské ministerstvo zahraničí s rozkazem k zabavení nespěchalo. Nešlo jen o sympatie ke Konfederaci, ale rovněž nezanedbatelný zisk britských loděnic, protože podobných lodí se stavělo víc. Zároveň však bylo třeba zachovat tvář, neb vlk se nažral a koza zůstala celá. Po odplutí z přístavu dne 26. července 1862 byli návštěvníci zdvořile požádáni, aby přesedli do člunů a loď vyrazila k Azorským ostrovům. Tam na ni čekaly dvě konfederační lodě s posádkou a zbytkem výzbroje. Velení převzal zkušený kapitám Rafael Semmes a s ním i kaperský list od prezidenta Davise, který ho opravňoval k zajímání unijních lodí. Díky tomu měli všichni příslušníci posádky právo na podíl na kořisti. Můžeme bez velké nadsázky konstatovat, že kaperské lodě byli ve skutečnosti pirátské, jen pod státní ochranou. Je třeba přiznat, že se k zajatcům obvykle chovali lépe, než klasičtí piráty dob Morgana či l´Olonoise.
Při slově šalupa si někdo možná představí nějakou malou lodičku, ale opak je pravdou. Alabama byla plnohodnotná menší válečná loď o délce 67 metrů, výtlaku 1050 tun se dvěma parními stroji po 300 koňských silách a zároveň plným oplachtěním. Osádka čítala 145 důstojníků, poddůstojníků a námořníků. Výzbroj tvořilo osm drážkovaných děl nabíjených zepředu (předovky), z nichž jedno bylo 110 liberní, jedno 68 liberní a šest dvaatřicetiliberních. Britský historický systém ráží vycházel z hmotnosti litinové koule, podle jejíhož průměru se vyráběla ráže děl. Dvě děla větší ráže bylo možné na Alabamě pomocí kolejnic zaměřovat do více směrů, ostatní pálila z bočních střílen.
Alabama vedla svoji válku 657 dnů. Potopila v dělostřeleckém souboji unijní paroplachetní kolesový pomocný křižník USS Hatteras a poté polapila 65 lodí, což je fantastický výsledek a zajala 2000 lidí. Konec se přiblížil v době, kdy připlula do francouzského přístavu Cherbourg za účelem údržby a oprav suchém doku. V té době ji však již stíhal protivník. Jednalo se o unijní paroplachetní šroubovou šalupu USS Kearsarge pod velením kapitána Johna A. Winslowa. Tato loď měla sice vyšší výtlak, ale relativně menší rychlost a pouze srovnatelnou výzbroj. Tvořila ji dvě mohutná jedenáctipalcová děla (ráže 280 mm), čtyři dvaatřicetiliberní děla a třicetiliberní dalekonosný kanon. Po několika měsících pátrání dorazila Kearsarge před Cherbourg, kde ji Semmes obřadným dopisem vyzval k boji.
Kapitán Semmes byl určitě velký gentleman, ale Winslow se ukázal jako lepší odborník. Před bitvou nechal opatřit střední část pravého boku Kearsarge improvizovaným pancéřováním z kotevních řetězů a zakryl je nástavbou z trámů kamuflovanou jako normální bok lodi. Tím chránil jak strojovnu, tak z velké části i děla. Podřízeným vydal rozkaz držet se k nepříteli stále opancéřovaným pravým bokem a přiblížit se k němu na 500 m. Alabama vyplula 19. 6. 1864 do bitvy s velkým, možno říci, mediálním ohlasem a sledována zhruba 15 000 diváky na břehu, obrovitou francouzskou bitevní lodí La Couronne a britskou jachtou Deerhound.
Boj se udál v režii Winslowa. Lodě jezdily kolem sebe v kruhu. Alabama vypálila na vzdálenost 900 a méně metrů 370 ran. Z nich 28 zasáhlo protivníka. Jednalo se o litinové koule a výbušné granáty plněné černým střelným prachem. Ani v jednom případě se nepodařilo prorazit improvizované pancéřování. Pouze místy bylo poškozeno. Naopak Winslow čekal se zahájením palby na vzdálenost menší, než 500 m, střílel pomalu a spoléhal na přesnou střelbu velkorážných děl. To se mu vyplatilo a Alabama byla opakovaně prostřelena kolem čáry ponoru. Poté, co začala nabírat vodu, rozhodl se kapitán Semmes vyklidit bojiště a odplouval k pobřeží. Zároveň přes zuřivý odpor části námořníků nechal stáhnout vlajku a signalizoval na Kearsarge žádost o pomoc. Poté došlo k pomalému zastavení palby a byly vyslány čluny. Než se Alabama potopila, dostala se většina posádky do záchranných člunů, ovšem na jachtu Deerhound. Ta je dovezla do Anglie, kde nemohli být zajati.
Z posádky Alabamy padlo a utonulo 27 a bylo raněno 21 příslušníků, zatímco Kearsarge měla jednoho mrtvého a dva zraněné. Jako v mnoha jiných případech zvítězila lepší kombinace techniky a taktiky.
Tagy