Autor fotografie: Midnight Believer / Flickr|Popisek: Kyanid (ilustrační foto)
Kyanid draselný nebo také cyankáli byl v rukou diktátorů poslední záchranou, která je ochránila před spravedlností. Nicméně nejen diktátoři a vysocí nacističtí hodnostáři smrtící jed použili, stejně tak učinil o mnoho let později například i generál bosenských Chorvatů a válečný zločinec Slobodan Praljak.
Kyanid jako "krabička poslední záchrany“
Kyanid draselný je pro člověka vysoce toxickou látkou, protože jen dávka 200–300 mg znamená jistou smrt. Kyanidové kapsle v minulosti měly sloužit jako únik před spravedlností a kvůli jejich vysoké učinnosti je používali hlavně nacističtí vysocí činitelé, ale nejen oni. Nejvíce „proslavil" kyanid, také označovaný jako cyankáli, Adolf Hitler. Dne 30. dubna 1945 spolkl nacistický diktátor společně se svou novomanželkou Evou Braunovou kapsli a bezprostředně potom se třesoucí se rukou zastřelil. Méně známou skutečností je fakt, že Hitler dal cyankáli i své oblíbené sekretářce Traudl Junge, která jej ale nakonec nespolkla.
Kyanid jako únik před oběšením
Cyankáli však užil také jiný vysoký nacistický činitel, Hermann Göring. Pilulku měl ukrytou ve vykotlaném zubu, avšak podle některých zdrojů mu ampulku měl dát americký voják Herbert Lee Stivers, který hlídal jeho celu. Göring, který projevil u Norimberského tribunálu vroucí přání, aby nebyl oběšen, ale zastřelen, spolkl cyankáli 15. října 1946, těsně předtím, než měl být popraven. Ještě před Göringem užil kyanid taky „pouštní liška" Erwin Rommel, kterého vrcholní nacističtí funkcionáři v čele s Hitlerem záměrně dostali do osobně neřešitelné situace.
Rommel měl být zapleten do operace Valkýra, o čemž se mimochodem historikové dosud přou, jejímž hlavním cílem bylo sprovodit Hitlera ze světa. Nacistický diktátor poslal k Rommelovi emisary, kteří mu nabídli dvě možnosti: buď spáchá sebevraždu, nebo se s ním bude konat soud, který jej odsoudí k trestu smrti, což bude mít ale také neblahé následky pro jeho rodinu a dospívajícího syna. Rommel souhlasil s první možností a byl odvezen do lesa, kde spolkl ampulku kyanidu. Poté mu byl vystrojen vojenský pohřeb se všemi poctami. Nikdo se totiž nesměl dozvědět, co se vlastně stalo.
Kyanid v umělém zubu
Kyanid v umělém zubu měl připraven i Heinrich Himmler, šéf gestapa a oddílů SS. Ten se snažil zachránit z hroutící se Třetí říše. V přestrojení se zkusil dostat do neutrálního Švýcarska, ale přechod se mu nezdařil, protože jej na hranicích zadrželi britští vojáci. Himmler byl proto převezen do internačního tábora. Britové se obávali, že se bude chít někdejší šedá eminance nacistického režimu sama zabít, tak jej prohledali a našli skutečně dvě kyanidové kapsle. Jednu si však Himmler schoval v umělém zubu. Tu použil v okamžiku, kdy nebyl hlídán, takže ani Himmler se nedostal před soud, kde by jej jistojistě čekal absolutní trest.
Nicméně kyanidové ampulky stály život i nevinné děti. Manželé Goebbelsovi neviděli na konci války žádnou možnost k osobní záchraně, a tak volili svorně sebevraždu. Tu však nevykoli sami, ale zabili také všech svých šest dětí. Magda Goebbelsová, která tento strašlivý konec iniciovala, aplikovala společně s Hitlerovým lékařem Ludwigem Stumpfeggerem všem dětem morfium, aby je uspali a následně je sama otrávila kyanidem. Nejstarší dcera se sice vzpouzela, protože věděla, jaký osud jí připravila její vlastní matka, nicméně nakonec hrubé síle a nátlaku také podlehla.
Osud Martina Bormanna byl dlouhou záhadou a zaměstnával nejen historiky. Někteří totiž tvrdili, že se Bormannovi podařilo dostat z obklíčeného Berlína, někteří zase, že jednoduše zmizel a není už po něm žádné památky. Hitlerův oblíbenec se společně s Arturem Axmannem a již zmíněným Stumpfeggerem vydali po Goebbelsově a Hitlerově smrti na vlastní pěst pryč z bunkru ve snaze se dostat z obsazeného Berlína. Skupina při svém útěku měla narazit na sovětskou jednotku a následně si Bormann se Stumpfeggerem vzali život spolknutím ampulky kyanidu. Jedinému Axmannovi se podařilo uprchnout a zemřel až v roce 1996. Dlouho nebylo jasné, co se vlastně Bormannovi a Stumpfeggerovi stalo. Až v roce 1999 potvrdila analýza DNA, že ostatky nalezené na stavbě poblíž Hitlerova bunkru patří skutečně Bormannovi a Stumpfeggerem, a že spáchali sebevraždu užitím cyankáli.
Kyanid i u československých výsadků
Je třeba uvést, že kyanid měli připravený kdykoliv k rychlému použití i československé paradesantní výsadky, které operovaly v Protektorátu Čechy a Morava. Jako příklad může sloužit výsadek Antimony, který byl vyslán do protektorátu v říjnu 1942 z Anglie. Tvořili jej František Závorka, Lubomír Jasínek a Stanislav Srazil. Úkolem výsadků Antimony bylo spojení s domácím odbojem, zprovoznění radiostanice a navázání spojení exilového a domácího odboje. Skupina však byla po několika měsících konfidentem vyzrazena. V lednu 1943 gestapo udeřilo v Rovensku pod Troskami, kdy obklíčilo domek, v němž se parašutisté nacházeli. Gestapo vyhrožovalo, že Rovensko čeká stejný osud jako v případě Ležáků a Lidic, načež se Jasínek a Závorka vzdali. Předtím však rozkousli ampulku kyanidu a tak padli do rukou gestapa již „bezcenní", protože těsně poté zemřeli. Srazil byl o něco později, v dubnu 1944, bez soudu popraven v Malé pevnosti Terezín.
Usmrcení kyanidem v přímém přenosu
Mnohem později smrtelný jed užil také generál bosenských Chorvatů Slobodan Praljak. Tento muž měl významný podíl na válečných zločinech, které vykonal mezi roky 1992 a 1995, když sloužil v rámci chorvatské armády. Jed požil Praljak přímo v jednací síni soudu v Haagu. Praljak neuznával soudní proces a pohrdavě se vyjadřoval i o žalobcích. Dne 27. listopadu 2017 proto přímo před zraky ostatních vypil s třesoucí se rukou roztok kyanidu draselného. Tyto šokující záběry obletěly celý svět. Praljak později zemřel na následky otravy v nemocnici.
Zdroj: Britannica
Autor: Petr Duchoslav