Deset bitevních hvězd nešťastného křižníku Indianapolis

Deset bitevních hvězd nešťastného křižníku Indianapolis
Autor: U.S. National Archives, CC Public Domain Mark 1.0|Popisek: USS Indianapolis v roce 1945
30 / 07 / 2020, 10:00

Před 75 lety byl ve Filipínském moři, poté, kdy na Tinian dopravil části atomové bomby Little Boy, potopen těžký křižník USS Indianapolis. Z posádky 1195 mužů přežilo útok japonské ponorky a čtyři dny v moři plném žraloků jen 316. Příběh byl mnohokrát popsán a nedávno zfilmován. Podívejme se na předchozí službu lodi, která si během války v Tichomoří vydobyla deset bitevních hvězd.

Těžký křižník trupového kódu CA-35, USS Indianapolis, byl druhou jednotkou třídy Portland. Jeho kýl byl založen v Camdenu v New Jersey 31. března 1930, na vodu spuštěn 7. listopadu 1931 a do služby vstupuje 15. listopadu 1932. Obě lodě třídy Portland navazovaly svou konstrukcí na předchozí třídu Northampton, od níž se lišily silnějším pancéřováním, což bylo dosud slabinou amerických těžkých křižníků.

Projeví se to během konfliktu s Japonskem, které své těžké křižníky stavělo formálně na samé hranici mezinárodními dohodami povolené tonáže, prakticky ji překonávalo, případně si vypomohlo vychytralým trikem, kdy své těžké křižníky vyzbrojilo 155mm děly, čímž spadly do kategorie křižníků lehkých, aby byla následně výzbroj vyměněna za ráži 203 mm. Třída Portland přesto stále parametrů svých potenciálních protivníků, Američanům pochopitelně zatím v detailu neznámých, nedosahovala. Obě lodě byly určeny do role vlajkových lodí. Tři další křižníky třídy Portland byly dokončeny již jako nová třída New Orleans, poslední, která ještě brala ohledy na mezinárodní dohody.

Křižníky Portland a Indianapolis dosahovaly standardního výtlaku 10110 tun (o 1500 méně než japonské křižníky třídy Takao, tedy rozdíl jednoho menšího torpédoborce). Dosahovaly dobré rychlosti bezmála 33 uzlů. Ve třech věžích nesly devět 203mm děl, schopných poslat 118 kg vážící protipancéřový projektil na více než 29 km. A dále osm protiletadlových děl ráže 127 mm a postupně v průběhu války posilovanou protiletadlovou výzbroj ráže 20 a 40 mm. Jako žádné americké těžké křižníky, a na rozdíl od svých japonských konkurentů, nebyly vyzbrojeny torpédy. Ze dvou katapultů mohly startovat až čtyři plovákové hlídkové a průzkumné hydroplány.

Sesterská loď Indianapolisu, USS Portland, se účastnil prakticky všech velkých střetnutí v Pacifiku. V úvodu konfliktu patřil do operačního svazu TF 17 zformovaného kolem letadlové lodě Yorktown, s nímž bojoval v Korálovém moři i u Midway. Během guadalcanalského tažení doprovázel letadlovou loď Enterprise a byl během bitvy u Guadalcanalu zasažen torpédem a těžce poškozen. Po opravě se účastnil operací proti Japonci obsazeným Aleutským ostrovům, tažení admirála Nimitze Pacifikem a bojoval v poslední bitvě bitevních lodí v průlivu Surigao. V roce 1945 podporoval vylodění na Okinawě. Po válce v rámci operace Kouzelný koberec převážel příslušníky amerických ozbrojených sil z různých míst Tichomoří zpět do USA a v roce 1946 byl vyřazen - se 16 bitevními hvězdami byl jednou z nejdekorovanějších lodí námořnictva.

Indianapolis za ním nezaostával, ale velkých střetnutí v Korálovém moři, u Midway a u Guadalcanalu se neúčastnil. Během útoku na Pearl Harbor nebyl na základně, ale cvičil ostřelování pozemních cílů na atolu Johnston. Po neúspěšném pátrání po japonském úderném svazu byl zařazen do operačního svazu TF 11, jehož jádrem byla letadlová loď Lexington, s níž se účastnil tažení proti japonským operacím na Nové Guinei. Od poloviny roku 1942 až do srpna 1943 sloužil v severním Tichomoří během bojů o Aleutské souostroví. V únoru 1943 zde potopil japonskou nákladní loď Akagane Maru převážející vojáky, munici a zásoby, a nereagující na výzvu ke kapitulaci.

Na podzim se Indianapolis stal vlajkovou lodí viceadmirála Raymonda A. Spruance, velitele 5. loďstva (hlavních sil námořnictva v Pacifiku opřených o operační svaz letadlových lodí TF 58; když stál v čele loďstva Spruance, šlo o 5. loďstvo, když jej střídal Halsey, neslo loďstvo číslo 3, a z TF 58 se stal TF 38). Indianapolis se v této roli účastnil operace Galvanic proti Gilbertovým ostrovům. Podporoval palbou vylodění na Tarawě, Makinu a Kwajaleinu. Následovaly operace proti souostroví Palau a především Marianskému souostroví a bitva ve Filipínském moři. K 426 sestřeleným japonským letounům během "velkého střílení krocanů u Marian" přispěly osádky protiletadlových zbraní Indianapolisu jedním torpédovým bombardérem.

Coby vlajkové lodi velícího admirála se Indianapolisu dostalo cti vplout jako první americká loď do osvobozeného guamského přístavu Apra Harbor. V září pak podporoval vylodění na Peleliu. Poté se vrací do Kalifornie, kde prochází údržbou a úpravami. Po nich je v únoru 1945 zařazen do svazu viceadmirála Mitschera (TF 58/38) a účastní se útoku na Tokio, jenž je prvním bombardováním domácích japonských ostrovů od Doolittlova náletu z roku 1942 a krycí operací při vylodění námořní pěchoty na Iwodžimě. K té je svaz po úspěšném útoku převelen a podporuje a chrání vyloďující se jednotky.

Během invaze na Okinawu v březnu 1945 se Indianapolis stává součástí svazu 54. Během ostřelování pobřeží sestřelí šest japonských letounů, ale 31. března osádkám protiletadlových děl jedno proklouzne: armádní stíhací Nakadžima Ki-43 zasáhne křižník malou bombou, která prorazí všechny paluby a vybuchne pod lodí. Konstrukce lodi odolá, ale poškození, včetně proražených palivových nádrží, je značné, a Indianapolis musí zpět do Spojených států k opravám. To se mu v důsledku stane osudným.

Opravy jsou skončeny právě včas, aby byla rychlá loď pověřena tajným posláním. Dopravit na ostrov Tinian obohacený uran a další součásti atomové bomby Little Boy. Ze San Francisca Indianapolis vyplul 16. července 1945, jen několik hodin po úspěšném prvním výbuchu atomové bomby během testu Trinity. Do Pearl Harboru dorazil již 19. července s rychlostním rekordem průměrných 29 uzlů a po doplnění paliva ihned pokračoval dál na Tinian, kde zakotvil a vyložil svůj náklad o týden později. Na Guamu pak vystřídal část posádky a 28. července vyrazil směrem k filipínskému Leyte.

Krátce po půlnoci 30. července jej zasáhnou dvě torpéda vypálená ponorkou I-58. Křižník se potopí a v důsledku špatně nastaveného systému sledování vlastních lodí si jeho absence námořnictvo čtyři dny nevšimne, dokud nejsou přežívající trosečníci objeveni průzkumným letounem...

CA-35 Indianapolis byl dekorován řadou vyznamenání. Mezi nimi Medailí asijsko-pacifického tažení s deseti bitevními hvězdami. Byly uděleny za:

  • Útočné operace proti Bougainville a Salamua-Lae v únoru 1942
  • Operace v prostoru Aleut v březnu 1943
  • Operace proti Gilberovým ostrovům v listopadu 1943
  • Operace proti Marshallovým ostrovům v lednu a únoru 1944
  • Operace proti Yapu, Palau, Ulithi a Woleai v březnu a dubnu 1944
  • Operace proti Marianskému souostroví a bitvu ve Filipínském moři v červnu až srpnu 1944
  • Dobytí ostrova Tinian v červenci 1944
  • Operace proti západním Karolínám v září 1944
  • Útoky proti Honšú, Nansei Šoto a za dobytí Iwodžimy v únoru 1945
  • Operace proti Okinawě v březnu 1945

 

Zdroj: history.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace