Autor fotografie: Royal Navy / Public domain|Popisek: Potápějící se HMS Glowworm
HMS Glowworm měla být původně součástí protiněmecké operace, ale v důsledku nepříznivých okolností se dostala do střetu s obávaným nacistickým křižníkem Admiral Hipper. Ani zoufalý hrdinský krok kapitána Gerarda Roopeho nakonec nedokázal odvrátit německou invazi do Norska.
V dubnu 1940 britská Royal Navy poslala námořní svaz vedený bitevním křižníkem HMS Renown klást miny v norských vodách. Vojenská operace s označením Wilfred, která měla začít 8. dubna 1940, byla navržena tak, aby zabránila vývozu švédské železné rudy do Německa. Spojenci očekávali, že jejich činnost s sebou ponese odvětnou akci nacistického námořnictva Kriegsmarine. Veškeré zamýšlené plány spojenců však nakonec byly překonány německou invazí do Norska a Dánska.
Den před začátkem operace Wilfred, v neděli 7. dubna 1940, se malý torpédoborec HMS Glowworm (lze přeložit jako Svítící červ) oddělil od větších britských plavidel, aby nalezl muže ze své posádky, který spadl přes palubu. Když se však o den později loď vracela nazpět ke sdruženým britským silám, narazila na dva německé torpédoborce Z11 Bernd von Arnim a Z18 Hans Lüdemann připravující se na invazi do Norska. Lodě však nebyly na moři samy, jelikož měly doprovod, těžký německý křižník Admirál Hipper.
První z německých torpédoborců, který byl k HMS Glowworm blíž, nejprve signalizoval, že je švédskou lodí, ale poté zahájil na britské plavidlo palbu. Malá loď neměla proti větší německé lodi šanci, ale přesto se jí podařil minimálně jeden zásah nepřátelského plavidla. Německé torpédoborce ustupovaly a žádaly o pomoc. Té se jim mělo brzy dostat. Přibližně v 9:50 se z mlhy vynořil monstrózní obrys těžkého křižníku Admiral Hipper s osmi děly ráže 203 mm a pancířem, který nemohl Glowworm svými děly ohrozit. Poté, co kolos bezpečně identifikoval nepřítele, zapojil se také do boje. HMS Glowworm byl beznadějně překonán desetkrát větší lodí. Zatímco Admiral Hipper měl výtlak přes 14 000 tun britské plavidlo mělo sedmkrát menší objem. Německá loď byla také více něž o 100 metrů delší.
Ani rozměry německého křižníku však neodradily nadporučíka Roope v tom, aby podnikl rozhodný útok na nepřátelskou loď. Hipper však nebyl ve srovnání s malým Glowwormem jen obrovský, ale také byl vybaven větším množstvím výzbroje. Německý křižník měl osm 203mm námořních děl, dvanáct 105mm protiletadlových děl, stejný počet 37mm kanónů proti vzdušným hrozbám, osm 20mm děl a dvanáct torpédometů. Britský torpédoborec disponoval jen čtyřmi děly ráže 120 mm a pouhými dvěma torpédomety. Za normálních okolností by se Roope snažil velký křižník pouze sledovat, ale válka nebyla běžnou situací. V odporném počasí navíc bylo velmi nepravděpodobné, že by mohla britská loď udržovat kontakt se svým velkým soupeřem, proto se Roope rozhodl bojovat.
Hipper zahájil palbu na malý torpédoborec a kapitán Roope ji oplatil torpédovým útokem. HMS Glowworm sice položil kouřovou clonu, aby se mohl přiblížit ke křižníku, ale byl i přesto opakovaně zasažen. Německé granáty zničily ošetřovnu, antény lodi a zablokovaly lodní sirénu, která utichla až teprve na konci souboje. Jedna z ran také zasáhla kapitánova psa, který následně zemřel. HMS Glowworm začala v důseledku útoku hořet, pomalu se potápěla, ale Roope se i přesto odmítl vzdát. Za rychlosti 20 uzlů proto vyrazil kolizním kurzem k Hipperu. Němci nebyli schopni na překvapivý útok zareagovat a Glowworm narazil do masivního trupu křižníku na pravé straně za kotvami, kam se nahrnuly hektolitry studené vody Norského moře.
Poslední úder HMS Glowworm
Britský torpédoborec se vzdálil od nepřítele, ale kapitán Roope věděl, že je s jeho lodí konec. Vydal rozkaz k opuštění lodi a jeho posádka začala hledat pochybné bezpečí v ledové vodě. Loď navíc nedlouho poté explodovala a začala mizet pod hladinou. Pak však nastal mimořádný okamžik, kdy se kapitán Hellmuth Heye velící těžkému křižníku Hipper rozhodl se svým plavidelm přiblížit k potápějícímu se Glowwwormu a zachránit co nejvíce britských mužů. To se však podařilo jen částečně, protože mnozí členové posádky se mezitím utopili kvůli vyčerpaní v obrovských vlnách.
Kapitán Roope byl ale stále naživu a dělal před nezvratnou zkázou Glowwormu vše pro to, aby zachránil co nejvíce svých mužů, kterým narychlo rozděloval záchranné vesty. Sám však nakonec v rozbouřených vlnách zahynul a pouze 31 mužům se podařilo zkázu lodi přežít. Na smutném příběhu Glowworm je však pozitivní alespoň skutečnost, že Němci nejspíš s přeživšími zacházeli s velkým respektem a o vyčerpané námořníky se příkladně starali. Některým z nich jim dokonce gratulovali k tomu, že s nimi svedli statečný boj. Kapitán Hipperu také nedlouho po celém souboji udělal něco, co v dějinách války nemá obdoby. Napsal britské admiralitě přes mezinárodní Červený kříž dopis, v němž doporučil udělení Viktoriina kříže, nejvyššího britského vyznamenání za odvahu, svému nepříteli, kapitánu Roopovi. Ten toto ocenění nakonec skutečně v červenci 1945 posmrtně obdržel.