Autor: archiv ČSFD|Popisek: Útok Autsralanů u Beeršavy zvrátil situaci na sinajské frontě a prolomil německo-turecké linie
Velká válka, jak říkají Britové 1. světové válce, se na západní frontě odehrávala jako opotřebovávací mlýnek na maso většinou v bahně zákopů, ale v Africe se opravdu jednalo o pohyblivou, manévrovací válku se vším všudy. Tedy i se lstmi geniálních špionů. Díky jedné takové brilantní zpravodajské operaci se Britům podařilo přesně před 100 lety dobýt Jeruzalém, nejsvatější město křesťanů, muslimů i Židů.
V polovině roku 1917 panoval na sinajské frontě pat: německo-turecké síly už několikrát odrazili útočící Brity a Australany. Proto se nový velitel na Sinajském poloostrově generál Allenby rozhodl pro nový, smělý plán: obejít Němce a zaútočit lehkou australskou pouštní jízdou na slabé místo turecké linie u Beerševy. Mnozí jeho plánu nedůvěřovali, dokonce nevěřili, že by se v ploché poušti podařilo byť jen utajit přesun jednotek, ale dva muži v Allenbyho štábu přece jen ano: plukovník Meinertzhagen a generál Wawell, za 2. světové války obránce Singapuru a místokrál Indie. Ti se rozhodli pro geniální lest a odlákání německé pozornosti. K tomu účelu si vymyslel neexistujícího zpravodajce, kterému by podstrčili pro Němce důležité, leč falešné zprávy.
Ač se může zdát, že Meinertzagenova fantazie pracovala na plno, byl jeho nápad ve skutečnosti prostý. Začal si psát válečný deník řadového důstojníka svého štábu, který samozřejmě neexistoval. Mezi banální zápisky tu a tam vpašoval nenápadně nějakou důležitou informaci. Kritické bylo nejen jejich správné načasování a „dávkování“, ale také vnější režie: plukovník notes nesčetněkrát otevřel a zavřel, zásadně se špinavýma rukama, jedl na něm, polil čajem a všelijak ho žmoulal, aby to vypadalo, že je opravdu tak starý a používaný v terénu, jak má takový válečný deník vypadat. Pak ho zabalil do starého chlebníku, vložil do něj 20 librovou bankovku (což byly tehdy velké peníze) a deník namočil do čerstvé hovězí krve, kterou si nechal donést z vojenské kuchyně.
psali jsme: Zábery z dronu, z pláži a bojísk v bitke o Galipoli
Za svítání 10. října 1917 si dal osedlat koně, hodil si chlebník přes rameno a vyjel směrem k německým zákopům. Správně předpokládal, že si ho všimne jejich předsunutá hlídka. Když po něm začali pálit, obrátil Meinertzhagen koně a tryskem se vracel zpátky. Přitom odhodil chlebník tak, aby ho Turci, kteří ho pronásledovali, nemohli nenajít. Vše klaplo na jedničku, jak Britové předpovídali. Na tureckého četaře udělaly největší dojem peníze v deníku, které samozřejmě stopil pro sebe. Deník pak odevzdal na německém štábu s tím, že Brit opravdu měl napilno, když byl v těžkém boji zraněn a jen tak tak se mu podařilo uprchnout. Na útěku ale ztratil tento důležitý materiál.
Falešný deník by ale samozřejmě k obelstění Němců nestačil. V druhém kole přišly na řadu vysílačky britského štábu, jejíž antény byly umístěny na nejvyšším bodě Cheopsovy pyramidy u Gízy. Ty začaly chrlit do éteru depeše šifrované v kódu, o kterém Britové předpokládali, že ho Němci prolomili. Hned v první depeši upozorňovali, že se britskému zpravodajskému důstojníkovi ztratil chlebník s důležitými informacemi, který má případný nálezce ihned odevzdat na nejbližším štábu. V druhé depeši se uvádělo, že onen důstojník „boj“ s tureckými vojáky sice přežil, ale půjde před válečný soud a další dokonce nařizovala tvůrci celé lsti plukovníku Meinertzhagenovi dostavit se jako svědku k líčení, ze kterého se ale vrátí do začátku ofenzivy, jejíž datum bylo dokonce uvedeno: 14. listopadu 1917.
psali jsme: Vánoční zázrak v zákopech během první světové: Vojáci si podávali ruce a zpívali
Jiným kanálem se Němcům a Turkům dostala do ruky zpráva, že ofenziva nezačne před 7. listopadem, protože vrchní velitel generál Allenby je na dovolené. Zároveň Britové dali vyrobit ze sena a pytloviny makety 15 000 koní a radisté britské pouštní jízdy dostali za úkol vysílat takové množství zpráv, jako by se nic nedělo, a přitom se celý jízdní sbor pod pláštíkem noci začal opatrně přesouvat do nového východiska k útoku. Britské odposlouchávací službě se totiž podařilo zachytit a díky ukořistěným šifrovacím tabulkám i přeložit německé zprávy, že se Němci na lest chytili a začali přeskupovat svoje síly. A tehdy přišla řada na poslední část Meinertzagenova plánu.
Britové totiž dobře věděli, že Turkům na frontě zoufale chybí cigarety a tabák. Meinertzhagen dal proto vyrobit 120 000 balíčků cigaret doslova nacpaných silným opiem a na minutu přesně těsně před soumrakem dne D-1, tedy 29. října 1917, je britská letadla „omylem“ shodila do země nikoho mezi britské a turecké linie - ovšem mnohem blíž k tureckým zákopům. Turci chvíli koukali na nebe jako na zázrak, ale pak si řekli, že když už Alláh popletl nevěřícím hlavu a oni se spletli a místo svým krajanům shodili kuřivo jim, byl by hřích toho nevyužít.
Tisíce tureckých vojáků tak jako na povel - ve skutečnosti ovšem nedbajíc na německé povely - opustily své zákopy a závodním tempem sprintovaly do pouště pro vzácné cigarety. Tak se stalo, že když za svítání zaútočila australská lehká pouštní jízda, většina Turků byla zkouřená jako po páteční diskotéce v Praze a tvrdě spala. Probudili se až v britském zajetí a takový budíček byl pro ně opravdu tvrdý. 30. října ráno zahájila britská děla palebnou přípravu, načež 15000 jezdců australského Desert Mounted Corps dobylo Beeršavu a pokračovalo v útoku na Gazu, kde spolu s pěchotou generála Allenbyho doslova zahnala do moře zbytky německo-tureckého sboru. Nepřátelská fronta byla prorvána, zhroutila se a přestala fakticky existovat. 9. prosince 1917 Britové dobyli Jeruzalém, neposvátnější město světa tří ze čtyř hlavních světových náboženství, aby ho opustili až v květnu 1948.
psali jsme: Búrská válka, Velká válka a 2. světová - 50 let na bojištích Adriana de Wiart
Není bez zajímavosti, že stejnou lest na Němce políčili spojenci i za 2. světové války, když jejich brilantní operace „Mincemeat“ (Mleté maso), vymyšlená synem jednoho z britských důstojníků, kteří naplánovali past na Turky a Němce u Beeršavy a provedená s mrtvolou londýnského mladíka - zemřelého na zápal plic a převlečeného za důstojníka invazního štábu- umožnila úspěšné vylodění na Sicílii. Ale to už je jiný příběh.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více
Zdroj: V.P. Borovička: Přísně tajné šifry