foto: Autor neznámý, public domain/Nákladní loď Lisbon Maru
Potopení japonské nákladní lodi Lisbon Maru bylo jednou z velkých námořních tragédií v druhé světové válce a zároveň jedním z dalších válečných zločinů císařského Japonska.
Na palubě lodi se nacházelo přibližně 1 800 britských a kanadských zajatců, kteří byli převáženi na otrocké práce do Japonska, aby zde dřeli v loděnicích. Britové a Kanaďani byli zajati při pádu Hong Kongu v roce 1941, kdy Japonsko ostrov napadlo a následně okupovalo.
Zajatci doufali, že budou brzy propuštěni, ale realita byla taková, že Japonci s nimi počítali jako ,,otroky", kteří měli zastat těžké práce. Podmínky na lodi Lisbon Maru byly pro zajatce téměř nesnesitelné. Všech 1 816 z nich bylo rozděleno do skupin po 50 mužích. Zajatci se museli tísnit na velmi malém prostoru a na lodi brzy začaly propukat těžké choroby z nedostatečné hygieny.
Na lodi navíc nebyl dostatek záchranných člunů pro zajatce, ty byly vyhrazeny pro Japonce. Na palubě plavidla se se zajatci nacházelo ještě přes 800 Japonců, kteří opouštěli Hong Kong.
Lisbon Maru vyrazila z Hong Kongu 27. září 1942 za dobrého počasí a čtyři další dny byly sice pro zajatce velmi nepohodlné, ale zato klidné. To se však mělo brzy změnit. 30. září se ,,na scéně" objevila USS Grouper, ponorka patřící k americké pacifické flotile. Ponorka zaměřila kurz japonského plavidla a rozhodla se ,,jednat". Nikdo z posádky USS Grouper však netušil, že na palubě Lisbon Maru se nacházejí britští a kanadští zajatci...
Kolem 7:00 ráno 1. října vypustill USS Grouper čtyři torpéda, přičemž jedno našlo svůj cíl. Poškozená Lisbon Maru se narychlo snažila změnit kurz a ještě předtím se snažila o slabý odvetný útok, když začala pálit na ponorku. Kolem 9:00 vypustil USS Grouper další torpédo, ale to se netrefilo a japonské plavidlo nakonec ,,nedorazilo".
Na těžce poškozené Lisbon Maru však velmi rychle nastal chaos. Japonská posádka se vůbec nestarala o osud svých zajatců. Bylo tomu právě naopak. Na lodi byla v důsledku útoku ponorky tma, zajatci neměli mnoho hodin k dispozici jídlo ani pití. Navíc byli na lodi uvězněni a drženi pod palubními poklopy, které nařídil poručík Wada Hideo uzavřít a zatlouct. Zajatci tak byli v pasti a ponecháni svému osudu na potápějící se lodi.
I když se podařilo posléze přes poklopy dostat na palubu, nastala panika. Japonci začali do zajatců bezhlavě pálit. I když se podařilo 1 750 zajatcům dostat do vody, aby z potápějící se lodi uplavali, Japonci do nich stříleli i ve vodě. Některým se podařilo dostat na japonské lodě, které se nacházely v oblasti. 846 zajatců však zemřelo při snaze uniknout z japonské pasti a potápějící se Lisbon Maru. Ti, kteří přežili, byli v Japonsku přinuceni zastávat otrocké práce a někteří z nich nepřežili velmi tvrdé japonské zimy.
Na konci války byl kapitán lodi Lisbon Maru odsouzen na sedm let vězení. Poručík Wada Hideo, který nařídil uzavřít poklopy, aby se zajatci nemohli dostat ven z lodi, zemřel dříve, než mohl být souzen.
Zdroj: warhistoryonline.com
Tagy